Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Televizní přepis stejnojmenné divadelní hry Pavla Kohouta, zachycující neobvyklou formou nejdůležitější okamžiky kostnického koncilu, který rozhodl o upálení Jana Husa... Pojďme sledovat přímý televizní přenos z koncilu, v němž šlo o dělení moci světské i církevní, a který přinesl smrt českého církevního reformátora! Televizní adaptace divadelní hry Pavla Kohouta je pozoruhodná z několika důvodů. Jednak je to fakt, že je to jediná autorova divadelní hra, která nikdy nebyla uvedena na jevišti, jednak je to způsob televizního ztvárnění, který využívá moderní prvky na podkladu historické látky, takže informace jsou divákovi zprostředkovány pomocí televizního přenosu (ostatně v postavě reportéra se objeví sám autor). Ačkoliv tématem hry je Kostnický koncil a odsouzení Jana Husa, hrdina a jeho osudy ožívají prostřednictvím jednání ostatních postav, on sám se ve hře neobjevuje. Televizními prostředky současnosti oživil autor historická fakta kostnického koncilu, která pečlivě a dlouho studoval. Spor o mocenské zájmy v Evropě jak ze strany císařů, tak církve a tří papežů vyústil ve známou událost, v jejímž centru stál Jan Hus, a použitými prostředky tu byly manipulace, lži a zákulisní intriky. (Česká televize)

(více)

Recenze (22)

Gwaihir 

všechny recenze uživatele

Poněkud kontroverzní, leč zároveň velmi originální, je tato inscenace, a to zejména díky svému reportážnímu zpracování, které, mnohdy vtipným způsobem, ukazuje historické dění optikou současného světa a stává se tak v podstatě relativně nadčasovou záležitostí. Jednotlivé akty jsou samy o sobě vynikající, čemuž se nelze divit vzhledem k tomu, že všechny postavy jsou obsazeny nejlepšími českými herci. Zádrhel však tkví hlavně v jejich propojení se zpravodajskými vstupy, jež posouvají vyznění dílčích částí a nakonec i celého představení do rozpačitých vod a některé narážky pak mohou působit hodně rozporuplně, možná až neuctivě, s ohledem na citlivost daného tématu. 75% ()

dr.fish 

všechny recenze uživatele

Neměl jsem o existenci této inscenace ani tušení, až teď s filmem Jan Hus se na ni objevily odkazy. Constantia je s Husem srovnávána. Je to stejné, jako srovnávat Království nebeské s filmem Arn templář. Je to totéž a přesto zcela jiné. Dva světy. Jan Hus je skutečný film, který chce, aby ho milovali diváci. Constantia je underground, nezávislý Hus. Vyjadřuje svůj postoj ke konciliarismu formou spíše sarkastickou, zesměšňuje. Koncilní církevní hnutí může být nahlíženo jako pokus prelátů převzít moc, aby nenažranost Církve mohla dosáhnout vrcholu, anebo jako zoufalý pokus o obrodu v předtuše brzké katastrofy. Oba tábory a názory jsou ve filmu pěkně vykreslené a je radost sledovat šikovně napsané dialogy, které do šablony dobře zapadají. Typicky "po česku" se do toho povedlo zapasovat soud Jana Husa, který je zde obětován úplně stejně, jako Československo v Mnichově. Je to zkrátka efektní koláž s trochou švejkování, ale vymyšlená chytře a vtipně. Historie byla mnohem komplexnější, místy ještě jednodušší, ale koho to zajímá, že? Kdo ví, doplní si to tam, a kdo ne, ten to nepostrádá. Určitě pozoruhodná záležitost, která mne velmi potěšila. 90% ()

