Ryze dokumentární film se syrovou autentičností vypráví těžko uvěřitelný příběh Reného, který byl od sedmnácti let sledován filmovou kamerou na své cestě mezi vězeními a krátkými pobyty na svobodě. Kamera ho v roce 2008 opouští v jeho sedmatřiceti letech, tedy přesně o dvacet let později, jako nemocného člověka, muže stále se pohybujícího na hraně zákona, který napsal a publikoval dvě knihy. Čas proměny z mladíka v muže zaznamenávala režisérka Helena Třeštíková na pozadí významných politických změn střední Evropy.
Reného příběh začíná ve vězení pod socialistickými plakáty, pokračuje během sametové revoluce a dostává zdánlivou pointu amnestií tehdejšího prezidenta Václava Havla. René se ale brzy vrací zpět do kriminálů, aby tak vstoupil do Evropské unie opět jako vězeň. V průběhu let strávených za mřížemi, zejména za krádeže, se nechal potetovat na celém těle, utekl z vězení a zase byl chycen, vydal dva romány, vykradl byt samotné režisérce, prožil dva milostné příběhy, onemocněl roztroušenou sklerózou a psychologové u něj zjistili nadprůměrnou inteligenci. Krk hlavního protagonisty tohoto časosběrného dokumentu „zdobí“ anglicky nepřesně vytetovaný nápis „Fuck of people“.(oficiální text distributora)
Dokumentárny portrét recidivistu Reného, ktorého režisérka Helena Třeštíková sleduje s filmovou kamerou od doby, kedy mal sedemnásť rokov, na jeho ceste medzi jednotlivými väznicami a krátkymi pobytmi na slobode. Opúšťa ho o dvadsať rokov neskôr ako chorého človeka, ktorý sa však stále pohybuje na hrane zákona. Jeho premenu z chlapca na muža zaznamenáva Třeštíková na pozadí politických zmien, ktoré však na Reného nemajú priamy vplyv - po amnestii Václava Havla sa René, podobne ako mnohí ďalší prepustení, čoskoro vracia do väzenia.(STV)
Objekt (René) nie je iba radovou súčasťou autenticky natočeného dokumentu, je hlavným "rozhodcom", ktorý určuje pravidlá nie len svojej existencie ale aj celého príbehu, ktorým nám je sprostredkovaný. Iniciatíva a záujem Heleny T. sú nepopierateľné, s odstupom ale zato vytrvale pracuje na časovo sa vyvíjajúcom materiály, ktorý sa s nikým neserie a končí tzv. nijak. A ja úprimne píšem, tak to malo byť. Výpoveď viacnásobného väzňa (inteligenta) bez ohľadu na formu podania je okamihom na ktorý len ťažko v najbližšej dobe zabudnem. Zamýšľal som sa včera a činím tak aj dnes. Čo je predmetom? Osud človeka, ktorého nedokážem pochopiť a zároveň ma v určitom smere fascinuje. Neobdivujem ho, ani k nemu neprejavujem sympatie. Viem, šance dostával, márnil jednu za druhou (zapríčinil si za to vlastne sám), no môžem v klude napísať, že "vďaka" pomerom z ktorých pochádzal, mal na výber? Nie. Jeho občasne nezrozumiteľná artikulácia nepoteší ale to je on-René Plášil, bez obalu, prostredníctvom kamery poskytuje pohľad do duše, ktorý vyráža dych. Preto pocitu, že toto dlhodobé interview bolo fakt šokujúco-originálne a že neišlo o obyčajného kriminálnika sa nezbavím a ani sa zbaviť nechcem.(13.5.2009)
Tento dokument, nieje nadčasový, pretože pevne verím, že príbehu Reného Plašila zďaleka nieje koniec... Hej, jeden z mála ľudí, ktorý má triezvy pohľad na svet, ktorý vie ako to vo svete chodí. Máte vlastnú filozofiu,,, zavrú vás pred svetom aby ochránili konzumnú spoločnosť.. To už je aká spravodlivosť. Človek má jednu šancu žiť ale vyzerá pre spoločnosť nebezpečný tak ho zavrú do lochu... Nehovorím, že tam René nebol spokojný... ale zrejme by si vedel predstaviť miesta, kde by bol spokojnejší.. Spoločnosť je to len sku*vená fráza, nikto z mojej vrstvy slová na ňu nenachádza... (pomohol som si jedným z textov Zvuku Ulice, aj keď hip-hop nanajvýš nenávidím)..(4.12.2008)
