Paříž

I Paříž se svými krásami má v sobě spoustu bolesti a smutku. Každá z postav zažívala své trápení v různé podobě a intenzitě. Společným ukazatelem byla láska a její hledání nebo zakořenění se v cizí zemi. A jak bylo řečeno, Paříž se stává městem pro bohaté. Místy byla odosobněná. Zaujala mě láska profesora ke své studentce a její výrok, ať ji nechá žít a necitlivý přístup majitelky pekařství k zájemcům o zaměstnání z řad cizinců. To je pro Paříž určitě palčivé a všudypřítomné téma. J. Binoche byla opět přirozená, role jí sedla. (15.11.2010)

Staří a mladí, nemocní a zdraví, bohatí a chudí, veselí a smutní se scházejí a rozcházejí, milují a nenávidí, radují a trápí, žijí a umírají ve městě protikladů. V úžasné a jedinečné Paříži, jejíž rozmanitý portrét se v rukou Cédrica Klapische drolí do nijak důmyslně pospojovaných epizodek. Rád by ukázal všechny tváře města nad Seinou, avšak jeho prapodivný žánrový mišmaš (od rakovinotvorného artu k animované parodii) nakonec souvisle mapuje pouze tamější pamětihodnosti, jež beztak všichni dobře znají. V závěru nesmyslně dlouhého filmu jsem pociťoval pouze přesycenost Paříží. Přitom stačilo koncentrovat více citu na jeden z mnoha naťuknutých nápadů (třeba Pierre a jeho vymýšlení fiktivních příběhů k nefiktivním postavičkám „tam dole“). Ani velmi dobré obsazení nenahradí péči, jež měla být věnována jednorozměrně napsaným hrdinům – obzvlášť odbyté jsou nehezky „svolné“ ženské postavy. Paříž je zbytečný a plytký film, který dvě hodiny hledá (a nenachází) své srdce. Stejně jako u Erasma tady platí, že méně někdy více jest. 45% Zajímavé komentáře: Gemini, charlosina (30.06.2012)

Pokud si někdo nebude sám se sebou vědět rady (což může mít stovky příčin a potencionálních řešení), pak ať se podívá na Paříž. V mozaikovitě složeném příběhu jistě najde mnohé odpovědi na své otázky a současně nakoukne pod roušku jinde filmově romantizované Paříže, která se v očích tvůrců odráží jako mix všech sociálních vrstev, směska snad všech druhů trápení i radostí člověka. Mezi jeho nezapomenutelné scény bezesporu patří rozhovor u psychiatra, nebo animovaná sekvence noční můry architekta "nové Paříže", jinak "normálního" člověka. A víte vy vůbec, co je to být "normální"? ;-) (03.10.2008)

Paříž je vynikající snímek z poslední době populární kategorie film-mozaika, originální zejména svým dramaturgickým (nikoli ovšem tematickým) pojetím. Osudy hrdinů jsou zcela nenásilně, nicméně velmi promyšleně proplétány - spíše však plynou paralelně vedle sebe, a ukazují, jak se s obdobnými životními problémy (ne)dokáží vypořádat diametrálně odlišné, ve všech (či alespoň skoro ve všech) případech však precizně psychologicky vykreslné postavy. Svět Paříže se nepodobá například světu filmu Babel, kde všechno se všem souvisí a všechny příběhy se nakonec spojí, aby tlumočily autorovo životní moudro. Paříž je film demokratický a dialogický, nenabízí univerzální recepty. K tomu pomáhá i vynikající hudební složka: Každá postava ve filmu žije svůj život v odlišném hudebním stylu - jedna pohlíží na svět jako na cool jazzovou skladbu, druhá převážně vnímá okolí jako melancholickou orchestrální symfonii. Paříž je film inteligentně vtipný, nepodbízivý, současně obecně přístupný a srozumitelný. Mně to stačí. (13.07.2008)

Spletenec příběhů v příběhu, kde ten první se odpíchne od tanečníka, který už bohužel dotancoval, zjišťuje krutou realitu v podobě nemoci srdce, ale především tápe nad otazníkem kolik mu zbývá času na to sledovat své spoluobčany zpoza okna jeho bytu, protože je to jediná činnost, ve které našel nějaký smysl. Pak je tu jeho sestra, Juliette Binoche, která svou přítomností opět dokazuje sílu svého hereckého potenciálu vkládáného snad do všech svých rolí. Byť hraje, jako kupříkladu zde, obyčejné ženy. Trochu víc bych očekávala od Mélanie Laurent, nicméně vina není na její straně, bohužel jí nebyl dán větší prostor pro rozvoj postavy, přesto se jí podařilo smísit trochu negativního i pozitivního, tím pádem mohla vzejít rozporuplná postava, která by nejednomu vrtala hlavou. Ostatní příběhy, ač podle scénáře kvalitně napsané a určitě mají svá opodstatnění, se vzhledem k délce filmu jakoby táhnou, aby zaplnily to prázdné místo mezi těmi důležitými okamžiky. Celkem vzato, slušné výkony v mimořádných exteriérech, které právě Paříž představuje a která je zároveň tou hlavní představitelkou. (22.01.2012)