Dědeček automobil

Po letech, mnoha a mnoha letech viděno znovu - a musím svému původnímu hodnocení upřímně přidat. Romantické, poetické, vlastenecké, nostalgicky krásné dílko... Je to vlastně zvláštní pocit, dívat se po téměř padesáti letech od jeho vzniku na film, zobrazující jakousi polodokumentární, byť lehce naivní a nostalgickou formou události tehdy staré právě tak padesát let. Navíc film, který přes své žánrové zařazení jako film pro mládež je svou podstatou a formou opravdu dílem, co nezestárne. . . . Čtyři hvězdičky tedy za krásný film - ale jednu k tomu i za ten nadčasový půvab, navíc s ohledem na dobu a podmínky vzniku... - - - P.S. Co mě ovšem lehce nakrklo - proč zde v databázi není uvedená Ginette Pigeon, představitelka jedné z hlavních rolí? Navíc i v bonusu na dvd "slovy historika" šlo prý (jen!) o jakousi modelku a nejsou údajně známy její další osudy... (?!) To by se jeden fakt... Tak se podívejte prosím když tak alespoň na jakýsi web IMDb... :-/ (21.12.2005)

Nostalgický pohled na dobu prvních motocyklových i automobilových průkopníků a závodníků. Romantická historka je tu jen, aby to nějak drželo pohromadě, zajímavější a zábavnější jsou dobové materiály, z nichž některé vznikly přímo pro potřeby tohoto filmu. V komedii (se sklony ke grotesce) účinkují skutečné historické stroje, které kočírují skuteční motocykloví a automobiloví závodníci, takže kluci všeho věku si přijdou na své. Trojice francouzských herců není příliš titulkována, ale zřejmě jsme o nic nepřišli. Ale stejně mi to celé přijde poněkud nevyrovnané. (28.02.2015)

Asi nebude můj pohled na první scénu filmu, ve které v mamutím letadle své doby přilétá stařičký automobil, po chuti každému, ale což. Proti onomu aeroplánu je člověk nepatrný. Zhmotnělá technologie působí mocně, majestátně, odlidštěně a soběstačně (a je to tak dobře:) ). Přilétají i dva lidé, muž a žena, pár. Internacionalismus, kosmopolitnost a jistý druh socialistické (zde vcelku sympatické) unifikovanosti zaznívá v setkání dvou lidí ze dvou letadel a zřejmě i států, jejichž příběh se, jak plyne ze zbytku filmu, obdobně odehrál již před padesáti lety. V kontrastu k technice moderní dědeček automobil, v kterém usednou a prohlížejí prastaré fotoalbum, vyzařuje dobráckost, náladovost a dojímá. Ohromení dob minulých je to tam. Kdyby podobně nápaditě pokračoval celý film, asi bych byl dosti spokojený. Žel záhy se z něj stává "filmový týdeník", což je ještě poměrně sympatické, až nakonec přejde do přespříliš lehounké lovestory, která je zvláštní jen kombinací provinčnosti a internacionalismu, tím, že vyzařuje víru v budoucí porozumění mezi národy a zůstává přitom vlastenecká. Obojí, jak technika, tak mezinárodní porozumění ve svazku hlavních hrdinů přebírá vlastnosti druhého - porozumění je pokrokem a technika služebníkem míru. Slabé ***. (25.02.2009)

Film s obrovským kouzlem, zvlášť, pokud jej člověk poprvé viděl někdy v deseti letech jako já ;o) Alfréd Radok zde osvědčil své režijní kvality mírou vrchovatou. Je ale také zjevné, že Radokova poeticky nadsazená a současně dosti úsečná režie rozhodně "není pro každého". Děj v žádném případě není doslovný a divák si musí mnohé domýšlet. Ve filmu se také velmi málo mluví, přičemž v něm zároveň zaznívají různé evropské jazyky, s titulky pouze u důležitých vět... Někomu může vadit, že víc než příběh historických strojů je to vlastně dosti romantický příběh dvou mladých zamilovaných lidí. Důraz na internacionálnost přitom zajímavě kontrastuje s tehdejší realitou "zadrátovaného" totalitního Československa. Totéž se ostatně týká i té bezstarostné atmosféry... Novodobé zarámování po více než šedesáti letech už tolik nevyznívá svou ostentativní moderností. Zajímavá přitom je určitá podobnost s mladším Zemanovým Baronem Prášilem. Ten je zarámován a vyprávěn vlastně velmi obdobně. Téměř se zdá, že zde musí být přímé ovlivnění... Celkový dojem: 80% Nenápadný filmový skvost. (29.07.2018)

Ten film je asi tak dobrej, jako tenhle komentář. A kdybych ho chtěl udělat stejně tak zábavnej, pokračoval bych v podobě několika set až tísic hesel dále v psaní tohoto zcela zbytečného a nadbytečného textu, který právě teď čtete. Anebo bych mohl udělat podobně zdlouhavý úvod, než bych se dostal k jádru věci, přičemž bych zjistil, že to jádro vlastně nemá co nabídnout...ale já si to odpustím. (09.11.2007)