Dokument. Nehodnotíme herecké výkony, dokonce ani scénář a když pominu výsledný sestřih, tak ani režii. Co se hodnotit sluší, je obsah, téma a způsob jakým je toto téma pojmuto. Časosběrný dokument je už sám o sobě velmi zajímavá forma vyprávění příběhu. Kontinuita životního příběhu je něco, co nás všechny fascinuje. Pí Třeštíková si vybrala Reného. A ať už je to náhoda, nebo dobrý odhad, sledujeme osudy recividisty, který je údajně nadprůměrně inteligentní, ale přesto jasný sociopat. A co je důležité, který se navíc rád předvádí. Nemůžu si pomoct, ale spoustu věcí dělal a říkal René právě proto, že byl objektem pozorování a tudíž pro mě tento dokument postrádá autentičnost. Což je u dokumentu docela podstatné. René si rád hraje nejen se slovy, ale i s lidmi. Místo aby inteligenci použil na to, aby si urovnal život, rozhodl se udělat ze sebe obětního beránka. Přitom jde jen o nepřispůsobiveho slabocha, kterého těší být středem pozornosti. Ta inteligence navíc, to je jen trochu zlomyslný dárek od Pánaboha. Nejspíš za to, že na Něho René vše svádí a taky že na Něho prásknul, že čte porno. Dobrý komentář: petaspur(1.7.2011)
ono by sa patrilo dať odpad! pretože tento film je veľmi tvrdá kritika spoločnosti v ktorej žije nielen René ale aj my všetci. Helena Ťřeštíková je však popri úžasnom psychológovi aj fantastický filmár a dokáže natočiť film o človeku ktorého môžete mať v podstate úplne na háku tak pútavo, že mu viete držať palce. René je skutočný antihrdina našich čias a vizitka toho kam tento svet dospel.(29.3.2011)
Což o to, životní outsider René Plášil a jeho marné pokusy zařadit se mezi lidskou společnost zůstává silně alarmujícím časosběrným dokumentem, jehož závažnost bychom neměli přehlížet ani v případě Reného pozérství (s přibývajícími pobyty ve vězení jsem míval pocit, že si to snad až užívá). Ale zároveň se domnívám, že Třeštíková mohla z tohoto pozoruhodného a jistě nelehkého příběhu vytěžit mnohem víc. Sledování je rozloženo v podstatě na délku téměř dvaceti let, které René strávil víceméně v nápravných zařízeních, tudíž se nabízela možnost podrobnějšího pozorování v častějších časovýh horizontech. A co říci k osobě Reného Plášila? Notorický zloděj a nepracant zůstane notorickým zlodějem a nepracantem. Čili za svůj zpackaný život si do jisté míry může sám (i když uznávám, že první trest byl nepřiměřeným úvodem). Úsměvnou hořkostí zůstává Reném vykradený byt samotné autorky a závěrečné odcizení digitální kamery. Co se v mládí naučíš . . .(6.4.2010)
V kinech
od:
FlyBoy
Objekt (René) nie je iba radovou súčasťou autenticky natočeného dokumentu, je hlavným "rozhodcom", ktorý určuje pravidlá nie len svojej existencie ale aj celého príbehu, ktorým nám je sprostredkovaný. Iniciatíva a záujem Heleny T. sú nepopierateľné, s odstupom ale zato vytrvale pracuje na časovo sa vyvíjajúcom materiály, ktorý sa s nikým neserie a končí tzv. nijak. A ja úprimne píšem, tak to malo byť. Výpoveď viacnásobného väzňa (inteligenta) bez ohľadu na formu podania je okamihom na ktorý len ťažko v najbližšej dobe zabudnem. Zamýšľal som sa včera a činím tak aj dnes. Čo je predmetom? Osud človeka, ktorého nedokážem pochopiť a zároveň ma v určitom smere fascinuje. Neobdivujem ho, ani k nemu neprejavujem sympatie. Viem, šance dostával, márnil jednu za druhou (zapríčinil si za to vlastne sám), no môžem v klude napísať, že "vďaka" pomerom z ktorých pochádzal, mal na výber? Nie. Jeho občasne nezrozumiteľná artikulácia nepoteší ale to je on-René Plášil, bez obalu, prostredníctvom kamery poskytuje pohľad do duše, ktorý vyráža dych. Preto pocitu, že toto dlhodobé interview bolo fakt šokujúco-originálne a že neišlo o obyčajného kriminálnika sa nezbavím a ani sa zbaviť nechcem.(13.5.2009)
