Všichni jsou v pohodě

Doják. Doják až hrůza. A to od začátku do konce. Ale De Nirem se nechám dojímat ráda. A i když jsou herci jeho dětí přece jen pořád o třídu níž, zahráli to skvěle úplně všichni. (Hlavně Rockwell by měl hrát mnohem, mnohem víc). U konce s obrazem a konečných titulků s fotkami, co De Niro pořídil, se mi opravdu zamlžily oči. (25.11.2010)

Zajímavý filmeček o muži, který se po smrti své ženy snaží uspořádat rodinnou sešlost se svými dětmi ale po nezdarech se vydává na dlouhý výlet za každým zvlášť aby posléze zjistil, že všechny jejich dokonalé životy nejsou tak růžové jak se na první pohled zdá. Film není ničím objevný ani originální ale vše táhne výborný Robert De Niro ve své první variaci na starého, sešlého dědka (Fotr je lotr se nepočítá). Je sice trochu smutné sledovat jak se bývalý Kmotr, Taxikář, Zuřící býk a Mafián plouží po světě s kufrem na kolečkách a musí brát prášky na srdce ale na druhou stranu se na De Nira dívá dobře za každých okolností. Obyčejný ale pohodový snímek. (13.07.2010)

"Ptám se sám sebe, proč mi všichni lžete?" Mám své děti rád a budu šťastný, když budou v životě spokojené. Je mi přitom celkem jedno, jestli budou žít na Jižním pólu s osobou stejného pohlaví, různého vyznání či barvy pleti. I zvídavý důchodce Frank na tom byl podobně. Ten se nedočkal svých ratolestí na domluvené sešlosti a proto vyrazil na životu nebezpečnou výpravu zkontrolovat jejich stav. Mě to tedy dost zaujalo, neboť v současné době jsem rodičem i dítětem, takže jsem dostal šanci popřemýšlet o chybách obou stran a pokusit se teorii nenásilnou formou proměnit v praxi. A to není málo. (12.05.2016)

3,5*/5... Americká psychologická sonda do rodinných vzťahov - je to väčšinou sentimentálny prúser, našťastie nie je to príklad Everybody´s Fine. De Niro po dlhom čase zahral (!), scenár je akurát a zdravo klišoidný, tak aby ostal priestor aj na skutočné emócie. Vcelku citlivá dráma so srdcom, ktorá však nehrá prvú ligu, na jedno pozretie však určite poteší... (03.05.2010)

De Niro's fine, scénář ne. Premisa je jasná, karty jsou rozloženy od úvodních minut, ale vše je příliš povrchní, bez gradace a přímočařejšího tahu, že se i těch 1OO minut zdá proklatě dlouhých. Schéma "cestování při teskné hudbě-váznoucí rozhovor-předstíraný smutek-cestování.." moc dlouho nefunguje a většinu času už pak není moc o co hrát, ačkoliv by tenhle námět mohl být pro diváka pěkně silnou kávou. Celoživotní slabost pro De Nira se projevila i tady, věřil jsem mu každou větu a každý výraz, on to v těch očích prostě má. A hlavně kvůli němu nešel konec úplně do háje, ale určitý stupeň dojetí se přece jen dostavil. Ale opakuji, především kvůli Robertovi, ne díky scénáři a režii. (05.02.2010)