Pozemšťan

Film, kterej moh bejt klidne natocenej prakticky zadarmo behem jednoho vikendu nekde na chate a presto dokaze naprosto dokonale zaujmout. Je sice fakt, ze zpracovani je lehce televizni, ale spis to filmu pomaha, protoze to vypada, jak kdyz proste sledujete par lidi, co si spolu povidaj. Celej film se totiz nedeje nic jinyho, nez ze parta znamejch se prijde rozloucit s pritelem, kterej se stehuje pryc a ten jim 90 minut vypravi jednu netradicni historku a oni na nej maj otazky. A film presto ani na minutku nenudi, je vysoce zajimavej, navic zni i celkem pravdive a clovek se nemuze dockat, co dal z vypravece vypadne. Navic je fajn, ze na konci je vse jasne vyreseny. Z posledni doby jedno z nejoriginalnejsich sci-fi, co jsem videl, i kdyz film lehce pripomina K-Pax. (21.05.2008)

Myšlenka filmu je perfektní, o tom by šlo natočit sci-fi jako kráva. Film dokáže vyvolat velmi nevšední pocity, ale v celkovým pohledu to v podstatě není nic geniálního, jak to tu někteří vynášejí do nebes. Jak říkám, nápad hodně dobrý, ale zpracování bych si já osobně představoval trochu jinak. Z mého pohledu tomu docela ublížil i konec, který byl prostě už přespříliš. Každopádně se ale jedná o zajímavý počin, který dokáže docenit především vědecko-fantasticky laděný divák. 70% (02.05.2013)

"Myšlenka je větší pomník než katedrála." Cituji z filmu Kdo seje vítr. Myšlenka je to co je potřeba k vytvoření příběhu, ať už jde o film, rozhlasovou hru nebo knihu. Myšlenka o tom, jací jsme a jak přemýšlíme o věcech, nejlépe o takových, které jsou mimo naši dosavadní zkušenost. Od toho lidské myšlení je. Podstatné není věřit, podstatné je objevovat a porozumět, dělat závěry na základě už známého. A o tom je i Muž ze Země. Způsob reakce ostatních, jejich otázky a osobní postoje byly podle mě absolutně přesné. Cokoli navíc by jen rušilo, naopak když John mluví o ohni a je slyšet krb, je to naprosto krystalicky čisté. A pro Bixbyho asi věc, jak se rozloučit se světem. 4.10.2011 Věčnej život, věčná osamělost, věčná opuštěnost. Vzpomínky na minulost se postupně tříští do dílčích obrazů a vjemů, který sotva držej pohromadě. Mezi jednotlivejma zábleskama paměti se roztahuje tma, plameny vzpomínek se rozpadaj na menší ohně, pak na plamínky svíček. Dokáže člověk držet v hlavě dojmy ze zážitků, který mu dřív připadaly nesmazatelně vrytý do mozku? Spousta vjemů postupně upadne v zapomění, knot svíčky dohoří. Někdy ale třeba je možný nějakej plamen živit silou vůle, silou lásky. Když nic jinýho, vzpomínka mi musí zůstat. (14.06.2008)

Čekala jsem cokoliv ... ale tohle ne ... po projekci jsem ještě dlouho seděla a přemýšlela nad tím co jsem to vlastně slyšela... Ano, hlavně slyšela, protože celý děj filmu je situován do vystěhovaného domku s jedním gaučem a krbem, ve kterém plápolá oheň. Pak je tady parta přátel, která se přišla rozloučit se svým kolegou a kamarádem, který se stěhuje, co však netuší je, co jim bude o sobě vyprávět. Je to až neuvěřitelně matoucí, člověk by mu i věřil, kdyby nevěděl, že je to JEN film s herci, režisérem, klapkou, kameramanem až po paní v kantýně. Část vyprávění o křesťanství mě dostala nejvíc, kde to autoři v jistém momentu trošku přepískli ..... a konec ...? .... byl neočekávaný. Ten kdo tenhle příběh napsal by si zasloužil metál jak oblbnout lidské chápání světa :-) (10.04.2013)

Prvních 5 minut jsem si říkal, co jsem si to sakra pustil. Ovšem pak se rozjelo vyprávění tak poutavé, že jsem až nevěřil svým očím. Vypadá to jak z devadesátých let, odehrává se to v jedné místnosti se 7 herci za pár šupů, a stejně je to jeden z nejpůsobivějších filmů, které jsem za dlouhou dobu doma viděl. Dal bych si prequel. 😄 (07.12.2019)