Stockholmský syndrom (S12E24)

S Big Bangem jsem to zabalil už před pár sezónami, když se z něj stával čím dál tím víc obyčejný vztahový sitcom a frekvence povedených vtipů povážlivě klesala. Teď jsem ale dal dvojdílné finále a byl jsem příjemně překvapen. Zabývá se dvěma docela zajímavými tématy - jednak určitá konstantnost toho, že nic není konstantní, a jednak to, že se Sheldon k ostatním nechová moc hezky a jak to vlastně můžou vydržet. Mezitím padají hlášky, jež převážně trefují terč (když už ne přímo střed), dojde na pár odkazů na staré running gagy, potěší nečekané cameo a úplný závěr dokáže i dojmout. (17.05.2019)

Po dlouha leta muj oblibeny serial, ale nejak v roce 2018 jsem skoncila a k dokoukani cele serie se vratila az ted. Se slzou v oku jsem koukala na uvodni retrospektivni sceny... Je to krasne a dustojne zakonceni, jen toho Raje mohl, nejak dotahnout, ale takhle to v zivote chodi, ne kazdy ma ten svuj happy end v ten cas kdy jini. (19.09.2022)

Dnes jsem náhodnou tuhle epizodu viděl poprvé od premiéry... A dokonalost! Po letech seriál odkázal na všechny ty roky, tolik poprvé, jakoby tohle bylo v šuplíku už několik let.. Finální řeč Sheldona považuji za dost možna nejlepší seriálovou scénu, jakou jsem kdy viděl! Děkuji za ty roky! Slzy tečou a tečou... P.S. Když Vám nakonec zakomponují i Vaši nejoblíbenější herečku, už není možné jít výše! (15.06.2022)

Silný finiš posledních dvou jinak slabých sezon se bohužel neprojevil v té epizodě úplně poslední, tvůrci dlouho dopředu věděli, že to tady skončí, a hodně moc na ně byl vyvíjen tlak na to rozloučení a stejně to dopadlo asi jako všecky moje dopisy a emaily, prostě nakonec nevíš co napsat, ale nějaký sebevypatlanější rozloučení tam zkrátka chybět nesmí, tak tam nějakou kravinu mrskneš tak jako tak, navíc v tomhle případě bohužel Sheldon-centrickou, což je syndrom, který má snahu zbytečně dělat one-man show z mnohem barvitější a lepší scény; šokuje mě místní hodnocení této epizody, početný zástup fans stejnojmenné řadové telenovely nebo xxx parodie si asi spletl profil zdárného seriálu s nezdárným vyvrcholením a profil nezdárného seriálu nabízející zdárná vyvrcholení jiného druhu; jako shnilou třešničku na dortu jsem si pak ještě dal tu epizodu následující, kde nám pouze 2 herci pustí nějaký sestřih z youtube s pár extrémně všedními poznámkami z natáčení a nasazenými emotivními ksichty, jako kdyby šlo o rozloučení Přátel; ne že bych čekal nějak výjimečně výtečný závěr, závěry stojí za houby, ale tohle bylo slabší, než mohlo být; naštěstí šlo jen o asi 1/300 a v sitcomu to ani neni nijak důležitý, takže seriálu jako celku to za mě prakticky nic neubralo (08.04.2023)

Evidentně nejsem jediný, kdo standardně nekomentuje jednotlivé díly, ale tentokrát udělal výjimku. Taktéž určitě nejsem jediný, kdo nebyl zcela nadšený z posledních cca 2-3 sérií, které se již dost vlekly a pokulhávaly. TBBT si mě našla relativně později, než ostatní, nicméně od své první minuty si mě získala. Zažil jsem s nimi skvělé hodiny zábavy a u žádného jiného seriálu jsem se tak netěšil na další díly jako zde. Co říci závěrem. Zcela otevřeně a upřímně? Po dokoukání posledního dílu - který byl mimochodem perfektní a se vším všudy (takto se dělají závěry, pánové od GOT) - mě bylo opravdu upřímně smutno, jakmile jsem si uvědomil, že to všechno doopravdy končí. Přeci jenom, nemluvíme tu o pár dílech. Pro mě to bylo téměř 5 let. Taktéž se tedy na dálku, symbolicky a elektronicky loučím s touto bandou a děkuju jim za zpříjemnění mých večerů. (26.05.2019)