JCVD

[imdb: 7.5/10] | me: Van Dammova spoveď spôsobom aký som naozaj nečakal. Predsa len, je to Jean-Claude a po všetkých tých rokoch jeho účinkovania je už človek viac menej pripravený len na akciu jeho zrna. Ale toto je však niečo iné, trochu inak,... tak ako to naozaj je ... očakával som viac akcie :), ale to už je predsa tak, keď je hlavným hrdinon Jean. Napriek tomu som príjemne prekavpený a musim povedať, že Jean by si zaslúžil ďalšie filmy, kde by sa mu dostalo aj hereckého vyžitia. (02.05.2009)

Takové Psí (od)poledne bez Al Pacina, ale s Van Dammem, který se tímhle filmem určitě na herecký piedestal nevrátí, protože na něj nikdy nebyl, ale jako comeback určitě dobrý. Pokud to ovšem měl být comeback, a ne jenom filmová zpověď, u které jsem se fakt dobře bavil! Nevím, kdo dostal ten geniální nápad, udělat sebe reflexivní a hlavně trefně vtipný film s hvězdou béček a céček osmdesátých, ale hlavně devadesátých let, ale určitě mu za to děkuji! Tři věci – Van Damme hraje snad poprvé normálního smrtelníka (i nad tím by se dalo polemizovat :-), hraje mu do toho James Blunt (pokud to byl on) a na tu třetí věc přijdete doufám sami! __ Podle filmografie ještě úplně kariéru na hřebík nepověsí, čeká ho další Univerzální voják (no to snad ne!), a potom si to rozdá někde v Bangkoku, ale tímhle měl skončit. __ Tak nějak přemýšlím, že si asi najdu něco nového s touhle Belgickou ikonou a pustím! Sice teď už mu to nebude tak žrát a už určitě nebudu chtít nosit vlasy jako on, jako před deseti lety, ale i tak mu fandím :-) __ Nejsou to čtyři jasný, ale dám je! (12.12.2008)

Když jsem se po zhlédnutí filmu rozhlížel kolem na CSFD, zjevně mi asi něco unikalo a tak jsem si toto dílo musel pustit ještě jednou, abych jej náležitě vstřebal. J.C.V.D. rozhodně není špatným filmem, jen je úplně jiný, než je hercova dosavadní pouť, jak ji známe. Na rozdíl od těch ostatních, většinou velice průměrných i horších případů jeho hvězdné kariéry, zde se jedná o značný pokrok, dalo by se říct i malý zázrak. Píše se rok 2008, video béčka 90. let jsou již historií a neohrožený bijec se vrací na filmová plátna, jak jej dosud neznáme. Naposledy jsem jej viděl hrát ve filmu In Hell z roku 2003, znovu se s ním setkávám tedy až po více jak 5 letech, ale jsem přesvědčen, že mi za tu dobu stejně nic neuniklo :-). J.C.V.D. je jakýmsi návratem či ještě lépe znovuoživením "legendy". Kladem je bezesporu i kamera, zrnitý filtr, temná atmosféra a melancholické pojetí celého snímku. Již nyní budeme na konci filmu na Van Damma jistě vzpomínat v trochu jiném světle a čtvrtou hvězdu dávám právě za osobnost samotnou. Když se na tohoto "staříka" podívám a vidím, čím si za svůj život prošel, vidím změnu a někoho jiného. Je rozvážnější, moudřejší, jeho vrásky tíží pět rozvodů, soudní spor o opatrovnictví dcery a v neposlední řadě i vyléčená závislost na drogách. Jedna věc se ale od roku 1988 a snímku Bloodsport nezměnila, JCVD stále bojuje, dnes však již ne se svými protivníky, ale se svou profesní kariérou. Kdo ví, možná že na stará kolena ještě zamíří vzhůru k filmovému nebi. Jedno však vím jistě, tohle je dílo o jedné z nejznámějších osobnosté filmové scény let devadesátých, která sice už dávno vyhasla, ale její osud je stále ve hvězdách. (7/10) (18.12.2008)

Je velká slast, vidět svůj dětský idol znovu ve formě, ale především v dobré, na tělo napsané roli. Ikona z přelomu 80./90. let vstala z popela, dost možná se v něj promění hned svou další rolí, ale je dobré se alespoň ujistit v tom, že to skutečně byl potenciál, leč promarněný. Věřím, že při troše snahy a dobrém režijním vedení by Jean - Claude ustál i jiné role, než ty škatulkované jako "akční". V JCVD ho Mechri postavil do pozice sebezpytu, napsal mu uvědomělé repliky, zapasoval jeho roli do Jean - Claudeových aktuálních problémů a v půlce scény ho nechal vyzdvihnout nad kulisy a osamotě ho nechal unášet jeho metafyzickými myšlenkami a zpytovat vlastní minulost. Hodně silných 80%. (28.04.2009)

"Jean - Claude, chtěl jsem se zeptat. Mohl by ses mi podepsat?" Taková prosba by proslulého ukopávače hlav neměla v jeho rodné Belgii ničím překvapit, ale když ji pronese jeden z loupežníků na přepadené poště, tak to jistě není tradiční záležitost a není jediná. Pokud si totiž správně pamatuju, tak většina vandammeovek není plná jednání opatrovnického soudu, dvou úhlů pohledu na přepadení pošty či hlubokomyslných úvah unaveného svalovce. Nebylo to špatné, ale mé oko se v temném prostředí občas mizerně orientovalo mezi neznámými hereckými tvářemi a ani několik legrácek ve formě parodování svých legendárních kousků mne k filmovému orgasmu nepřivedlo. (12.10.2016)