Jónova první žena tragicky zemřela, nyní se pedagog ve středních letech chystá oženit podruhé – se svou někdejší, o něco mladší studentkou. Hladkému průběhu svatby však zabraňuje množství okolností, jež přinášejí nejednu komickou situaci a napomáhají i charakterizaci hrdinů, kteří se v předsvatebních dnech na osamělém ostrově vyrojili. Nikoli slavnostní ceremonie, ale to, co jí předchází, přináší nutkání k sebereflexi i zlomová rozhodnutí. Komedie s tragickými akcenty inspirovaná postavami Čechovovy hry Ivanov využívá rovněž stereotypy „svatebních filmů“. Událost nahlíží z pohledu mužských hrdinů, pouto mezi nimi pomáhá tmelit i samotný film. Kamarádské popichování i partnerské hašteření probouzí spíše smích než obavy, černé ladění humoru však snímek jasně vymezuje jako neselankovitý a neomylně ho zasazuje do oblasti severských kinematografií.(MFF Karlovy Vary)
Opět jedna skandinávská filmová tragikomická perlička. Stále se snažím přijít na to, jak to ti skandinávci dělají, že ať na co ve filmařině sáhnou, to jim dost vychází. Ale hlavně i přepjaté scény vždy vycházejí nesmírně přirozeně s notnou vnitřní dávkou humoru. Vřele doporučuji, pokud jste film nestihli v rámci MFF KV a dostane se do běžné distribuce:-)(14.7.2009)
Naprosto jednoduchý děj formálně zmotaný tak, že jsem v tom měla nejmíň celou třetinu totální zmatek, než jsem se zorientovala v těch dvou osudových ženách hlavního hrdiny. Jinak hodně zajímavý "výlet" na Island a nahlédnutí jak tam žijí na malém ostrově v létě (v zimě to musí být totální deprese - proto ten alkohol na každém kroku). Bílé noci mají určitě i své kouzlo, ale souložit během ní na zelené louce pár metrů od kostela i vlastního domu, kde čeká duševně nemocná manželka, to je tedy severský adrenalin...(20.12.2009)
"Můžeme něco uvařit, přečteš mi své básně, zahraju na piano, můžeme se válet v rose..." hmm, Islanďani si ten život ale umí vychutnat, jen to někdy přeženou s alkoholem, ale co dělat v pustině o deseti lidech, za občasných návštěv turistů? No přece golfové ostrovní hřiště a sem tam nějakou tu svatbu, za bílé noci prý bývají nezapomenutelné... S úsporným počtem herců, které Island nabízí, a s kterými se pokaždé potkávám, jsem se cítila jako doma, ke komické tragédii mně hrála příjemná hudba, do chechotu racků šumělo moře a mně bylo prostě fajn (asi, že se mě to netýká:-))(17.9.2013)
Výborný islandský film, který originálním způsobem kombinuje komiku s dramatickými motivy. Severská kinematografie je pojem a tento snímek je jejím důstojným reprezentantem s celou řadou typických atributů pro filmy z tohoto kouta světa. "Svatba za bílé noci" je skvělý film, jehož závěr mě dojal - a na chvíli donutil i zauvažovat o plném hodnocení, které si možná nechám na příští zhlédnutí.(21.3.2012)
MFF KV 2009 Na závěr Varů jsem jako poslední snímek viděla právě White Night Wedding. Snad za to mohlo prostředí Puppu, ale film se mi zalíbil hned od začátku. Konečně něco, při čem jsem se nemusela při večerní/noční projekci přemlouvat, abych neusnula. Hned na úvod mě ohromila ta nádherná příroda, i kdyby byl film o ničem, zřejmě bych si vystačila s pozorováním přírody, domů, zátoky, moře... no prostě nádhera. Příběh byl zajímavý, za nejlepší část považuji závěr, kdy se Jón žení po dlouhé diskuzi ve vodě. Divák se chce smát, jenže zároveň si uvědomuje, že to nejhorší, co se může stát, je, že se vezmou (což pak dokazuje následující scéna). Každopádně film donutí k zamyšlení, scénař rozhdodně není špatný a některé scény opravdu povedené. Jednoduše mě film zaujal svou originalitou a zvláštním příběhem, kdy nevíte, jestli se smát, nebo postavy upřímně litovat.(16.7.2009)
