Město duchů

Už jen název napoví, jak "neobyčejný" film Město duchů je. Nuda, nuda, šeď, šeď. Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy tak rád viděl závěrečné titulky, protože Dillonův režijní debut skončil naprosto katastrofálně! A nepomohlo mu ani rádoby drsné thajské prostředí, Depardieu, nebo varovné video s popravou. A když jsem se těšil alespoň na Nataschu, tak se objevila krátce, nemastně neslaně, dějově téměř zbytečně a nečekaně (...) se vychrupla s Dillonem. (11.07.2003)

Potem, vhkostí a oprejskanou barvou omítky doprovázený snímek, který si nezaslouží až takovou kritiku. Stačí neřešit zbytečný detaily a ponořit se do zvláštně tísnivé atmosféry, jejíž tíhu alespoň v momentech prosvětlí zvláštně hypnotický, svobodný pocit, že Kambodža je možná to pravý místo, kde chceš na všechno zapomenout. A proto i škoda, že některým pasážím není věnována delší stopáž, protože při přítomném svižném střihu by to nebyl problém. Jo, třeba při scéně cesty na lodi s warm upem před psychedelickou party, kdy dokonale vyznívá bezstarostnost, kterou bylo hlavně v devadesátkách v asijských zemích možný zažít, než přišel absolutní turistickej hype se selfie idiotyčema. V tom si pak říkám, na jakej film to vlastně koukám - a tady leží vlastně ten hlavní problém Města duchů - že občas neví, čím chce být. Nakonec ale...není to jedno? Jo, vlastně je...proč ne, když jsem si to užil. A mimochodem, čtvrtou hvězdu za skvělý herecký výkony. (22.03.2020)

Obrovskou předností tohtoto exotického thrilleru je úžasná, hutná atmosféra a také způsob vystavení celého děje, kdy divák si dlouhou dobu (stejně jako hlavní postava) nemůže být jist, na čem je, a nechávalo mě to v patřičném napětí a očekávání až do konce. Matt Dillon mě vlastně překvapil hned dvounásobně – kdysi jsem ho už viděl v jedném akčním filmu z 80. let, kde mi totálně nesedl, ale tady musím uznat, že jeho ztvárnění hlavní postavy agenta zapleteného do spárů v neznámém světě bylo velmi povedené a dokázal na mě nejednou působit i charismaticky. Dokonce mě tu Dillon bavil mnohem víc, než jeho spoluhráč James Caan, kterého mám sice hodně rád, ale tady jsem měl u něj občas pocit, jakoby hrál jen na půl plynu a svým zdejším výkonem se příliš nedokázal vyrovnat tomu, co předváděl mnohem dřív zamlada. No a Dillon jako režisér je pro mě tím druhým překvapením, jen mi přijde trochu škoda, že ve své autorské tvorbě již dál nepokračoval, snad proto, že jeho debut nenašel správné publikum? Město duchů mi připadalo právě výborné i po režijní stránce včetně neobvyklého vizuálu plného ojedinělých her se světlem. Také jsem si projednou mohl užít film natočený (snad komplet) ruční kamerou konečně bez toho, aby zároveň byla v rukou „snímače“ příšerně rozklepaná ve stylu Dogmy 95, naopak velmi citlivě pomáhala zesilnit pocit neustálého neklidu a spolu se svižným střihem dodávala na mírné akčnosti. Asi bych to neviděl jako špičku žánru, pár slabších míst by se našlo, ale velmi osobitý thriller včetně několika TOP scén (netopýři!), natočený nekonvenčním způsobem, za mě ano... opět případ, kdy se zcela rozcházím se zdejším průměrm hodnocení, naštěstí v tom pozitivním směru. [75%] (28.04.2022)

Je to celkem bída, ale když beru v potaz, jaké stinkery tu mívají přes 80%, tak mě takto nízké hodnocení zaráží (a opět potvrzuje mou hypotézu o "masových" reakcích zde na databázi). Souhlasím s kopfou - slušná atmosféra, která však nedostatečně koresponduje s příběhem. Kambodžská krajina (včetně té "kulturní") je nádherná i se všemi negativy (zašlost mnoha staveb), její temná historie dává dění na plátně zvláštní patinu. Nápaditější scénář, přirozeněji napsané dialogy, lepší propointovanost a mohla to být parádní podívaná, navíc ve stylu, kterým se již příliš netočí... (27.03.2010)

Film má několik rovin, které je třeba posuzovat odděleně, protože bohužel ne ve všech bylo dosaženo solidní kvality a záměru tvůrců. V tomto smyslu je kamenem úrazu patrně scénář. Výborně rozehraná zápletka...Následuje přesun do exotického prostředí...Zde kafkovské sevření jeho neutěšenými podnebnými a životními podmínkami, bizarními postavami (opicí počínaje, strážcem vstupu do baru konče), neustále přítomnou nejistotou, pocitem, že ONI (kdo?) O MNĚ VĚDÍ (co?)...Na tomto základě se rozehrávají další kafkovské vstupy (a la špikovací nůž v kuchyni), mezi něž mj. patří snová kráska, kterou lze získat (ano, jako ve snu nebo když FK vypráví), zákeřný komplic, nedůvěryhodný boss a jiné dusivě ambivalentní bytosti, jež vás všudypřítomně obklopují (domorodci nebo tahači za nitky? oběti nebo štváči? nevědomí nebo cynicky vychytralí? spojenci nebo zkázonosní spiklenci?). Potud dobré a vysoce potenciální, podpořeno výbornými herci (Skarsgård, Dillon, Depardieu, domorodci). Roztáčející se dějová vrtule je ale nezvládnutá - kompozičně i režijně - a ze scénáristického hlediska ji lze považovat za nedodělek, natočený patrně ve spěchu a pod časovým tlakem. Jako eventuální rehabilitace těchto záseků pak asi nepostačí jakoby nalepený a skoro parodický happy-end, byť po něm jinak každý skrytě nebo otevřeně toužíme. (23.02.2012)