Deux jours à tuer

"Freedom's just another word, for, nothin’ left to lose...", jak kdysi zpívala Janis Joplin, a hrdina tohoto snímku svou (krátkou) svobodu užívá k tomu, aby byl upřímný, ale též aby v svém zoufalství tou upřímností zranil lidi, kteří neumírají tak rychle jako on. ---- Je samozřejmě možné, že jsem podlehl svému sklonu pro sentimentálnost a naletěl na vypočtenou intelektuálštinu, ale ano, zapůsobilo to na mne. (19.07.2015)

Pozor! Na tuto beckerovku se asi nedá dívat, pokud znáte pointu. Proto se raději vystříhejte všech komentářů!.. Pokud existuje něco jako "filmová literaturu", pak tohle je exemplární případ... Muž středního věku začně být "upřímný". Znamená však být upřímný k sobě totéž co být upřímný k jiným. Jeho "upřímnost" (raději opět v uvozovkách) typu "z jedné vody načisto" je však vystřelená bez přípravy a realizována způsobem, který mu byl dříve běžný: sarkasmy, intelektuálskou brutalitou, mytím vlastního špinavého prádla v cizích vodách. Od začátku tak máme pocit, že pes je zakopán někde jinde, že nejde o osvobození se od konvenční společnosti a začátek "přirozeného" (všechny pojmy by zde měly být v uvozovkách) života, ale naopak o destrukci vlastního já. Proč? To se dozvíme až v samém závěru: Neselhala společnost, ta je v podstatě dokonalá, ale.... (20.06.2016)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 30 - Francie. To nejlepší na konec, doslova a do písmene. Sladká Francie nezklamala a opět oblažila srdce mé. Dlouho jsem se načekal, až někdo sesadí Rumunsko (ne, že bych mu nepřál celkové vítězství) z prvního místa. Které jiné filmové velmoci by se to mělo podařit?! Jean Becker je znamenitý režisér a po Rozhovorech s mým zahradníkem mě opět potěšil. Dupontel nepatří zrovna mezi herce, které bych aktivně vyhledával, ale naplňuje recenzi z Le Point, jež je stručná a výstižná - "Le meilleur film de Becker, Dupontel exceptionnel". (28.04.2015)

KOLIK ČASU JEŠTĚ ZBÝVÁ? JAK DLOUHO JEŠTĚ? DOKUD JEŠTĚ TROCHU ČASU MÁM, MILUJI, CHCI SE SMÁT, CHCI BĚŽET, PLAKAT A MLUVIT. VIDĚT, VĚŘIT, PÍT A TANČIT, KŘIČET, JÍST, PLAVAT, SKÁKAT, NIČÍM SE NEŘÍDIT. JEŠTĚ JSEM NESKONČIL... CHCI LÉTAT, ZPÍVAT, CHODIT, TRPĚT, MILOVAT... NEHLEDĚ NA TO, KOLIK ČASU MI ZBÝVÁ, TOLIK LÁSKY SE VE MNĚ SKRÝVÁ..... /// To takhle jednoho dne popadla Antoina touha začít říkat pravdu. V práci, tchýni, doma....že by nuda? Rozmařilost životem? Zhejčkanost rádiem (jako rozhlasem...)? NEHRAJ SI NA UBLÍŽENÝHO CHUDÁKA! ŘEKNI NĚCO! A je to tady - DRAMA! Kdy asi tak člověk může začít bejt upřímnej? (nebo aspoň se tak tvářit...) DNESKA SI MŮŽU DOVOLIT VŠECHNO! Tak šup šup... už ti kámo kopou díru – je třeba se rozloučit s dětma, vošahat kamarádku, říct kámošům, že jsou vyžírkové, manželce zase.... prostě loučení jiným způsobem. Drsným a filmově zajímavým. Smutnej film, bez pompézností, jen o člověku, kterej se chce rozloučit bez zbytečnýho patosáckýho dojímání a ve kterým má možnost si TU ,,svoji“ citlivou chvilku najít každej. (Možná i ten jenž NEPOCHOPIL, ŽE TEN PÁN NEMĚL MILENKU, ALE LEUKÉMII, A ŽE ....no to je jedno...) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knížku, kterou napsal Francois d´Epenoux číst nebudu. 2.) Nevím, jak šetrně říct lidem kolem sebe, že to mám ,,za pár“. 3.) Thx za titule ,,malai“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (07.04.2012)

Smícháme výborný námět, zdařilý scénář, bezchybnou režii a zajímavou hudbu s perfektními hereckými výkony. Vznikne film nabitý emocemi s přesně dávkovanou stopáží. Taťka Jacques by měl ze syna Jeana určitě radost, byť by možná spolu se mnou kroutil hlavou. Jak vůbec někdo může natočit tak dobrý film, když z něj čiší jen samé negativní emoce? Ale zase to má jistou výhodou, tenhle film se Američanům líbit nebude, takže ho snad neproženou svou filmovou kompostárnou v Hollywoodu. (11.11.2012)