-
Ocenění: Edda (islandská výroční cena) 2008: nejlepší film, herec, kamera, herec ve vedlejší roli (Gunnarsson), herečka ve vedlejší roli (Jónsdóttirová), kostýmy (Helga I. Stefánsdóttirová), výprava (Atli Geir Grétarsson, Grétar Reynisson). [LFŠ 2010]
(Jeremy.jk)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
danliofer
Opět jedna skandinávská filmová tragikomická perlička. Stále se snažím přijít na to, jak to ti skandinávci dělají, že ať na co ve filmařině sáhnou, to jim dost vychází. Ale hlavně i přepjaté scény vždy vycházejí nesmírně přirozeně s notnou vnitřní dávkou humoru. Vřele doporučuji, pokud jste film nestihli v rámci MFF KV a dostane se do běžné distribuce:-)(14.7.2009)
JANARYBA
Naprosto jednoduchý děj formálně zmotaný tak, že jsem v tom měla nejmíň celou třetinu totální zmatek, než jsem se zorientovala v těch dvou osudových ženách hlavního hrdiny. Jinak hodně zajímavý "výlet" na Island a nahlédnutí jak tam žijí na malém ostrově v létě (v zimě to musí být totální deprese - proto ten alkohol na každém kroku). Bílé noci mají určitě i své kouzlo, ale souložit během ní na zelené louce pár metrů od kostela i vlastního domu, kde čeká duševně nemocná manželka, to je tedy severský adrenalin...(20.12.2009)
mat.ilda
"Můžeme něco uvařit, přečteš mi své básně, zahraju na piano, můžeme se válet v rose..." hmm, Islanďani si ten život ale umí vychutnat, jen to někdy přeženou s alkoholem, ale co dělat v pustině o deseti lidech, za občasných návštěv turistů? No přece golfové ostrovní hřiště a sem tam nějakou tu svatbu, za bílé noci prý bývají nezapomenutelné... S úsporným počtem herců, které Island nabízí, a s kterými se pokaždé potkávám, jsem se cítila jako doma, ke komické tragédii mně hrála příjemná hudba, do chechotu racků šumělo moře a mně bylo prostě fajn (asi, že se mě to netýká:-))(17.9.2013)
Vančura
Výborný islandský film, který originálním způsobem kombinuje komiku s dramatickými motivy. Severská kinematografie je pojem a tento snímek je jejím důstojným reprezentantem s celou řadou typických atributů pro filmy z tohoto kouta světa. "Svatba za bílé noci" je skvělý film, jehož závěr mě dojal - a na chvíli donutil i zauvažovat o plném hodnocení, které si možná nechám na příští zhlédnutí.(21.3.2012)
Jufonka
MFF KV 2009 Na závěr Varů jsem jako poslední snímek viděla právě White Night Wedding. Snad za to mohlo prostředí Puppu, ale film se mi zalíbil hned od začátku. Konečně něco, při čem jsem se nemusela při večerní/noční projekci přemlouvat, abych neusnula. Hned na úvod mě ohromila ta nádherná příroda, i kdyby byl film o ničem, zřejmě bych si vystačila s pozorováním přírody, domů, zátoky, moře... no prostě nádhera. Příběh byl zajímavý, za nejlepší část považuji závěr, kdy se Jón žení po dlouhé diskuzi ve vodě. Divák se chce smát, jenže zároveň si uvědomuje, že to nejhorší, co se může stát, je, že se vezmou (což pak dokazuje následující scéna). Každopádně film donutí k zamyšlení, scénař rozhdodně není špatný a některé scény opravdu povedené. Jednoduše mě film zaujal svou originalitou a zvláštním příběhem, kdy nevíte, jestli se smát, nebo postavy upřímně litovat.(16.7.2009)