Hrůza v Connecticutu

Nic originálního, přesto bavilo. Mělo to atmosféru, spád a herce, které bych sice na Oskary nenominovala, ale na Zlatou malinu taky ne. Duchařská věc, kdy se rodina (jak já nemám ráda starostlivé filmové rodiny) kvůli rakovině dospívajícího syna přestěhuje do velkého domu se záhadnou historií, aby to měli blízko do nemocnice, kde na nemocném zkouší novou léčbu. "Kdyby měl halucinace, léčbu přerušíme", volají doktoři. Problém je, že pacient halucinacemi trpí od prvního dne nastěhování, a zdaleka to není jen léčbou. Malilinkatou chvíli jsme postřehla inspiraci Barkerovou Knihou krve - že neuhádnete kterou? (08.03.2010)

Jelikož hlavní hrdina, náctiletý hošík, má rakovinu, přestěhuje se jeho rodina do postaršího domu, ze kterého je to blíž do nemocnice. Ukáže se, že dům byl kdysi márnicí a že hošíka a posléze i jeho blízké pronásledují duše těch, co tu zemřeli. Bla bla, tak za originalitu Haunting in Connecticut bodíky určitě nedostane. Nedostane je ani za herce, hlavní hošík je nesympatický až do bolí a jediná hezká mladá holka neukáže, i přes dlouhou sprchovou scénu, ani bradavku. Čím však tenhle horror boduje, je slušně odvedené řemeslo, ve kterém vše šlape jak má, lekačky jsou správně načasované, závěr dobře graduje a nápad s očními víčky je správně creepy. Celkově mi z toho vylejzá velmi slušný průměr, který zbytečně hyzdí třeba naprosto zbytečná postava kněze. (23.07.2009)

Průměrný horor, který využívá v podstatě všech známých atributů o strašidelných domech, jaké jsme už kolikrát viděli jinde. Rodiče mají syna, který má rakovinu. Aby byli blíž nemocnici, kdyby se něco dělo, přestěhují se. Netuší však, že jejich nový domov kdysi býval márnicí a že mrtví nespočívají v pokoji, když zaměstnanci jejich mrtvá těla svým způsobem "zneužívali" (nikoliv sexuálně). A rodiče také netuší, že jejich dospívající syn jako z udělání bude mít schopnost duchy mrtvých vidět. Tvůrci pracují se všemi známými lekacími atributy - schody do sklepa, odrazy v zrcadlech, lekací hudba, nefungující žárovka, vymítač, zkažené jídlo v ledničce... co vás napadne. Někdy to funguje, jindy méně. Každopádně však snímek nepřináší v podstatě nic nového a než se hlavní hrdinové dostanou do strašidelného domu, trvá to v podstatě třetinu filmu (a zhruba třetinu zabere tradiční pátrání po tom, co se v domě stalo). Film je uvozen dnes již zaklínací formulkou "podle skutečných událostí", ale kdoví, co všechno je vzato ze skutečnosti, a co si tvůrci přimysleli. (13.11.2009)

Režisér by si mal ujasniť priority. Chceme natočiť horor pri ktorom sa budú ľudia báť, alebo iba vystrašiť násťročných, pár očakávanými lakačkami? To druhé by išlo. Bohužiaľ, pri extra rýchlom tempe, keď od začiatku vidíme duchov a stále sa niečo deje, je trochu problém báť sa. Vlastne je to celkom nemožné. Snažil som sa, ale ten film nemá atmosféru, iba desiatky výjavov ohraničených priemerným príbehom. Páčili sa mi dve scénky; pleseň a ruky (v závere), inak klasický nezaujímavý konzum (10.09.2013)

Nemůžu si pomoct, ale mě se to vážně docela líbilo. Hlavně posledních, neskutečně mrazivých dvacet minut a k tomu skutečnost, že se něco podobného opravdu mohlo stát. Když se v poslední fázi filmu schyluje k jedné specifické scéně, kdy tajemné zdi domu doslova vydávají své děsivé tajemství, určitě si na úvodní titulky "Based on a true story" vzpomene spousta diváků... Jen při představě tohle zažít mne polil ledový pot. Škoda jen, že tempo, jaké tento horor ke konci nasadí, se jej nedrží již od samého začátku. Místo toho režisér připravil několik průměrných lekaček, které stejně staví jen na lekací hudbě - z obrazu samotného by v tomto případě mrazilo jen absolutnímu neználkovi. Gallner jako herec má také rozhodně navíc. Je to na něm vidět, a kdyby nestavil své obličejové kreace na ublíženém štěňátku zlatého retrievera, více bych mu celkové utrpení uvěřil. No a na závěr: atmosféra celkově docela líbivá (rozhodně ne špatná); zběsilé blikající záběry při flashbacích dobrý nápad, jen nedoporučuji epileptikům... (20.07.2009)