René
Obsahy(1)
Ryze dokumentární film se syrovou autentičností vypráví těžko uvěřitelný příběh Reného, který byl od sedmnácti let sledován filmovou kamerou na své cestě mezi vězeními a krátkými pobyty na svobodě. Kamera ho v roce 2008 opouští v jeho sedmatřiceti letech, tedy přesně o dvacet let později, jako nemocného člověka, muže stále se pohybujícího na hraně zákona, který napsal a publikoval dvě knihy. Čas proměny z mladíka v muže zaznamenávala režisérka Helena Třeštíková na pozadí významných politických změn střední Evropy. Reného příběh začíná ve vězení pod socialistickými plakáty, pokračuje během sametové revoluce a dostává zdánlivou pointu amnestií tehdejšího prezidenta Václava Havla. René se ale brzy vrací zpět do kriminálů, aby tak vstoupil do Evropské unie opět jako vězeň. V průběhu let strávených za mřížemi, zejména za krádeže, se nechal potetovat na celém těle, utekl z vězení a zase byl chycen, vydal dva romány, vykradl byt samotné režisérce, prožil dva milostné příběhy, onemocněl roztroušenou sklerózou a psychologové u něj zjistili nadprůměrnou inteligenci. Krk hlavního protagonisty tohoto časosběrného dokumentu „zdobí“ anglicky nepřesně vytetovaný nápis „Fuck of people“. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (216)
Renému nepříjde normální makat x hodin denně za pár šupů-ve vězení ho to nebaví a žít na svobodě v mezích zákona s pár drobákama v kapse mu příjde stejné jako basa...Je sice sympatický,chytrý a docela citlivý ale co je to platné,když má životní postoj rovnající se dokonalému magnetu na průsery?.........Katka mi je bližší ale René je taky zatraceně poučný příběh :) ()
A nebýt toho, že to nemá vlastně žádný pořádný závěr, tak vyrukuju s plným hodnocením. Z mého egoisticky diváckého pohledu by bylo lepší to ukončit buďto "zlomovým" propuštěním v roce 2002 či naopak pár let posečkat na to co život ještě přinese. Takhle to pak v samotném závěru vyznívá... Vlastně vůbec nijak. ()
O rozdílech a jemných distinkcích mezi dokumentárním a hraným filmem bylo napsáno již mnohé: (i) Dokumentarista si vybírá svůj úhel pohledu, a pokud má talent, umění přijde až nádavkem; umělec si vybírá svůj výraz ze zdrojů svého vědomí a svědectví o skutečnosti přichází jaksi navíc. (ii) Dokument určuje a vymezuje sociální efekt; hraný film estetická měřítka. (iii) Dokument muže byt obviněn z odhalení nepříjemné pravdy nebo naopak z její falzifikace – za obojí mu hrozí zásah cenzury. Hraný film bývá obviňován zase z toho, že dává spatný příklad, že kazí mládež atd., zkratka z toho, že ohrožuje zavedené modely vládnoucí morálky. Dokumentární filmu jde o pravdu, hranému o morálku. Nejzásadnější odlišnost spočívá ovšem v tom, že aktéři dokumentu přerůstají médium, neboť na rozdíl od postav hraných filmů žijí i tehdy, není-li zapnutá kamera. Ovšemže - ale proč zachycovat pravdu a marnit čas dokumentem, ohrazovali se někteří. Oscar Wilde tvrdil, že o skutečném životě není třeba psát, protože ho tak jako tak každodenně prožíváme, a režisér Alfred Hitchock ještě později řekl: Nikdy nenatáčím kousky života, to bych točil dokumentární filmy. Ba, ba, pletli se do jednoho. A vskutku, to, co nás naplňuje úžasem nad dokumentem René, není fakt, že někdo takový existuje, ale že dotyčného můžeme eventuálně potkat a sdílet s ním tentýž prostor. ____ Ona profláknutá paralelní montáž „měnících se“ dějinných událostí a „neměnícího se“ notorika Reného nutně vybízí k obezřetnějšímu, jinačejšímu pohledu – to René se proti obecnému názoru mění a zažívá četná dobrodružství, kdežto společnost obestřená politickým divadlem veletočů stagnuje a hnije zevnitř, protože na rovinu: kolik lidí o sobě může tvrdit, že vedlo pozoruhodnější život než René Plášil? Andělé se radují a na nebesích prozpěvují Gloria in excelsis - ortodoxnějšího solitéra, jehož nesešrotovaly ani zhoubné disciplinární mechanismy, jak o nich mluví Michel Foucault v proslulém spisu Dohlížet a trestat, si snad představit ani nelze. Ať žije kontrakultura a lidé, kteří nemusejí manifestovat v levicových žurnálech, neboť samotný jejich život je manifestem. ()
Jako chápu, že když někdo začne točit časosběrný dokument tak že se nikdy neví, co že z toho jako na konci vyleze. Proč ale z toho takřka vždycky vyjde portrét trosky, která si pomníček ve formě životopisného dokumentu vůbec nezaslouží? Měla vůbec někdy Třeštíková štěstí, že by z toho časosběrný vylezl portrét někoho, kdo lidstvu reálně něco kloudného přinesl? Někoho, kdo život nepromarnil? A ten konec? Jako WTF? Pozor spoiler: 🎬👩🦱👨🦱🚭🍸💊🚔🔒👩⚖️💼👨💼🏫👨🦱📚🕵️♂️🚔👨🦱🔒🔍🕰️👮♂️👨🦱🔒🎥💥👫💔👨⚕️💉👮♂️👩⚖️👨🦱🔒 ()
René je milovník literatury a kriminální činnosti, což z něho dělá zajímavou postavu pro další depresivní jízdu v podání Třeštíkové. Jeho schopnost zahodit všechny šance, které v životě dostane, však začne být brzy otravná. Zapůjčení kamery osobě, která jen krade, chlastá a fetuje, bylo od režisérky nechutně vypočítavé. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (1)
- Helena Třeštíková vyhrála v anketě nejlepší dokument roku 1.místo na předávání Evropských filmových cen 2008. (ulikman)
Související novinky
Evropské filmové ceny
Od roku 1988 uděluje evropská filmová akademie filmové ceny pro evropskou kinematografii. Původně se ocenění jmenovalo Cena Felix a od roku 1997 bylo přejmenováno na Evropské filmové ceny. Udílení… (více)
Oceněné filmy z Jihlavy k vidění zdarma
Od 21. do 26. října budou na www.docalliancefilms.com zdarma k vidění filmy oceněné na MFDF Jihlava 2008: nejlepší český dokument Ivetka a hora režiséra Víta Janečka, jihlavskými diváky a evropským… (více)
Reklama