Dívka na přání

Věrohodný pohled do profesního i osobního života luxusní call girl. Autentičnost je umocněná nejen dokumentaristickým stylem, který místy supluje skrytou kameru a který diváka snadno vtáhne do děje, ale i výkonem nevýkonem Sashy Grey. Soderbergh měl šťastnou ruku, protože obsadit klasickou herečku, která by se snažila hlavní hrdince vtisknout nějaký výraznější charakter, by výsledný dojem zcela zhatilo. Podle mě dost nedoceněný film. 80% (04.03.2015)

Nesmírně trefná dekonstrukce světa, v němž je vrcholem duchovního vytržení astrologie a smyslem života neúměrné zvětšování zisku a konzum, popř. zdokonalování těla ve "fitku". Soderbergh obrací vylhanost soudobé společnosti proti její vlastní destruktivitě - až se zdá, že ironie je jediným účinným způsobem, jak jí nastavit zrcadlo svědomí. Povrchní a prázdné je vymítáno ještě povrchnějším a prázdnějším: zveličenou absurditou, nespojitostí a chladem na hranici únosnosti. Lidské postavy jsou snímány tak, že jsou buď rozostřené, nebo že tvoří další dekoraci v designově úhledných interiérech, kde se to jen hemží ukázkami moderního umění (tj. znaky domnělého dobrého vkusu a "znalectví"). Obličeje se odrážejí ve skleněných tabulích, mizejí za lampami, sedačkami, ztrácejí se, přicházejí o možnost projevit emoce. Kolikrát si kamera "odskočí" od banálních tlachů u stolu a raději snímá kus lesknoucího se nábytku nebo mlčenlivé obrazy na stěnách. Lidé (povětšinou anonymní pracháči) mluví jen o penězích, obchodech, obchodech a penězích, o sobě samých (čti: o svých problémech s obchody) nebo rozčarování z povážlivé ekonomické situace, která jim však nebrání v dalším utrácení. Společné chvíle s hlavní hrdinkou, luxusní společnicí Chelsea, usvědčují jejich smutně přízemní životy z cynismu a falešnosti. Nákladné večeře, úsměvy, předstíraný zájem, “srdečná” loučení, toliko kruté divadlo. Ačkoli je středem pozornosti, příliš hluboko nepronikneme ani k Chelsea samotné. Roztříštěné, nechronologické vyprávění staví kolem její povahy další a další bariéry, násobí odstup, uzamyká ji za nečitelnou, make-upem zkrášlenou tvář a potměšilé výroky. Často ji vidíme v pohybu (zejména během jízdy autem), ale doopravdy jako by byla stále na místě. Fixována v detailu odcizené intimity. Vrcholem ironické hry (hry povrchu) je pak užití pouliční, tedy nezávislé hudby jako kulisy pro Chelseanino obrážení luxusních butiků, kde na nás v detailech útočí značkové kabelky. Stejně jako fakt, že nikdy přímo nevidíme, jak má s klienty pohlavní styk. Sexuální zkušenost je redukována na chladné, strojové monology ex post - bezmála popisy pracovního postupu. V hlavní roli: bývalá pornohvězda. (06.09.2011)

Návod ako sa stať "kurvou"... nie tak doslova, ale predsa len... Soderbergh natočil snímok, ktorý pojednáva o slečne spoločníčke, ktorá má "normálny" vzťah... cez deň pracuje ako luxusná známa pre všetko, plná súhlasov a vedomosti... v súkromi opäť vzorná priateľka, naivná, hlúpa... taktiež zachytáva, čo slečna nakupuje, upozorňuje na to čo má práve na sebe, citové rozpoloženie, postrehy... nudilo, citovo rozpoložilo... omg 3/10 (03.02.2010)

Vobec sme si nesadli, a to sa mi u Soderbergha malokedy stava, ak vobec. Absolutne tu absentuje akykolvek zmysel filmu a musim sa priznat, ze som sa cely cas zamyslala nad tym, ze to vypnem. Tri hviezdy davam tentokrat za rezijne remeslo a hudbu, snad prvykrat hodnotim bez pocitov, co vo mne film zanechal. Ak by som sa rozhodovala na zaklade tohto kriteria, bola by to jedna hviezda. (08.05.2009)

LFŠ 2011 ... Film, ze kterého se dalo vytřískat hrozně moc a vznikl bohužel pouze slabý odvar. Nad hlavní herečkou jsem sice prohonil mládí, ale v charakterní dramatické roli bohužel působila dost tristně a po celou dobu trvání snímku pouze tak nějak bezduše a s neměnným výrazem koukala (možná že to měla v popisu role, v takovém případě asi nechápu co tím chtěl básník Soderbergh říci) a občas něco otráveným tónem pronesla. Nevím co jsem si z filmu měl konkrétně odnést za ponaučení nebo zážitek, ale já se jen hodně nudil. Hrozná škoda. (02.08.2011)