Město duchů

Někdy je důležitá cesta a ne cíl. Město duchů je přesně takový případ. Není sice bez chyby, ale nabízí dobré herecké výkony a skvělou, téměř hypnotickou atmosféru. Je osvěžující, že v době plné digitálních blockbusterů někdo investuje svoji energii a čas do filmu, který sází na poctivě odvyprávěný příběh a autenticitu. A je smutné, že si mraky lidí pletou pomalé tempo s nudou. Každopádně Matt Dillon příjemně překvapil. (04.06.2014)

Matt Dillon mě velice příjemně překvapil, vůbec jsem netušila, že si vyzkoušel i režisérskou stoličku.. Příběh o podvodnících, kteří se mimo jiné podvádějí i navzájem mezi sebou, se mi zamlouval, já k tomu přistoupila tak, že všichni lžou a tudíž jsem se nemohla splést.. Pomalé tempo vyprávění mi vůbec nevadilo, atmosféra snímku skvělá, herci výteční.. No a samotný závěr mě vyloženě potěšil, sice si nejsem jistá, jestli by tohle někdo udělal, ale chci věřit, že by se někdo našel, třeba Matt Dillon.. (24.08.2021)

Už jen název napoví, jak "neobyčejný" film Město duchů je. Nuda, nuda, šeď, šeď. Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy tak rád viděl závěrečné titulky, protože Dillonův režijní debut skončil naprosto katastrofálně! A nepomohlo mu ani rádoby drsné thajské prostředí, Depardieu, nebo varovné video s popravou. A když jsem se těšil alespoň na Nataschu, tak se objevila krátce, nemastně neslaně, dějově téměř zbytečně a nečekaně (...) se vychrupla s Dillonem. (11.07.2003)

Obrovskou předností tohtoto exotického thrilleru je úžasná, hutná atmosféra a také způsob vystavení celého děje, kdy divák si dlouhou dobu (stejně jako hlavní postava) nemůže být jist, na čem je, a nechávalo mě to v patřičném napětí a očekávání až do konce. Matt Dillon mě vlastně překvapil hned dvounásobně – kdysi jsem ho už viděl v jedném akčním filmu z 80. let, kde mi totálně nesedl, ale tady musím uznat, že jeho ztvárnění hlavní postavy agenta zapleteného do spárů v neznámém světě bylo velmi povedené a dokázal na mě nejednou působit i charismaticky. Dokonce mě tu Dillon bavil mnohem víc, než jeho spoluhráč James Caan, kterého mám sice hodně rád, ale tady jsem měl u něj občas pocit, jakoby hrál jen na půl plynu a svým zdejším výkonem se příliš nedokázal vyrovnat tomu, co předváděl mnohem dřív zamlada. No a Dillon jako režisér je pro mě tím druhým překvapením, jen mi přijde trochu škoda, že ve své autorské tvorbě již dál nepokračoval, snad proto, že jeho debut nenašel správné publikum? Město duchů mi připadalo právě výborné i po režijní stránce včetně neobvyklého vizuálu plného ojedinělých her se světlem. Také jsem si projednou mohl užít film natočený (snad komplet) ruční kamerou konečně bez toho, aby zároveň byla v rukou „snímače“ příšerně rozklepaná ve stylu Dogmy 95, naopak velmi citlivě pomáhala zesilnit pocit neustálého neklidu a spolu se svižným střihem dodávala na mírné akčnosti. Asi bych to neviděl jako špičku žánru, pár slabších míst by se našlo, ale velmi osobitý thriller včetně několika TOP scén (netopýři!), natočený nekonvenčním způsobem, za mě ano... opět případ, kdy se zcela rozcházím se zdejším průměrm hodnocení, naštěstí v tom pozitivním směru. [75%] (28.04.2022)

Matt Dillon je naštvaný. A má prečo. Najväčšou záhadou súčasného Hollywoodu je fakt, že štúdiá úplne ignorujú herca, ktorý nielenže (príliš) dobre vyzerá, ale vie i (veľmi) dobre hrať, ako ukázal v 80-tych rokoch. Niečo na tej Mary je a Nebezpečné hry nie sú práve filmy, ktoré by stavali práve na Dillonovi. Naštval sa a sám zrežíroval film, ktorému tá vášeň (príliš) uškodila. Mesto duchov by vyzeralo ako podpriemerný televízny krimithriller nebyť zaujímavého, svižného strihu, takže napokon nie je až taký nudný, akým by mohol byť za iných okolností. Tie hviezdičky sú v podstate za frajera Dillona. (10.06.2006)