Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Adaptace novely Boženy Benešové Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová (1936). Věře je jedenáct let a po smrti rodičů žije se svou babičkou. Ta jí naprosto nerozumí, nepoznává v ní svého milovaného syna a má hrůzu z genů své snachy, která byla "jen" prodavačka. Věra raději utíká do svého vlastního světa, kde neslyší babiččiny nářky, přemýšlí nad dobrem a zlem a její míče se stávají španělskými šlechtici. Do její "oblasti" také jednoho dne vtrhne mladý poeta Jaroslav. Touha naučit se španělsky však Věru přivede k panu Lábovi, pedofilní fosílii ze Suché ulice.... (Ony)

(více)

Recenze (17)

Marthos 

všechny recenze uživatele

Ve své době znamenal tento film zajímavý experiment. Avantgardní umělec E. F. Burian se rozhodl na počátku války natočit snímek, který programově plul proti proudu tehdejší filmové vlny, zaměřené spíše na veseloherní a romantickou produkci. Burian se tímto dílem pokusil o vytvoření filmové básně, o poetický film, v té době neznámý a proto i riskantní. Vycházel z inscenace uváděné v jeho vlastním divadle a z původní předlohy, kterou byla novela dnes již pozapomenuté spisovatelky Boženy Benešové. Ta zde na malém prostoru zachytila složité vztahy romantického mládí, střetávajícího se s dvojí neromantickou životní realitou. Tedy něco, co je v podstatě nefilmové. Burian tuto domněnku svým režijním postupem jen potvrdil. Ponechal umělecký důraz na slovu a herecké výkony nepřizpůsobil požadavkům filmové řeči, navíc zde vystupovali herci, kteří neměli téměř žádné zkušenosti s filmovou kamerou. To vše se odráží ve výkonu mladé Jiřiny Stránské, která však navzdory tomu dokázala dát hlavní hrdince nejen romantické zasnění dospívajícího děvčete, ale i onen půvabný neklid citlivého srdce, do něhož se vkrádají první milostné city. O něco přirozenější byl rovněž mladý Rudolf Hrušínský, který měl možnost se konečně výrazně prosadit, protože do té doby vystupoval jen v nevinných studentských veselohrách a kýčovitých obrázcích o sirotkovi Líze. Věra Lukášová je spíše divadelním filmem. Divadelním v projevu a stavbě, filmovým v obrazech a detailech. Rozhodně je to však výjimečný film, který zůstal jediným dokumentárním zdrojem vypovídajícím o nedoceněném talentu velkého českého umělce Emila Františka Buriana. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Věrka a její přerod v ženu, alespoň po stránce duševní, je protkán krásnými záběry v exteriéru, slušnou režií, roztomilým romantickým příběhem nevinného mládí, ale také silnou hereckou naivitou, jež se chvílemi nevyhýbá ani mladému Rudlovi. I tak mě tento počin láká na další dva snímky skladatele E. F. Buriana, neb jeho pojetí filmu z těchto let je vskutku osobitější, možná odvážnější, jak např. dokazuje scéna Věra a dychtivý pan Láb. ()

