Phoebe v říši divů

Film se mě mile dotkl ve více rozměrech. Jedním rozměrem je nepochybný talent malé představitelky. Dále film zpracovává hned několik závažných problémů-rodina ochromená (jakoby celá nemocná) nemocí dítěte, - kreativita jako léčivá, ale potencionálně nebezpečná cesta v případech nemocných dětí a dítě lapené svou představivostí do do svého světa, který málokdo pochopí. Fantazijní prvky na mě působily spíše děsivě. Film se snaží říct hodně věcí, ale nic úplně. (28.08.2009)

Jediná hvězdička svědčí o tom, že jsem se s filmem úplně minul. Sladká tvářička Elle Fanning a její snaživý herecký výkon za to nemůžou. Barnzova režie mě sice nenadchla, ale důvod k odmítnutí snímku leží jinde. Podobný druh citových vydíraček obecně nemám rád, jen málokdy se totiž podaří namíchat ingredience v poměru, aby výsledek nepůsobil, jako když šéfkuchaři ulítne ruka se sladidlem nebo cibulí. Phoebe v říši divů je typickým zástupcem početné skupiny amerických filmů, kde jsou malé děti zobrazovány jinak, než je znám z osobní zkušenosti. Jsou duševně zralejší, než by odpovídalo jejich věku. Většina americké kinematografie má tendenci vnímat děti jako malé dospělé, které je třeba maximálně respektovat a považovat svým způsobem za sobě rovné. Jenže malí dospělí se nemohou těm velkým, to dá rozum, rovnat úplně ve všem. Zejména ne v povinnostech - těmi je nejlépe nezatěžovat je vůbec. Hollywoodská kinematografie nás už nějakou tu dekádu ubezpečuje, že kvalita rodičovství se odvíjí od toho, nakolik rodiče své děti milují a starají se, aby byly šťastné - nikoliv od toho, nakolik jsou schopni je vychovat, vštípit jim morální zásady, připravit je na samostatný život, dospělost a schopnost založit vlastní rodinu a v rodičovském a partnerském postavení obstát. Mám pocit, že většina americké filmové produkce šíří myšlenku, že nejdůležitějším v životě je pocit štěstí, nikoliv uspokojení z vynaloženého úsilí a splněných povinností. Celkový dojem: 25 %. (02.02.2016)

Herecký výkon malé Elle Fanning je něco, co si budu pamatovat ještě po mnoho dalších roků. Příběh je famózní, postavy přesvědčivé, scénář brilantní. Uvědomil jsem si mimo jiné, že Alenka v říši divů je vlastně mystické, nebo řekněme hlubinně-psychologické dílo... Závěrečná divadelní scéna mnou duševně natolik zacloumala, že veškerá slova ztrácejí na významu... "Však až vy se jednou zakuklíte a proměníte se v motýla, bude vám z toho taky všelijak." (24.12.2013)

Nečekala jsem žádný zázrak a taky se mi ho nedostalo, ale byl to poměrně příjemně oddychový film s hlavní hrdinkou, u které musí všichni kromě rodičů poznat, že je něco špatně. Osobně jsem to typovala na aspergův syndrom a myslím si, že to opravdu byl spíš ten, než onen, se kterým se vyrukovali na konci a o kterém jsem nikdy neslyšela. Podle mě tam bylo moc málo fantaziiních výletů, vzhledem k tomu, že ty byli z celého filmu nejlepší, přidala bych. 3* A Felicity Huffman si může obarvit a ostříhat vlasy/popřípadě si nasadit paruku, ale role matky, která nezvládá svoje děti a radši by pracovala, to je celá Lynette. (30.10.2011)

Hodně jsem se těšil jak už na pořádné fantasy nebo talentavanou Elle Fanning a očekával jsem něco podobného aspoň z části jako Alenka v říši divů nebo Gilliamovu Krajinu přílivu. Bohužel pro mě se tento film příliš moc ubírá přes rodinné drama a z toho jsem zrovna šťastný nebyl. Řemeslně dobré ale jinak průměrný film a totálně nevyužitý potenciál. (31.12.2012)