Phoebe v říši divů

Hlavná postava - Phoebe - mi neskutočne liezla na nervy. Počas sledovania som sa niekoľkokrát pristihol, že by som ju najradšej poslal niekam do južného Sudánu, kde by sa hneď naučila, že detstvo nie je len o rozmaznanom fňukaní, ale že sú aj také veci v živote detí, o ktorých nemá ani šajnu. Našťastie. Jednoducho fracek. No po hereckej a dramatickej stránke to nemalo chybu, aj keď dejová linka bola občas len jedno veľké nesúrodé divadlo, ktoré sa chcelo tváriť artovo, aby akože pritiahlo aj náročnejšieho diváka. Že to nevyšlo je nad slnko jasné. Veľmi slabý priemer. 50/100 (27.05.2023)

Elle Fanning je kouzelná a mám ji radši než její sestru Dakotu. Elle Fanning podle mého názoru dokáže zahrát cokoliv a těším se na další filmy s ní :) Tento film mě okouzlil svým tématem, i když jsem zpočátku byla silně skeptická a byla jsem silně představena, když jsem několikrát při filmu vyprskla smíchy :) Téma je sice převážně "dětské" - prostředí školy a zatím žádné větší problémy - ale naopak - malá Phoebe prožívá mnoho věcí naráz a sama je dost zmatená, jelikož nedokáže pochopit co se to s ní děje a jediné co ví je, že se liší od ostatních v okolí a je kvůli tomu považována za vyvrhela a je za to vždy patřičně potrestána. Prolínání se reality a představ malé Phoebe, podtrhuje její zálibu v divadle a oblibě postavy Alenky a jejího světa, který je plný divů. Ač se to nezdá, film v sobě ukrývá plno důležitých informací a i když je Phoebe pouze malá holčička, musí se vyrovnat se svými problémy, které naštěstí budou nakonec pojmenovány. Elle stačí jen se dívat a nic neříkat a přitom dokáže znázornit plno rozličných pocitů a je schopna tím maximálně upoutat mou pozornost :) Felicity Huffman v roli matky, která si neví rady znázorňuje ženu, jejíž psychika je podlomena hlavně tím, že práci, kterou by potřebovala konečně dokončit, by zvládla lépe vykonat její sedmiletá druhá dcera, ale naštěstí je schopna přijmout životní úděl malé Phoebe a je pro ni oporou. Co mě dostalo nejvíc bylo: "Že si zaslouží bolestivou smrt" :-D :-D "Á, já budu bombová Alenka" :D "A kdo jsi ty? Muž s knírkem? Karl Marx! " :D (14.02.2013)

Nečekala jsem žádný zázrak a taky se mi ho nedostalo, ale byl to poměrně příjemně oddychový film s hlavní hrdinkou, u které musí všichni kromě rodičů poznat, že je něco špatně. Osobně jsem to typovala na aspergův syndrom a myslím si, že to opravdu byl spíš ten, než onen, se kterým se vyrukovali na konci a o kterém jsem nikdy neslyšela. Podle mě tam bylo moc málo fantaziiních výletů, vzhledem k tomu, že ty byli z celého filmu nejlepší, přidala bych. 3* A Felicity Huffman si může obarvit a ostříhat vlasy/popřípadě si nasadit paruku, ale role matky, která nezvládá svoje děti a radši by pracovala, to je celá Lynette. (30.10.2011)

Jediná hvězdička svědčí o tom, že jsem se s filmem úplně minul. Sladká tvářička Elle Fanning a její snaživý herecký výkon za to nemůžou. Barnzova režie mě sice nenadchla, ale důvod k odmítnutí snímku leží jinde. Podobný druh citových vydíraček obecně nemám rád, jen málokdy se totiž podaří namíchat ingredience v poměru, aby výsledek nepůsobil, jako když šéfkuchaři ulítne ruka se sladidlem nebo cibulí. Phoebe v říši divů je typickým zástupcem početné skupiny amerických filmů, kde jsou malé děti zobrazovány jinak, než je znám z osobní zkušenosti. Jsou duševně zralejší, než by odpovídalo jejich věku. Většina americké kinematografie má tendenci vnímat děti jako malé dospělé, které je třeba maximálně respektovat a považovat svým způsobem za sobě rovné. Jenže malí dospělí se nemohou těm velkým, to dá rozum, rovnat úplně ve všem. Zejména ne v povinnostech - těmi je nejlépe nezatěžovat je vůbec. Hollywoodská kinematografie nás už nějakou tu dekádu ubezpečuje, že kvalita rodičovství se odvíjí od toho, nakolik rodiče své děti milují a starají se, aby byly šťastné - nikoliv od toho, nakolik jsou schopni je vychovat, vštípit jim morální zásady, připravit je na samostatný život, dospělost a schopnost založit vlastní rodinu a v rodičovském a partnerském postavení obstát. Mám pocit, že většina americké filmové produkce šíří myšlenku, že nejdůležitějším v životě je pocit štěstí, nikoliv uspokojení z vynaloženého úsilí a splněných povinností. Celkový dojem: 25 %. (02.02.2016)

Film vykalkulovaný pro úspěch na nějakém festivalu nezávislých filmů- dívenka s vrozeným neuropsychiatrickým onemocněním, její (intelektuálští) nezvládající rodiče, "divná" učitelka dramatu, která jediná jí rozumí, kritika amerického státního školství a navrch osvobozující úniky do fantazijního světa. Podobným způsobem jako Phoebe mě iritovaly třeba filmy Jmenuji se Sam nebo adorované loňské Zmizení (to má ale aspoň plus za Deakinsovu kameru). (27.02.2014)