Reklama

troufalka 

všechny recenze uživatele

Ženy spisovatelky byla moje maturitní otázka - doslova ušitá na tělo. Četla jsem velice ráda a ženy v jakémkoliv tvoření mě vždy zajímaly. Ovšem právě dílo Boženy Benešové nebyla moje krevní skupina, snad právěv díky tomu znám pouze Věru Lukášovou. Převedení do filmové podoby nepokládám za příliš zdařilé. Nevyrovnanost hlavních dvou postav je do očí bijící. Zatímco Rudlof Hrušínský je přirozený a role mu padne jako ulitá, ukňouraná Věra v podání přehrávající Jiřiny Stránské je pro diváka utrpením. Zahrát v sedmnácti přesvědčivě jedenáctiletou není jednoduché. Ani dospělé postavy babičky a Lába nedostaly dostatek prostoru. Výsledek je rozpačitý. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Česká levicová avantgarda hraný film a jeho možnosti v teorii a diskusi zbožňovala, v praxi však s ním sváděla nejednoznačný a často neúspěšný boj. Univerzální duch, kterým potomek slavných českých operních pěvcl Emil František Burian byl, tuto tradici rozhodně nevyvrátil. Naopak. Přes tyto nezamlčitelné nezdary však film v kontextu tehdejší tvorby působí nadprůměrným dojmem a svůj základní záměr - oslava rozdychtěného dětského mládí oproti zkostnatělému stáří - s určitými potížemi zvládá. Divadelnost své režie i vedení herců ovšem EFB potlačit nedokázal; rozhodně jim tím neprospěl. A tak asi nejtrvalejším zážitkem zůstává mladičký Rudolf Hrušínský II. Dnes je film více zajímavý jako dokument své doby a připomínka mládí svých tvůrců. Předpoklad, že by snad mohl znamenat více, se mi jeví jako ne zcela obhajitelný. ()

Ony 

všechny recenze uživatele

Uf. Próza Boženy Benešové Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová mě docela fascinuje. Potom, co mi léta bylo vštěpováno, jak mám chovat úctu ke starým lidem a poslouchat jejich moudré rady, se mi dostane do rukou tahle nevinně vypadající old school knížka. Divné s velkým D jsou tu, pravda, všechny postavy, ale zatímco mladí jsou tak nějak zdravě blázniví, stařečkové jsou nechutní prohnilí ouchylové, ze kterých jde hrůza. Nejšťastnější budeme, až „babička na nás už nevpadne a dědek bude dávno v pekle!“ Zajímavá je také úvaha sirotka Věry o tom, jaké by to bylo mít rodiče, ve které dochází k závěru, že by ji akorát omezovali, takže „není vlastně oč stát“. Má spokojenost s knižní předlohou je téměř stoprocentní. Ač ji Benešová vydala až k stáru, vlastně těsně před smrtí, projevila se v ní jako správně rozhněvaná mladá žena. Postavy knihy a jejich mluva nejsou vždycky extra přirozené. Třeba Jaroslav je možná ve snaze tvořit dokonalý protipól hnilobnému stáří trošku křečovitou figurkou. Ale beru, že to v knize k něčemu posloužilo a byl to zřejmě záměr (podobně jako název ulice Suchá, …). Největším nedostatkem filmového zpracování je dle mého to, že hrdinům na přirozenosti nepřidává. Nejenže ponechává jejich hovory oproti těm literárním téměř beze změn, ale ještě jim cpe do úst to, co v knize přísluší vypravěči či častým vnitřním monologům. Chápu, že věty jako „Teď bych nešla do školy, ani kdyby tam frizérka dělala zdarma ondulaci.“ si zaslouží být vysloveny, ale další a další květnatá souvětí vkládaná do strojených dialogů a samomluv působí krajně nefilmově. A co to proboha předvádí Jiřina Stránská? Přiznávám, že co se jejího hereckého výkonu týče, nemám prostě slov, nechápu. I když je naprosto jasné, že E. F. Burian ovládal daleko lépe své chlupaté kaktusy než filmovou režii, jsem moc ráda, že tenhle film natočil. Stojí za vidění už jen pro těch několik horrorových scén (např. babička s krémem!) a vůbec pro tu mrazivost, která není úplně nepovedená: „Hele, hele!“ ()

Galerie (1)

Zajímavosti (3)

  • E.F. Burian se po premiéře potýkal s problémy, jelikož byl nařčen z podpory židomilstvi. Nedlouho poté byl film zakázán. (cariada)
  • Svatováclavskou cenu za rok 1939 si odnesli kameraman Jan Roth a E. F. Burian za hudební ztvárnění. (Marthos)

Reklama

Reklama