Obsahy(1)
Dokumentární fikce, která nabízí odpověď na věčnou otázku z osudového podzimu 1938. Jak bychom dopadli, kdybychom tehdy nekapitulovali a postavili se na odpor? Dokumentární vize se pokouší hledat odpovědi na věčnou, bolestivou a stále se opakující "osmičkovou" otázku: Měli jsme se v roce 1938 bránit útoku nacistického Německa? Jaké by to bylo a jak by to asi dopadlo, kdybychom se bránili? Scénář vychází z existujících vojenskohistorických studií na toto téma a opírá se o odborníky, především vojenské historiky. Jedná se o vizi, avšak dokumentárně erudovanou a respektující realitu. Prostřednictvím rekonstrukce nikdy neuskutečněných rozhovorů, rozhodnutí i situací a s využitím virtuálních realizací bojových scén se pouštíme na led spekulativní historie, led možná tenký, protože v historii kondicionál neplatí - ale co kdyby? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (38)
"Tak za takovou spojeneckou pomoc pěkně děkujeme!" Závěr dokumentu uvádí, že se jedná o pokus o odpověď a skromnost je sympaticky na místě, protože o nic přelomového nejde, nejlepší výkon podává hlas, mluvící z radia. Ale je to jedna z pravděpodobných variant, byť zrovna tento pohled nesdílím. Ale jako člověku, zajímajícímu se o militarismus, vojenství a 2. světovou válku, se mi celkem líbilo. Sám jsem zastánce názoru, že jsme se měli bránit, ale nevěřím tomu, že by Hitler zaútočil okamžitě a plnou silou už v roce 38. Určitě by se pokoušel na nás zatlačit přes naše spojence, kde věřím, že by se na nás nejspíš vykašlali a v okamžiku vyhlášení úplné mobilisace by se naopak stáhl, dokud by neměl jistotu, že to ostatní národy, proti kterým v té době ještě bojovat nechtěl, neschválili...a do té doby bychom dokázali mnohé...jak s našimi obrannými liniemi, tak především s našimi špičkovými vojáky a letci... ()
Podle mě osobně to tedy bylo rozhodně zajímá změna oproti klasickým dokumentů hlavně od BBC. Hrané scény mi přišly vkusné, hlavně mi připomínali hraní některých počítačových her z válečného prostředí. Celá ta atmosféra totiž byla vynikající a nešlo o (dokumentárně) strohou snahu ukázat nějakou událost. Dobrý pokus, který mě vtáhl zpět do 39. roku. PS: navíc potěšila účast herců z VČD. ()
Kdyby... Kdyby podobný pořad natočil mladý student FAMU a já ho shlédl v rámci Noci filmových nadějí, dal bych s přehledem čtyři hvězdičky. Za nápad a zpracování odpovídající technickým možnostem, mizivému rozpočtu a nedostatku zkušeností. Pokud mi něco takového naservírují jako profesionální dokument České televize, pak musím mít řadu zásadních výhrad. Dokumentární fikce obohacená hranými pasážemi je už dlouhodobě používaný a oblíbený formát, se kterým má zkušenosti především BBC. Věci, které vycházejí z její dílny, jsou opravdu chytré a často špičkově natočené. Potíž je, že o Kdyby... se tohle nedá říct ani omylem. Hrané pasáže jsou po herecké i scénáristické stránce na odpad a celé to zavání děsivou laciností. Opravdu se nedaly najít zajímavější a příhodnější archivní materiály, opravdu se nedala zrežírovat žádná exteriérová scéna, opravdu museli vojenští velitelé mluvit tak toporně? Jedna hvězdička je za nápad a druhá za snahu předvídat vývoj událostí logickým a historicky podloženým způsobem. Celkový dojem: 35 %. ()
Tento film je velmi nevyrovnaný, pasáže, kdy hovoří pamětníci a fiktivní rozhlas, jsou skvělé, v mnoha případech dojemné. Pasáže, kdy je divák nucen sledovat střelbu, aniž by bylo jasné, kdo a kam střílí, aniž by byl zřejmý výsledek, jsou k uzoufání nudné. Stejnou otázku jako autor si klade již několikátá generace, jeho odpověď mu nezazlívám, neb ji považuji za velmi pravděpodobnou minimálně z pohledu toho, jak by se k nám zachovaly ostatní státy. Rozhodně to není tak špatné, jak se zde mnozí rozohňují. Kdyby to natočila BBC, možná by to mělo hezčí barvy, úžasné efekty a skvělé herecké výkony. Ale ten kus autentické národní hrdosti by tam prostě nikdy být nemohl. Poslední dobou sílí móda plivání na vše české, děkuji panu Najbrotvi, že udělal opak. A za to musím dát filmu o hvězdičku víc. ()
Skrovný dokument o fiktivních událostech, které se mohly odehrát, kdybychom si tenkrát v osmatřicátém s požadavky nacistického Německa, posvěcenými našimi domnělými spojenci, vytřeli zádel. Je jasné, že bychom dostali ukrutně na záda a nevím, jak neslavně bychom dopadli, otázkou ale je, jak by tyto události ovlivnily další průběh války, která byla i tak na spadnutí. A hlavně, zda by nás historie namísto kolaborantů a německých pejsků, označila za hrdé a neústupné mrtvoly, nebo za hloupé agresory, kteří za to všechno mohou, protože kdyby přistoupili na dohodu, nic z toho by se nestalo. Ono, po boji je každý generál a na žádné kdyby se nehraje. Občas je ale velmi složité, smířit se s tím, jak věci dopadnou. V tomto případě pro naše všetečné svědomí a zachování hrdosti, kterou jsme v očích mnohých pozbyli. Především sami před sebou. Jak ale vždy říkala moje prababička: "Hrdinů jsou plné hřbitovy". Přesto si myslím, že i tyto fiktivní události, kdyby se udály, by směrovaly národní mentalitu jinam. Ta by snad stála na jiných a hodnotnějších principech, než nyní. Ale to je pouhé kdyby. 55% ()
Galerie (3)
Photo © Česká televize
Reklama