Bumerang

Miluju nádražní putyky z osmdesátých a devadesátých let! Setkání abiturientů v tomto příběhu se převážně odehrává právě v jedné z těchto zaplivaných nádražních hospůdek. Hlavní hrdina Vláďa (Jiří Schmitzer) sem přijíždí hlavně vyhledat dávnou lásku, kterou mu tenkrát přebral kamarád a svým způsobem vlastním tak bilancuje svůj život. Pohodová a vtipná oddechovka, zejména humorné jsou monology hlavního hrdiny, které mě trochu připomínají vnitřní hlasy Pepíka Abrháma z filmu Svatební cesta do Jiljí. V malinké roličce hosta u výčepního pultu se mihne i režisér Karel Smyczek. Nejradši bych teď nějakou takovou nádražní hospůdku navštívil. No jo, jenže kde ji hledat, když všechny téměř už vymizely....ach jo! (15.09.2021)

Nedávno som si pripomenul tvorbu českého režiséra Karla Smyczeka tým, že som si pozrel jeho šesť dielny televízny seriál "Tretie poschodie". Dobová sonda do fungovania socialistického stredoškolského vzdelávacieho systému a režimovej ideologickej propagandy ma naladila na nostalgickú vlnovú dĺžku. Tak som si teda pustil ďalší Smyczekov titul z osemdesiatych rokov minulého storočia. Siahol som po televíznom filme "Bumerang" z roku 1986. Príbeh o jednej stretávke spolužiakov z gymnázia po rokoch v malej nádražnej krčme mi padol celkom vhod. Zviezol som sa s ním na tej nostalgickej retro socialistickej vlne, ktorú som spomínal. "Tretie poschodie" bola trojhviezdičková jazda, avšak "Bumerang" to bol už len taký slabší dvojhviezdičkový dojazd. ** (14.04.2024)

Krátký snímek, který mě sice moc neoslovil a moc nebavil, ale vzhledem k tomu, že mi učaroval Jiří Schmitzer, který ve filmu vlastně zase jen existoval, ale existoval jako vždycky skvěle, jsem se na ten film podívala. Byla to krátká televizní inscenace, možná ideální k obědu nebo nudnému odpoledni. O třídním srazu, který se dařil i nedařil. O vzpomínkách, o lásce a nenávisti, o zoufalství a spolužácích. Zajímavý námět, který mě prostě neoslovil. Možná, že kdyby tam Jiří Schmitzer víc mluvil a jenom neexistoval, byl film delší a možná trošku živější, užila bych si ho rozhodně víc. Ale opět, je to snímek z 80. let a pokud to nebyla ztřeštěná komedie, kde se zpívalo nebo drama, ve kterém se řešilo něco fakt depresivního, bylo to mírně nudnější. Snímek byl sice nabytý herci, ale i ti ho moc nezachránili. Je to slabší film, nic, co by mě vtáhlo do děje, ale špatný rozhodně není. (10.11.2021)

Tohle bylo docela zajímavé retro, byť jsem od něj čekal mnohem více zábavy. Jo to už dneska mladší ročníky nezažijí ty nádražní čekárny... V zimě v některých v rohu hučela kamínka, někde byly válce s jízdními řády na stěnách nebo alespoň tabule se spoji nacvakanými do lišt z plastových číslíček a písmenek... Ty vůně těch starých čekáren a peklo veřejných záchodlů pokud byly vůbec otevřené. A pal ty nádražky... Dát si tam sekačku či utopence byla někdy vážně sázka do loterie. I štamgasti tam byli jiní než někde v hospodě v centru města. A tady v tomto prostředí za neustálého hučení projíždějících žabotlamů za zamrzlými zimními okny se odehrává maturitní sraz po X letech. Známe to všichni. Někdo dorazí, někdo ne. Někdo už nikdy a těžko se pak maže jeho číslo z mobilu, nebo z notýsku s adresou... Vzpomíná se na dávno zmizelou dobu, na mládí, vytahují se fotky dětí, někdo se chlubí úspěchy v práci jiní naopak cudně mlčí, protože se moc není čím chlubit... Chlapi pokukují po kdysi vnadných spolužačkách dnes obtlostlých maminách, říkají si, že už to není ono zapomínajíc, že i oni mají pupek a leckdo kouty až za uši...  Herecké obsazení bylo docela zajímavé, moc mi neseděl ve své roli profesora Husák. Schmitzer byl fajn, je zajímavé, že si pak střihnul v roce  1996 film úplně stejného jména, leč tam už to bylo téma mnohem drsnější. Dávám za 3 lahve vína. * * * (14.05.2022)

Setkání byvalých spolužáků po dvaceti letech na večírku, kde Jiří Schmitzer jako strarý mládenec, který stále žije se svou maminkou, potkává svou školní lásku Lenku Skopalovou a Rostislav Kuba, bývalý školní frajírek a její nynější manžel. Trochu hořká komedie o tom jak se člověk během let mění, ale v jádru vlastně stále zůstává stejný. Docela rád bych se na tento film, který běžel v naší televizi naposled tuším v roce 1996, podíval znovu. (05.12.2011)