Turínský kůň

Nekompromisní jízda! Film hodně "nepřátelský" k divákovi. Sjetý na několik záběrů. Proti tomuhle je Tarkovskij maximálně akční :-). Minimum zvratů, děje, slov. Jeden hudební motiv. Derzsi neskutečnej ( zajímalo by mě, jak by si vedl Krobot, který to měl prý hrát ). Chtěl jsem dát *** jako průsečík mezi maximálním hodnocením za formu a koncept a minimálním hodnocením za nudný děj. Ale když se mi to rozleželo, přidávám ještě jednu za odvahu. Navíc tenhle film narozdíl od řady dalších jen tak z hlavy nevysublimuje. Ale, že bych to musel vidět dvakrát... :-) ( 46. KVIFF ) (12.07.2011)

Napadají mě dvě možnosti, jak přistupovat k tomuto filmu: A) Tarr se svou stylistikou už dosáhl svého uměleckého vrcholu a dál nemá co zajímavého říct, recykluje se, jede na autopilota. Turínský kůň je film bez atmosféry, vnitřního napětí a bez hypnotických vycizelovaných obrazů, jak tomu bylo v Satanském tangu nebo Werckmeisterových harmoniích. Snad jen ty oči koně jsou krásně smutné, ale zbytek jsou jen vyprázdněné obrazy. Jinými slovy, jezení brambory je prostě jezení brambory a není na tom nic zajímavého, tečka. Možná dobře, že to má být poslední Tarrův počin, obávám se, že další filmy by byly zhola zbytečné (ostatně, mě přijde zbytečný už tenhle). B) Tarr si ze sebe a svého publiku dělá srandu. Když člověk hledí dlouhé minuty na každodenní opakující se činnosti a pak přijde replika typu: "Červotoči přestali vrtat. Slyším je vrtat 58 let a teď přestali," tak těžko ubrání myšlence, že to celé je ve skutečnosti svérázný režisérův žertík. Coby absurdní komedie lepší než coby regulérní umění, ale zas taková prča to opravdu není. (13.07.2011)

Tarrova odpověď na snímek Karel a já odpovídá na dlouhodobou otázku - může být filmová sračka dobrým filmem? Turínský kůň je sračka, ale kvůli Tarrovu rukopisu, nádherné kameře a hudbě jej nelze označit za špatný film.. a jestli je z toho cítit nějaký konec něčeho, tak určitě ne civilizace, ale Tarrových filmových ambicí (13.09.2011)

Nepovažujem sa za úplne mainstreamového diváka ani za artového, skôr preferujem žánrovky. Preto som bola veľmi zvedavá, ako dopadne moje stretnutie s Koňom. A na moje počudovanie a potešenie - veľmi dobre. Vidieť v dnešnej dobe na plátne súčasný čb film je príjemné spestrenie. Hlavne preto, že farba nechýba a táto "dvojfarebnosť" je o to zaujímavejšia. Sledovať Koňa mi uľahčoval jediný, neustále sa opakujúci hudobný motív. Bol úžasný, ale musím priznať, že ku koncu filmu mi už evokoval pomalú stratu môjho rozumu. Presne ako ten vietor. Na takom mieste, ako žijú dve hlavné postavy, by mi onedlho preskočilo. Jeden zemiak, jeden kôň, jedna studňa a jedno kultúrne okienko. Nie, minimálne bez knihy by som to neprežila. Neviem si predstaviť, že by som si tento film zapla v kompe. Buď by som ho pozerala týždeň na pokračovanie alebo vypla po 20 minútach a už nezapla. A to by bola veľká škoda. Vo svojej jednoduchosti naliehavý a to sa mi na ňom páči. Aj keď postavám rozumiem asi menej ako mimozemšťanom. (Prehliadka mimoriadnych filmov, Kinema. Kino Mladosť, 19.2.2012) (09.03.2012)

Krásne podobenstvo na človeka. Dom je ľudské vnútro. Veterný svet vonku spoločnosť. Občas niekto do vnútra dobehne a vykláda svoje nezmysli aby vnútro zmenil. Ale vnútro sa nedá. A keď prichádza úplný koniec človek zostáva sám so sebou. So svojou smrťou. So svojou jednoduchosťou. Neschopný čeliť svetu vonku, ktorý sa v určitý moment dostal do vnútra. Vígov ústredný motív je asi najúžasnejšou melódiou akú som za posledný čas vo filme počul. Dlhé zábery, parádna atmosféra a silné myšlienky v jednoduchom a prostom príbehu o jednoduchých a prostých ľuďoch. Nevieme v akom čase sa to odohráva. Nevieme čo sa to vlastne deje. Či sú postavy skutočné, alebo nie. Ale Tarr im dáva veľmi silné existencionálne významy. Pre mňa úžasný film. Od prvej do poslednej minúty. (22.08.2014)