Úsměv Melody

Plán bol asi natočiť niečo na štýl Purpurových riek. Nevyšlo to, pretože: 1. Scenár. Snaží sa riešiť obrovské množstvo vecí a väčšinu pritom nedotiahne do konca (trauma, romantická zápletka). Okrem toho Lot miestami zabúda na logiku a tiež je tu na mňa moc veľké množstvo náhod (a to hneď v úvode). 2. Réžia. Opäť Alfred Lot. Toto je dosť zvláštne. Ten človek má zároveň úžasný cit pre stavbu scény (takmer všetko z domu vraha), zároveň ale absolútne nie je schopný budovať napätie a udržať diváka v strehu. A čo je najdôležitejšie, jeho réžia je hodne zmätená. Občas som mal vážne problém chápať, čo sa práve deje a jak čítam tie komentáre, asi som nebol jediný. 3. Kamera. Nielen, že sa to dalo natočiť oveľa objavnejšie (čo by rozhodne pomohlo aj napätiu), ale kameraman celý film používa nejaké divné filtre, cez ktoré nie je moc vidieť a navyše dodávajú filmu taký ten klasický, francúzsky, televízno-kriminálkový look, čo beriem tiež ako problém. 4. Herci. Okrem Mélanie sú vážne všetci až zúfalo necharizmatickí a keď ich najbližšie niekde uvidím, pochybujem, že si spomeniem, že som ich už niekedy videl. No ale dal som 60%, takže to asi nebolo úplne zlé. La Chambre des morts zachraňuje niekoľko nasledujúcich detailov: 1. Réžia. Ako som už písal, Lot vie pekne natočiť niektoré veci. Páčil sa mi hlavne interiér domu vraha, kopa rekvizít, nasvietenie; vážne by som sa tam asi bál vstúpiť... A brutalita. Mŕtve decko už v prvej pol hodine, opica, pes... 2. Hudba. Pre žáner trochu neobvyklý (hlavne v závere), ale výborný soundtrack. 3. Mélanie Laurent. No, skúsim na chvíľku zabudnúť, že je to moja úplne najobľúbenejšia herečka. Scenár jej nedáva moc príležitostí sa nejak výraznejšie prejaviť, ale tá charizma! Môžem nezaujato povedať, že sama ťahá celý film. A darí sa jej to. Nebyť jej, asi by som tú tretiu hviezdičku ešte prehodnotil. (10.11.2012)

Velmi dobrá zápletka na začátku rozjela solidní podívanou v tomto krimi trilleru. Často se dařila ta snaha o ponurost, kterou známe z nejlepších filmů tohoto žánru, hlavně americké výroby. Bohužel je to také dost chaotické a některé scény hodně nelogické ( např.upálení soka i s penězi). Mélanie jsem teď viděl v několika filmech (Le concert, Podfukáři) a dá se říct, že tato role ji asi seděla nejvíc. Škoda té nepřehlednosti v ději, protože jinak to bylo drama jak se patří. (19.10.2013)

Ne moc povedená francouzská imitace Mlčení jehňátek, případně Sedm. Snímek by to přitom nebyl vůbec špatný, kdyby jej tvůrci nezmrzačili vyloženě okopírovanými motivy ze svých amerických předchůdců. Scéna s vlčákem na schodech je zralá pomalu na nějaký ten hanlivý dopis. Navíc jako celek jsem tuto mysteriozitu vůbec nepochopil. A nestydím se za to. 50% (16.09.2011)

Thriller, jak se patří. Mrtvá zvířata, mrtvé děti, mrtvé ženy, mrtví muži. Film si udržuje po celou délku svou linii; nechybí ani milostná složka. Detektivka Lucia někdy vypadá na IQ 200. Už od scény se záběrem na plochu jejího počítače je jasné, kdo má vraždy na svědomí, což nechává divákovi skoro celý film na přemýšlení o dalších aspektech děje. Hodně věcí zůstává bohužel nedořešených - jejich řešení by ale zabralo spoustu filmového pásku, takže je dobře, že to skončilo, jak to skončilo. Z filmu je poznat, že francouzi rozhodně nejsou troškaři - když už vycpaná zvířata, tak přiměřeně kolem milionu. Jinak opět skvělá Mélanie. (10.07.2011)

Adaptace románu „La chambre des morts“ od Francka Thillieze, který u nás bohužel nevyšel. Je to velká škoda, Thilliez pro svoje romány nastuduje do podrobností téma, které chce zpracovat, takže jsem se pravděpodobně mohl hodně dozvědět o taxidermii a podobných nechuťárnách. K rozzuzlení případů je u něj potřeba, aby se spojily nitky sbíhající z několika stran, což je pro film dost špatné, neboť většina jeho knih má 400-500 stran, a samotná expozice filmu by snad vyšla na hodinu. Film samotný je místy dost nepřehledný, místy uspěchaný, občas jsem si říkal, jak se dostali na tuto stopu? Přes to přese všechno bych film celkově nehaněl, je náležitě smutný, temný a navíc jsem se dozvěděl i něco o Luciině dětství. Věru, nic pěkného. Mezi námi, ono ji nic pěkného nečeká ani v budoucnu. (17.05.2021)