Bílá vrána

Bílá vrána si s autismem nebere servítky a obnažuje jej v celé jeho "kráse", a tak tu máme těžkého autistu se zjevnou mentální retardací, což bohužel není vůbec výjimkou, ale právě naopak, lehké až těžké postižení rozumových schopností jde s autismem ruku v ruce v 50 - 75 % případů, bohužel. Tím však veškerý negativismus končí, protože tohle byl citlivý a jednoduchými prostředky dojímající a veskrze vlastně pozitivní film. Při některých scénách mi běhal mráz po zádech, nepovedené Thomasovy narozeniny byly asi nejsilnější, při jiných se člověk neubránil úsměvu a jako cílovka nemohu tedy ohodnotit jinak než five. Po přečtení některých negativních komentářů mám chuť vyodpadovat Rain Mana, který lidstvu představil "autismus"... (07.09.2014)

Spíše drobnější, skromné, přesto velmi působivé, dramatické dílo, ne atraktivní pro nějaké početné publikum, takový cíl si patrně tvůrci před sebe ani nevytkli, vždyť co může být pro povrchního diváka poutavého právě na takovém příběhu s námětem zobrazujícím soužití v rodině, kde jeden její příslušník je třeba právě tak jako Charlie mentálně postižený, nemám sice svou osobní zkušenost, ale vše na mě působilo velmi věrohodně a skutečně tísnivě, když jsem si tak s ubíhajícím dějem stále živěji představoval sám sebe v takové roli sourozence obtížně zvladatelného dospívajícího chlapce, pro nějž bych měl být jak bratrem, tak hlavně jeho trpělivým opatrovníkem jako jím je patnáctiletý Thomas, opravdu by to bylo pro mne velmi podobně nelehké a ještě k tomu to neustálé stěhování celé rodiny kvůli otcově službě v armádě, příliš, opravdu příliš mnoho překážek bych byl donucený překonávat, pokud by ale do všech těchto neovlivnitelných životních negativ vstoupila a statečně by mne z nich vyprošťovala právě tak sympatická, překvapivě chápající a soucítící spolužačka jako Jackie, asi bych stejně jako on svůj úděl přehodnotil a vnímal v poněkud zářivějších odstínech, než jak se vše zpočátku v novém bydlišti zdálo, jen temně pochmurné a opět neradostné, opravdu výborný, pocitově laděný film, kde přes závažnost tématu je místo i pro humor a odlehčující zábavu, bravo!!! Zajímavý komentář: Fridecka (09.01.2013)

Viděl jsem opakovaně, ale netroufl jsem si hodnotit dřív, než po shlédnutí amerického Co žere Gilberta Grapea? Přestože byl Gilert Grape pravděpodobně předobrazem Bílé vrány (v obou filmech jsou důležité scény koupání, v obou filmech spolu mají bratři fyzický konflikt), jde o filmy odlišné a není zcela férové je porovnávat. Charlie je autista žijící v normálním světě a normální rodině. Jeho bratr Thomas by chtěl žít normální život a vlastně ho i žije - jen kdyby nebylo Charlieho. Odlišnost Charlieho je zásadní, zásadní je i vývoj vztahu obou bratrů. Teenagerovskost filmu vychází z faktu, že Thomas je mladší a méně vyspělý, než Gilbert Grape - což však neznamená, že výsledek musí být nutně horší. Vztah obou bratrů je propracovanější, nálada je uvolněnější, divák má pocit krásna. Přestože mi taneční scéna z konce filmu připadá být trochu umělá, hodnotím oba filmy stejně. 85% (06.04.2010)

Našťastie som na čt2 natrafil na film v pôvodnom znení s titulkami. Ako píše Malarkey, to Charlieho "ééé-hh" si viem, ale radšej nechcem v dabingu predstaviť a verím, že to dokáže pokaziť dojem. V originále mi to ale nijako neprekážalo a Charlieho kúsky ma niekedy rozosmiali. Asi najviac záber na zosratú riť...Viem, nie je to žiadna sranda mať doma postihnuté dieťa. Po tomto filme o tom budete mať celkom jasnú predstavu. Toni Collette je úžasná herečka a v tomto filme bola vážne skvelá v úlohe silnej a milujúcej matky. Kiež by každá matka v sebe mala toľko síl. Mladá Gemma Ward síce hrala dobre, ale jej oči alá "mlok" mi nerobili dobre. Navyše ju na smrť vystrašil Charlieho penis! tak o čom by bola neskôr tá ich love story? Veď Charlieho brat má v nohaviciach tiež podobný baklažán...80%. (19.01.2013)

Další z úžasných australských dramat, které se mi podařilo vidět. Tentokrát o rodině, ve které se musí postarat o autistického chlapce(Luke Ford předvádí neuvěřitelný výkon) a hlavně o jeho bratrovi, který se s tím nemůže vyrovnat. Má to své mouchy, hlavně ke konci, když vnitřní napětí, které bylo cítit po celý film nějak mizí. Ale kvůli hereckým výkonům a scénám, kdy nevíte, jestli se máte smát nebo brečet, si mě to získalo. (26.08.2008)