Ondine

Neil Jordan nám předvádí poutavý příběh na rozhraní fikce a reality - alespoň tak se z počátku Ondine tváří. Ondine je barvitě podaný příběh ženy, která rukou osudu skončí záhadně v síti rybáře Syracuse. Ondine se tak v očích rybářovi dcery jeví jako vodní víla a sám Syracuse, kterému se už tak lidé vysmívají, si není 100% jistý, kdo záhadná dívka je. Nezná její minulost a Ondine tajemně mlčí. Vše vyplave na povrch ve chvíli, kdy Ondine objeví její kumpáni, a celá situace se začne nemile vyjasňovat. Krásný příběh, který svou nevtíravou podobou je jak dělaný pro klidné večery. (09.04.2011)

Velmi zajímavé propletení dětského pohádkového vnímání světa, kterému jsem skutečně uvěřila, na pozadí toho skutečného světa, který se nebere s nikým servítky. Líbila se mi hlavní ženská postava. Kráska. A Colinovi to taky celkem slušelo, takže to bylo příjemné pokoukání. Jediné, co se mi moc nelíbilo, byla ta přílišná ponurá atmosféra, občas byla scéna natolik tmavá, že jsem měla problém rozpoznat, co se tam odehrává. (08.06.2013)

Ondine jsem ověnčil "jen" třema, ale nezáleží na počtu, spíš na dojmu. A ten je zvláštní. Respektive odlišný, osobitý a hlavně strašně krásný. Nedávno jsem vyštrachal svou starou - a především bizarní, slohovku "O mém snění". Bylo tam něco o lodi vyrobené z víček a smrti způsobené golfovým míčkem. Chci říct, že jsem při tom nálezu, stejně jako u Ondine, vycítil závan sentimentální nálady. Tu nesnáším, ale dává najevo určitou náklonnost k daný věci. A Ondine možná není průlom v Neilově životě, není to pohádka, ale má giganticky přátelský rozpětí křídel. Syracuse tam byl ostrovem sám pro sebe, a proto se někdy rád nachlámal, jeho počínání jsem chápal (např. útěk od majáku). Je to stará dobrá životní paralela. Kámoš. Cítil jsem to. Z plátna! (Aero - Praha, já a sestra :) (23.07.2010)

Po zhlédnutí Ondine se snad na to rybaření i dám ! Zatím jsem návrhy kamaráda, co vášnivě rybaří, vytrvale odmítal, a naopak před něho do vody schválně házel šutráky cestou na fotbal. To je ta správná relaxace pro chlapa – zaskákat si a pořádně zahulákat „v kotli“! Když doma nemůže, že... Oproti tomu rybaření - čumět do vody jako puk, stejně muset držet hubu, hodiny vsedě na studeným štokrleti a nakonec chytit akorát tak vlka... ;-) Ondine mi ukázalo nové obzory. Co všechno se dá, kromě již zmiňovaného vlka, chytit při rybaření na drsných severských ostrovech. Ožrat se jak Dán (pardon, Ir), vyrazit na širé moře, přídí šalupy tříštit vlny, rozhodit sítě a nakonec se díky rybaření i romanticky pomilovat s mořskou pannou ! A jako bonus se i (přechodně?) vyléčit z alkoholismu... No jasně, trochu to shazuju, aby jste si nevšimli, že mám slzy v očích, to by byla pro chlapa ostuda... Ale Ondine je podmanivý film a tak musím chlapsky přiznat, že mě dojal. Mimo jiné i kvůli Alison Barry v roli Syracusovy dcerky Annie, hodné filmové ceny za vedlejší roli. A taky Colin Farrel svou postavu vystřihl jak z partesu. No jo, hrdí Irové, chlapi strohých, ale silných citů. Vždycky mě ti tvrdohlaví pancharti fascinovali... Rozhodně je to velice zajímavý film. Sice mi to připadalo poněkud žánrově neukotvené a v druhé polovině filmu mi přišlo, že střídají civilně pojatou poetiku příběhu a Hollywoodské tlačení na (citovou) pilu. Ale to už zbytečně vyrypuju rybářským háčkem pár malinkých červíků z jinak libového jablka. Vlastně z tuňáka... Všem prožívačkám (;-) rozhodně doporučuju. A kapesník po ruce ...! (05.01.2013)

Ještě chvíli a už bych ten lehký stereotyp nesnesl. Naštěstí zazvonil konec a pohádky byl konec. Jj, to tak jednou bylo nebylo, chytil rybář do svých sítí mořskou pannu... Jo, taky jste byli vyvedeni z přesvědčení jako já? Musím uznat, že tento husarský kousek se scénáristům vážně povedl. Jen nevím, jestli to všichni zkousnou. Taky mě trochu mrzí, že těch slz z nás mohli vymáčknout trochu víc, než jen těch sedm. 68% (17.01.2011)