baruss
Tento dokument, nieje nadčasový, pretože pevne verím, že príbehu Reného Plašila zďaleka nieje koniec... Hej, jeden z mála ľudí, ktorý má triezvy pohľad na svet, ktorý vie ako to vo svete chodí. Máte vlastnú filozofiu,,, zavrú vás pred svetom aby ochránili konzumnú spoločnosť.. To už je aká spravodlivosť. Človek má jednu šancu žiť ale vyzerá pre spoločnosť nebezpečný tak ho zavrú do lochu... Nehovorím, že tam René nebol spokojný... ale zrejme by si vedel predstaviť miesta, kde by bol spokojnejší.. Spoločnosť je to len sku*vená fráza, nikto z mojej vrstvy slová na ňu nenachádza... (pomohol som si jedným z textov Zvuku Ulice, aj keď hip-hop nanajvýš nenávidím)..(4.12.2008)
Martrix
Dokument. Nehodnotíme herecké výkony, dokonce ani scénář a když pominu výsledný sestřih, tak ani režii. Co se hodnotit sluší, je obsah, téma a způsob jakým je toto téma pojmuto. Časosběrný dokument je už sám o sobě velmi zajímavá forma vyprávění příběhu. Kontinuita životního příběhu je něco, co nás všechny fascinuje. Pí Třeštíková si vybrala Reného. A ať už je to náhoda, nebo dobrý odhad, sledujeme osudy recividisty, který je údajně nadprůměrně inteligentní, ale přesto jasný sociopat. A co je důležité, který se navíc rád předvádí. Nemůžu si pomoct, ale spoustu věcí dělal a říkal René právě proto, že byl objektem pozorování a tudíž pro mě tento dokument postrádá autentičnost. Což je u dokumentu docela podstatné. René si rád hraje nejen se slovy, ale i s lidmi. Místo aby inteligenci použil na to, aby si urovnal život, rozhodl se udělat ze sebe obětního beránka. Přitom jde jen o nepřispůsobiveho slabocha, kterého těší být středem pozornosti. Ta inteligence navíc, to je jen trochu zlomyslný dárek od Pánaboha. Nejspíš za to, že na Něho René vše svádí a taky že na Něho prásknul, že čte porno. Dobrý komentář: petaspur(1.7.2011)
Almásy
ono by sa patrilo dať odpad! pretože tento film je veľmi tvrdá kritika spoločnosti v ktorej žije nielen René ale aj my všetci. Helena Ťřeštíková je však popri úžasnom psychológovi aj fantastický filmár a dokáže natočiť film o človeku ktorého môžete mať v podstate úplne na háku tak pútavo, že mu viete držať palce. René je skutočný antihrdina našich čias a vizitka toho kam tento svet dospel.(29.3.2011)
Marthos
Což o to, životní outsider René Plášil a jeho marné pokusy zařadit se mezi lidskou společnost zůstává silně alarmujícím časosběrným dokumentem, jehož závažnost bychom neměli přehlížet ani v případě Reného pozérství (s přibývajícími pobyty ve vězení jsem míval pocit, že si to snad až užívá). Ale zároveň se domnívám, že Třeštíková mohla z tohoto pozoruhodného a jistě nelehkého příběhu vytěžit mnohem víc. Sledování je rozloženo v podstatě na délku téměř dvaceti let, které René strávil víceméně v nápravných zařízeních, tudíž se nabízela možnost podrobnějšího pozorování v častějších časovýh horizontech. A co říci k osobě Reného Plášila? Notorický zloděj a nepracant zůstane notorickým zlodějem a nepracantem. Čili za svůj zpackaný život si do jisté míry může sám (i když uznávám, že první trest byl nepřiměřeným úvodem). Úsměvnou hořkostí zůstává Reném vykradený byt samotné autorky a závěrečné odcizení digitální kamery. Co se v mládí naučíš . . .(6.4.2010)