Reklama

Bobšule 

všechny recenze uživatele

Neuvěřitelně zajímavé a navíc neotřelé zpracování. O hereckých výkonech nemá smysl hovořit. Tak silné obsazení ale ani nedává nic jiného tušit, než že se od prvních chvil na obrazovce rozehraje skutečný herecký koncert. Ačkoli je v současnosti určitě už jen málo lidí nahlížející na tuto epizodu našich a evropských dějin v jednoduché kosntrukci Zikmund - liška ryšavá, Jan Hus - mučedník, kvůli kterému byl koncil svolán, aby ho upálili, i vzdělanější člověk možná bude překvapený jak až složitá hra se to tehdy v Kostnici hrála. Zarámování děje do dobového televizního vysílání ve mě před shlédnutím vzbuzovalo silné obavy, že půjde o jakousi frašku. Ve skutečnosti působí tento koncept v některých místech příjemně a přitom opravdu jen jemně odlehčujícím dojmem a zároveň dobře funguje jako pojítko mezi současným způsobem vnímání světa a tehdejším děním v Kostnici. Už například samotné zahájení zprávami o počasí je naprosto geniálním řešením toho, jak divákovi stručně a jasně ukázat, jak vypadala Evropa v době upálaní Mistra Jana Husa. ()

boob 

všechny recenze uživatele

Divadelní filmařinu tu nehodonotím, ale historické chyby (jednou provždy, Zikmundův ochranný glejt Husa ochránil na cestě do Kostnice, nezaručoval mu beztrestnost před koncilem) doprovází scénář, který vypadá, jako by byl zfilmován v roce 1982 a ne 1992... Čekal jsem netradiční přístup k husovské legendě, ale dostal ........ Zítra se bude tančit všude. Nebo spíš mezinárodně-politický přídavek k Vávrovu Janu Husovi z padesátých let. * za velmi kvalitní herecké výkony ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

,,Čím se liší zbožný biskup od bezbožného?" / ,,Zbožný obcuje ke slávě svaté Marie pouze s pannami."                . . .                 Osobité řešení historické látky prostřednictvím představy televizního vysílání v středověku se stalo poutavým kladem i kámenem úrazu současně. Téma politiky kolem Jana Husa, náboženství, případně pápežství v 15. století není zrovna v středě mých zájmů, ale chtěl jsem film už dlouho vidět kvůli Jiřímu Adamírovi /Panoptikum města pražského/. Obsah lze pokládat za zajímavý, najít přínos kromě jiného v paralelách se současností, popři dramatu dochází na ironické až sarkastické narážky,... ovšem momenty, kdy během hry do ponurého středověku, kdy ještě neexistoval ani knihotisk, vstoupí hlasatelka s mikrofonem a v šatech s posledním módním střihem 80.let, působí v kontrastu s dramatickou atmosférou historické hry až příliš rušivě. Vtipné pokusy o odlehčení v souvislosti s těmito "flashbacky" ve stylu televizních novin (např. upozornění pro rodiče, že následní reportáž není vhodná pro děti) pak ve vyznění celé hry jsou doslova pěstí na oko... Konec zpracování se mi už vůbec nelíbil, celkově rozporuplné dojmy a neúnosná stopáž, byť musím říct, že mě tento undergroundový kousek oslovil více, než Vávrův (ne)slavný film Jan Hus. Z herců mě zde nejvíc zaujal málo známý Petr Pelzer, většina ostatních včetně Adamíry mi připradala nevýrazná. Tak na okraj alespoň oceňuju dobovou účast Miroslava Donutila v netypickém žánru (byť v té komické scéně jako šašek na jevišti se blýksl asi více, než v dramatických pasážích) a samotného autora Pavla Kohouta jako reportéra. Hůře ztrávitelný, náročný kousek (60%) ()

Galerie (19)

Zajímavosti (1)

  • Ačkoli jsou v závěrečných titulcích postavy Kardinála (Jiří Adamíra) a Rektora (Viktor Preiss) označeny pouze hodnostmi, z filmu vyplývá, že Kardinál je Petr z Ailly a Rektor Jean Gerson. Oba patřili k nejvýznamnějším středověkým myslitelům. (ČSFD)

Reklama

Reklama