Ecce Constantia

Zpracování historické události kostnického koncilu, kdy je televizní zpravodajství přímo v oné době a popisuje události, které jakoby vyprávěli divákům v přímém přenosu televizní hlasatelka Marie Tomsová nebo televizní reportér, samotný autor hry Pavel Kohout, je opravdu ojedinělou záležitostí a v ranku českých televizních inscenací jistě i jedinečným originálem. Musím ale říct, že i když námět je pojat nezvykle a nevídaně, působí trochu rozpačitým dojmem. Tyhle vstupy se mísí a střídají s hranými, téměř divadelními pasážemi, které jsou oproti tomu silnými zážitky, neboť herecké obsazení je velmi podařené. Každopádně výsledek je díky dokonalému nastudování látky Pavlem Kohoutem naprosto vynikající a nebál bych se přirovnání k historickým hrám Oldřicha Daňka nebo Jiřího Bělky. (07.07.2021)

ECCE CONSTANTIA nepochybně patří k nejpůsobivějším a nejpropracovanějším Kohoutovým dílům. Na poměrně malé ploše je vytvořena vrstevnatá, nápaditá dramatická struktura, která se zdaleka neomezuje na české téma, jak by se naponejprv dalo očekávat. Překročena je i středoevropská úroveň a do hloubky jde i reprodukce církevních a vnitřních západoevropských poměrů vrcholící stoleté války. Většina dotčených témat je navíc dotčena nepřímo a je součástí zhuštěného Kohoutova autorského přístupu. Propracovaný televizní scénář dynamizuje původní dramatický tvar jištěný neobvyklou, ale neméně zdatnou režií otce a dcery Pistoriusových. Skvělé herecké obsazení tvrdí muziku a skýtá řadu překvapivých hereckých kreací očekávatelných (Adamíra, Růžek, Donutil, Preiss) i příjemně překvapivých (Pelzer, Holub, Tomsová, Kohout). Přítomnostní vstupy fiktivní televize nápaditě uvozované dynamizací středověkého vyobrazení Kostnice dávají poučenému divákovi potřebný nadhled a racionálně prostředkují veškerý průběh a obsah mezního historického kongresu; je tu zdařile prostředkován rozsah, dosah i omezení konciliaristického hnutí. Asi není náhodou, že toto pozoruhodné, nadčasové dílo je dnes prakticky neznámé a je viditelně opomíjené; příliš se vymyká polistopadovým dramatickým standardům současné České televize. (08.06.2024)

Neměl jsem o existenci této inscenace ani tušení, až teď s filmem Jan Hus se na ni objevily odkazy. Constantia je s Husem srovnávána. Je to stejné, jako srovnávat Království nebeské s filmem Arn templář. Je to totéž a přesto zcela jiné. Dva světy. Jan Hus je skutečný film, který chce, aby ho milovali diváci. Constantia je underground, nezávislý Hus. Vyjadřuje svůj postoj ke konciliarismu formou spíše sarkastickou, zesměšňuje. Koncilní církevní hnutí může být nahlíženo jako pokus prelátů převzít moc, aby nenažranost Církve mohla dosáhnout vrcholu, anebo jako zoufalý pokus o obrodu v předtuše brzké katastrofy. Oba tábory a názory jsou ve filmu pěkně vykreslené a je radost sledovat šikovně napsané dialogy, které do šablony dobře zapadají. Typicky "po česku" se do toho povedlo zapasovat soud Jana Husa, který je zde obětován úplně stejně, jako Československo v Mnichově. Je to zkrátka efektní koláž s trochou švejkování, ale vymyšlená chytře a vtipně. Historie byla mnohem komplexnější, místy ještě jednodušší, ale koho to zajímá, že? Kdo ví, doplní si to tam, a kdo ne, ten to nepostrádá. Určitě pozoruhodná záležitost, která mne velmi potěšila. 90% (11.07.2015)

Dívám se na to po dvaceti letech a neztratilo to nic z působivosti, kterou to mělo, když jsem to viděl tehdy. Husův a Jeronýmův případ jsou tu pojaty jako obětování jedince v zájmu vyššího cíle, navzdory tomu, že úhlavní strůjci tohoto handlu jsou si vědomi nespravedlnosti tohoto kroku. To vyšší dobro však jaksi nenastane a strůjci se stávají obětí svého komplotu, tak jako ti, kteří si mysleli, že obětováním Československa zachrání mír v Evropě na tisíc let. Zde se dá vidět: https://www.youtube.com/watch?v=mQ8avkHnbNo (06.07.2013)

Neuvěřitelně zajímavé a navíc neotřelé zpracování. O hereckých výkonech nemá smysl hovořit. Tak silné obsazení ale ani nedává nic jiného tušit, než že se od prvních chvil na obrazovce rozehraje skutečný herecký koncert. Ačkoli je v současnosti určitě už jen málo lidí nahlížející na tuto epizodu našich a evropských dějin v jednoduché kosntrukci Zikmund - liška ryšavá, Jan Hus - mučedník, kvůli kterému byl koncil svolán, aby ho upálili, i vzdělanější člověk možná bude překvapený jak až složitá hra se to tehdy v Kostnici hrála. Zarámování děje do dobového televizního vysílání ve mě před shlédnutím vzbuzovalo silné obavy, že půjde o jakousi frašku. Ve skutečnosti působí tento koncept v některých místech příjemně a přitom opravdu jen jemně odlehčujícím dojmem a zároveň dobře funguje jako pojítko mezi současným způsobem vnímání světa a tehdejším děním v Kostnici. Už například samotné zahájení zprávami o počasí je naprosto geniálním řešením toho, jak divákovi stručně a jasně ukázat, jak vypadala Evropa v době upálaní Mistra Jana Husa. (15.05.2016)