Kůže

Konečne som videl normálny film s Mastroiannim, žiadne filozofovanie alebo existencionalizmus. Film je vojnový, ale nepadne ani jeden výstrel a vybuchne len jedna mína a jedna sopka. Namiesto vojny sa riešia ženy, obchodovanie so zajatcami, syfilis, blonďavé tupé na šušku a rôzne armádne zábavky. Užívať si treba vždy, aj keď nastane skutočný koniec sveta, vtedy sa to žiada najviac. Neapol tu nie je pekné miesto, a vojna tam nešetrí nikoho, vojakov, mužov, ženy, ani deti. Tá dopravná nehoda na záver ma odrovnala, zhrnula o vojne všetko v jednom zábere, a zostal mi ešte mrazivejší pocit. Výborný film, len mi vadilo, že všetci Taliani hovoria po francúzsky, rovnako aj Američania hovoria po francúzsky, len občas prehodia anglické slovo, aby došlo k nedorozumeniu. –––– Taliani sú veľký národ. Ale urobili kardinálnu chybu. Zmýlili si tábor. –––– Všetci sme porazení. Ženy a deti prehrali vojnu viac ako ktokoľvek. (08.11.2017)

Název Kůže se mi líbí víc, ostatně prostitutka o Američanech říká, že jsou to pěkné kůže, tak proto. Je to spíš taková freska než souvislý, plynulý děj. Malaparte je spisovatelovým pseudonymem a vychází z Bonaparta, takže to je jedna ze souvislostí. Sám Malaparte pak byl považován za skutečného lva salonů, patřil k evropské smetánce, což je na filmu poznat. Současně patřil ke kritikům měšťáctví a to je další pohled. Upoutala mne věta jednoho popleteného vojáka „Musíme dokázat, že jsme hodni hanby, která postihla Itálii.“ I to vystihuje jeden z motivů. A teď střípky silných momentů, kdo viděl, ať vzpomíná. Fascinovala mne umělecká řemesla, blondýnky dole, aby jich bylo dost i pro černochy. * Morbidní situace, kdy na nosítkách leží voják bez ruky a další za ním ji nese, stejně jako realisticky vyhřezlá střeva u vojáka, který jen utíkal do pole s průjmem. * Zajatci jsou moc tlustí - tuk jako tuk, uděláme z nich mýdlo. * Jak mohou prodávat své děti? Pořád je lepčí je prodávat, než je jíst.* Voják přejetý tankem a ještě pro jistotu pohled při couvání.* Zábava jen pro pány s porodem figury opravdu neotřelá.* Na vítězství je také něco smutného. Všichni se rozejdou a možná už se nikdy neuvidí. A když se uvidí, radši se vyhnou.* Scéna s neapolskou pannou a tím konec kšeftu.* Psi mají při umírání větší komfort než lidé.* Konec střípků. A teď k filmu obecně. Výbuch Vesuvu byl moc amatérský. Pilotka byla stále příliš dokonale učesaná, i když sundala přilbu. Ovšem záviděla jsem jí orchidej na šatech, i když tak dlouho nevadla. Při západu slunce a následném letu nejhezčí hudební pasáž Lalo Schifrina, který tady moc k poznání podle mne není. A závěrečné „Jeď, Jime tys vyhrál,“ zní skoro jako „Zahraj to, Sme, zahraj to znovu.“ Je to hanba, ale od Malaparteho jsem ještě nic nečetla a mám tip, až půjdu příští týden do knihovny. (23.05.2008)

No o tom sexu to zas tak příliš není (Tsunami_X). Spíš jde o zajímavý snímek o tom, jak trpké to je, když po poražených pochoduje vítězná armáda, jaké jsou následky války a jaký je život v dějinném mezidobí. I přes účast amerických snímků je to typický evropský snímek a proto občas trochu hrozí nuda, ale kvůli myšlenkovému obsahu filmu a také překvapivé závěrečné scéně se to vyplatí vydržet (10.06.2003)

ani na podruhé jsem v tomto snímku pro sebe nic nenašla.Je to film spíš,řekla bych, pro chlapy... (01.05.2015)

Silný naturalistický snímek, který si nebere servítky a servíruje vše v plné míře, tak jak to bylo. Ve válce vždy trpí ti nejopomíjenější a to civilisté. Velmi mě potěšila role pro Lancastera, ale celému filmu s přehledem dominuje fenomenální Mastroianni. (11.04.2012)

