Svatba za bílé noci

Možno by sa mali všetci lepšie, keby sa do nich nestarala tá nastávajúca svokrička, možno by sa Aničke nič nestalo, keby neprestala užívať lieky, možno by Jónovi bolo lepšie na duši, keby to mal trochu upratané v hlave a nebol taký sebec ... možno. Najlepšie postavičky vo filme jednoznačne Jónovi kamaráti a nevestina sestra. Videné v rámci Challenge Tour 2015 : 30 dní so svetovou kinematografiou. (13.04.2015)

Naprosto jednoduchý děj formálně zmotaný tak, že jsem v tom měla nejmíň celou třetinu totální zmatek, než jsem se zorientovala v těch dvou osudových ženách hlavního hrdiny. Jinak hodně zajímavý "výlet" na Island a nahlédnutí jak tam žijí na malém ostrově v létě (v zimě to musí být totální deprese - proto ten alkohol na každém kroku). Bílé noci mají určitě i své kouzlo, ale souložit během ní na zelené louce pár metrů od kostela i vlastního domu, kde čeká duševně nemocná manželka, to je tedy severský adrenalin... (20.12.2009)

Islandské snímky snad nemůžu hodnotit hůře jak za 4*... Každopádně varování- pokud se chystáte do toho praštit, tak se na Svatbu za bílé noci radši nedívejte. Možná byste si to pak ještě rozmysleli :-). Jako byl Smích racků záležitost spíše žen, tak Svatba za bílé noci (a že je fakt bílá) je oproti tomu mužská věc. Neviděla jsem sice Pařbu ve Vegas, ale už teď si troufám říct, že Islanďani to umí rozbalit mnohem působivěji. Miluji ten jejich osobitý humor, komické scény, které kolísají mezi tragédií a fraškou, že téměř do konce nevíte, jak vše dopadne... Mužští představitelé jsou jedna perla vedle druhé, ať už se jedná o manžela hoteliérky, který chtěl zpívat v opeře, či bohémského svědka, který v den svatby ztratí jednu botu a málem propásne obřad, kde má zároveň hrát na varhany... (21.05.2013)

Na jednu stranu to bylo jako život sám - zejména Jón jako by byl chlápek odvedle - sice intelektuál, ale taky člověk, kterej se nechá navézt do totálně nesmyslnýho kšeftu (projektu golfového hřiště s jamkou číslo 1 na ostrově se směju ještě teď). Na druhou stranu to bylo krásně filmově kýčovitý - noční garden party s klavírem, svatba ve vodě... Chvílemi to na mě působilo jako islandskej Kusturica (to je poklona). Jinak manželku měl Jón na svědomí, a do druhé šel pravděpodobně ze zištných důvodů, ale tak to prostě někdy v životě chodí - odmilujeme se a zamilujeme se, přestože rozum byl o krok napřed před citem. V americkým filmu by ho vykreslili tak, že by si o něj člověk neopřel kolo, tady sice Kormákur naznačil, že borec není charakterově nic moc, ale zbytečně ho za to nepranýřoval. Protože nikdo z nás není dokonalý. A ten nadhled velmi oceňuju. I když jsem se ráno po nočním zhlédnutí přistihl, že už vlastně nevím, na co jsem to včera koukal. Asi na Svatbu... brzy úplně zapomenu, ale bude to škoda, protože ten velkorysej přístup k hříšnému byl inspirativní. (16.09.2013)

Svatba za bílé noci je zlomyslný film. Zlomyslný tím, že se jeho příběh odehrává během jednoho roku, kdy se bez jakéhokoli varování prolínají různé časové úrovně a neinformovaný divák se poměrně dlouho a obtížně orientuje v příběhu a postavách. Navíc je snímek chvílemi stejně nerozhodný a protivný jako jeho hlavní hrdina, který se nevyzná sám v sobě a ve svých přáních. Obsahuje ale melancholickou atmosféru syrové severské krajiny a řadu zajímavých postav, které dokážou udržet divákovu pozornost a vytvořit tragikomický příběh, kde i přes absurdní výjevy a chování těm postavám tak nějak jejich emoce a činy věříte, tedy aspoň já mnohem víc než mnoha pohodovým českým současným komediím. Český divák zvyklý na onu pohodovost může mít zároveň tak trochu problém s tragikomickým vyzněním celého filmu a řekl bych ne právě idylickým romantickým závěrem. Jak sám hlavní hrdina říká, šťastný déle než 10 minut může být jenom blbec... Celkový dojem: 60 %. (20.11.2011)