Podivuhodná dobrodružství Vladimíra Smolíka

Nejlepší seriál pro děti, co jsem v době dítěte viděl ! Nemohl jsem se dočkat, až Ládínek nafoukne tu svojí raketu a poputuje někam do neznámých končin, které svojí podivuhodností předčili vše, co jsem v té době viděl. Ta raketa mi utkvěla v hlavě, ale nejvíc. I když to byla totální blbost, furt jsem v tom hledal nějakou logiku :-) - tak např. nafouktete raketu a otevřete dveře - dyť se vyfoukne! A kde se vzala palubní deska? A proč je všechno najednou z pevného materiálu? Nojo, byl jsem dítě a bral jsem to vážně (co se techniky týče - u ostatního jsem se řezal smíchy) :-) (29.11.2010)

"Kterou planetu navšívíme dnes"? Prostřední a asi i nejsilnější série a rozhodně nejsilnější dobrodružství tehdy už velkého Ládínka se svým věrným psím kamarádem Zorrem tuším že tady už i mluvícím... Ty jejich tajné výlety do kosmu vážně neměly chybu:-) Pro tehdy malého kluka jednoznačně nejdobrodružnější a nejtajemnější série plná příjemné fantazie. ps: V této sérii tuším nevystupoval jejich druhý zvířecí člen a rodinný přísluník kočka Žofka.. (31.01.2008)

Rozhodně moje nejoblíbenější série. Vesmír mě přitahoval vždy (už dříve se jednalo o v encyklopediích často vyhledávanou kapitolu; navíc o spoustu let později se mým nejoblíbenějším filmem stal příběh z vesmíru) a seriál mě dokonce jednu dobu ovlivnil tak, že jsem si přál také jednou usednout do rakety. (03.12.2008)

"I vesmír má své pihy na kráse." Pevná zem pod nohama mi naprosto vyhovuje, ale jako dítě jsem nejeden večer vytahoval vesmírnou raketu z houslového futrálu a navštěvoval s Ládínkem a Zorrem planety, které se astronomům stále ještě schovávají. A jelikož jsem konzervativní, tak kašlu na nudný Mars, ale jestli ten futrál s raketou najdu, tak se asi znovu mrknu na Placatou planetu, Bláznivou planetu, Zrychlenou planetu a samozřejmě na Na hlavu postavenou planetu. Tam je prostě hezky. (02.02.2017)

Sci-fi našeho dětství, kdo v životě neměl crush na kypré tvary Týny nebo na Pepův nos, tak neměl život. Autorům zcela jistě nechyběla představivost (která byla pravděpodobně podpořena i různými látkami), a tak se zde můžeme setkat s různými pestrobarevnými mimozemskými planetami a jejich obyvateli. Akorát škoda těch zmatečných přechodů mezi scénami, v jedné scéně je Vlaďa tam, ve druhé je i s psem Zorem zase úplně někde jinde. Super nostalgie! (12.09.2021)