Marcello v docela jiné roli, než jsme ho vídali jinde. Především film to byl opravdu zajímavý, děj se sice zprvu rozvíjel poněkud nezáživně, člověk do něho musel trošku vplout, všechno se změnilo, když do Neapole přiletěla vojenská pilotka Wyattová. Film natočený podle knihy C. Malaparta (snad se jednalo o autobiografický příběh) především ukázal život v Neapoli, kam přibyla americká armáda osvobodit město od německých fašistů. V jakém to bídném prostředí se město ocitlo na konci války. Ženy prodávající své děti k prostituci, otec vydělávající na své dceři - Neapolské panně, nedostatek potravin a všeho dalšího... A do toho přišla přírodní katastrofa - poslední známý výbuch Vesuvu. Výborný Mastroianni i Lancaster, Cardinalová k nepoznání. Na filmu mě vadilo, že všichni mluvili francouzsky, byť film byl koprodukční s italskou převahou ve výrobě filmu, člověk ztrácel přehled, kdy se mluví americky, kdy italsky a kdy jinak, vše smyla franština. Několik brutálních scén vyvrcholilo na samém konci filmu, kdy byl venkovský strýc rozdrcen pásem amerického tanku... Výborně natočená scéna paniky při výbuchu Vesuvu, no, nějak rychle se vše uklidnilo a brzy bylo možno na svazích hory pátrat po obětech, aniž by tam bylo moc lávy. Američani nějak do Říma nepospíchali, ale najednou jako by mezi oběma městy nebylo skoro dvě stě kilometrů. Všechny tyto drobnosti ale nestrhly víc než jednu hvězdičku. (07.11.2017)

Dokonalost. Ironie, smutek, úpadek všeho a všech. Úryvky z knihy: Všichni se domnívají, že bojují a trpí za svou duši, ale ve skutečnosti bojují a trpí za svou kůži. Na ostatních nezáleží. Dnes ze sebe děláme hrdiny kvůli něčemu jaksepatří ubohému. A taky ošklivému. Lidská kůže je přece ošklivá. Podívejte se. Je odporná. Pomyslete si, že svět je plný hrdinů, kteří by kvůli tomu byli schopni obětovat život. (str. 113) *** "Vy byste neprodal své děti," opakoval generál Guillaume a prohlížel si hřbet své ruky. "Kdoví," opakoval jsem, "kdybych měl dítě, šel bych ho možná prodat, abych si mohl koupit americké cigarety. Je třeba kráčet s dobou. Když už jsme zbabělci, musíme jimi být se vším všudy." (str. 114) (18.01.2008)

Na tomto filmu se mi nejvíce líbila scéna s mizejícím tankem, nejvíce šokující byla ta s těma marockými vojáky jak si kupují mladé chlapce a ta nejvíce otřesná při záběrech z osvobozování Říma jak ten chlápek spadne pod pásy rozjetého tanku, tak to byla opravdu síla. (13.01.2012)

Když jsem četla Malaparteho knihu Kůže, byla jsem přesvědčená, že se podle ní nedá natočit film. Ale dá. A jak dobrý. Škoda, že není delší ... (22.11.2006)

Syrový mistrovský pohled na válku podle Malaparteho románu.Mastroianni ve svém herectví opět nedostižitelný. (29.04.2013)

Žádné dobro ve válce nehledejte, to tu prostě neexistuje, což jen potvrzuje bez ruky cenzora podávaná situace v dobyté Neapoli roku 1943. (11.02.2012)

Povedený film o Itálii na konci války. Velice realné a hlavně je tady opět bezchybný Marcello Mastroianni. Pěkné. (07.02.2004)

Vynikající válečné drama z konce 2.světové války, odehrávající se v osvobozované Itálii americkou armádou, zachycující jednání i myšlení lidé na obou stranách – amerických vojáků i samotných Italů, kteří se mnozí ocitli morálně i fyzicky na dně a kteří jsou nuceni pro přežití udělat cokoliv. Snímek velmi citlivě ukazuje, jak mezní situace mění charakter člověka ať na té či oné straně - vítězové zneužívající svou dočasnou moc nad bezbranností a bezmocností lidí, a prostí Italové, kteří prodávají sami sebe, své ženy i děti proto, aby přežili nebo si přilepšili. Odpověď na otázku, co je více nemorální, nechává film pouze na divákovi. Jen několik sporadických, ale o to účinnějších drastických scén pak dotváří celou hrůznost válečného běsnění, takže divák je i na samotném konci filmu šokován zcela zbytečnou smrtí po již dávno skončeném boji. Jeden z nejpůsobivějších závěrů válečného filmu, jaký jsem kdy viděl. (28.12.2006)

Málokdy se podaří přenést emoci předlohy naplno do filmu. Hořkost prohry především skrze ženy, hrubost vojáků i když jsou to američané. Mastrojaniho svádění nahradí brutální realita. Příběh drsný díky svoji realističnosti. (28.10.2015)