Monty Python v Hollywoodu

A teď něco úplně jiného, Monty Pythoni na prknech, která znamenají svět… a u publika dochází k výbuchům smíchu, kdežto na jevišti dochází přímo k výbuchům účinkujících. Naživo se muselo jednat o zážitek vskutku unikátní, pokud by vám tedy zrovna John Cleese nevnutil albatrose. Vybrat to nejlepší, z nespočtu geniálních skečů těchto virtuózů absurdního humoru, pro jedno představení, byl úkol určitě nelehký. Přesto se jedná o výběr více než uspokojivý. Létající cirkusáci se s tím nemažou a ihned začnou matematickým songem o šedesátdevítce, přesunou se do ringu za boxerem zápasícím sám proti sobě, nejen švihlou chůzí se dostaneme na olympiádu neplavců v plavání a maraton závodníků se slabým močovým měchýřem, aby nám nejedna slza ukápla při hymně všech drsných dřevorubců. Ono to není ale jen o zábavě, člověk se také dozví spoustu nových faktů. Například zjistíte, zdali bylo želé na Poslední večeři a proč byl nakonec klokan přemalován na apoštola, jak si stojí Lenin a Che Guevara ve fotbalovém kvízu a jestli Karl Marx vyhraje luxusní koženou sedací soupravu. A na Červenou Karkulku zcela jistě také změníte názor. (17.04.2023)

Povedené vystoupení již tehdy neexistujících Pythonů. Skeče jako "Papež a Michelangelo", "200 metrů neplavci", "100 metrů pro lidi bez orientačního smyslu", "Fotbal filosofů" nebo "Bombarďák Harris zápasí sám se sebou" jsou prostě skvělé. Nelze hodnotit jinak, už jen proto, že jde o poslední vystoupení Pythonů s Grahamem Chapmanem. Víte, jaký je rozdíl mezi milováním na kánoi a americkým pivem? (05.02.2003)

Tak jako je Létající cirkus stvořený pro televizi, je Live at the Hollywood Bowl nejlepší naživo, proto nemůže nikdy na obrazovce vyniknout více než Pythonovic jiné eskapády. Pokud ale více jak hodinu sledujete ty nejlepší scénky s občas přidanou písničkou a ještě se do toho pánové nebojí vyjít směrem do publika, tak to nemůže dopadnout jinak než geniálně. (14.06.2007)

Obrovské zklamání, po tom jaké to má zde hodnocení. Čekal jsem povrtřídní pythonovskou absurditu, vyhnanou do maximálních obrátek, avšak dostavila se spíš absurdní kocovina. Ale co by se dalo čekat od živého vystoupení, ještě k tomu v Hollywoodu s šíleným publikem, které se směje všemu co zavání vtipností. (05.01.2007)

"Já jsem ráno musel vstávat už v deset hodin v noci, půl hodiny před tím, než jsem šel spát, jedl jen kousek studeného utrejchu, pracoval ve fabrice devětadvacet hodin denně a šéfovi platil za to, že jsem vůbec mohl chodit do práce, a když jsem přišel domů, tak nás otec vždycky zabil, tančil na našich hrobech a zpíval Alelujá!" Skeče tady získávají další rozměr. Jsou obohaceny o bezprostřední a autentickou reakci publika a Monty Pythonovci se neomezují jen na jeviště, ale kolikrát zamíří do diváků, aby je ještě více zapojili do svého učinkovéní. Snůžka skečů velmi rychle jdoucích za sebou mě připoměla divadlo Sklep. (04.09.2009)