Kamera:
Martin HawkesHrají:
Bruce Dickinson, Sam Dunn, Lars Ulrich, Prabhu Deva (a.z.), Dave Murray, Adrian Smith, Max Cavalera, Tom Araya, Kerry KingObsahy(1)
Dokument o lidech, kteří si tento druh hudby zvolili pro život. Postupně se podíváme do Brazílie, Japonska, Indie, Číny, Izraele a na Střední východ. Zjistíme, že jinde je tento styl brán jako postoj proti zažitým tradicím anebo proti represím daného režimu. (Kryton)
Recenze (62)
Je velmi zajímavé sledovat, jak vnímají pojetí metalu různé kultury. Bez nadsázky si myslím, že to zaujme i naprosté nemetloše, kteří se rádi něco dozví i z jiného soudku, než který je zajímá. Co se povedlo, jsou autentické záběry koncertů, které se v těch zemích hráli. Takovej pohled na 1 300 000 lidí v Rock in Rio v Brazílii 1985 je fakt lahůdka největšího kalibru. ()
Dokumentarista jemných mravů mapuje současnou metalovou scénu. Poněkud kontrastní, ale dá se to prominout, protože ten dokumentarista má metal v srdci a o tom je celý tento film. Dalším plusem filmu je, že se podíváme do zemí, kde bychom nějaké tvrdé metalové jádro ani nečekali nebo resp. nečekali, že tam bují v tak širokém rozsahu. Je pravda, že indonéští metalisté propagující fašismus mě přímo konsternovali. Naproti tomu čínský nebo izraelský metal je něco, co díky filmu právě poslouchám. Nakonec bych dal jen čtyři hvězdy, ale za Maxe Cavaleru, kterého naprosto uznávám, a který zde dostal dost prostoru, dávám jasných pět hvězd a šel bych výš, kdyby to šlo. Pro rutinní metalisty povinnost, pro začátečníky naprostá povinnost. Dozvědí se pravou podstatu metalu jako boje proti různým režimům. ()
Metal je vychytralý potvorák. Našel si cestičku i do míst, která jsou chráněna neprostupnými hranicemi, vírou či zarputilými ochránci tradic. Global metal mi nabídl víc informací, než jsem potřeboval, rozdrnčel struny míň, než jsem nadšeně očekával, ale při celkovém pohledu na věc u mne převládá spokojenost. ()
Další zajímavej dokument Sama Dunna, tentokrát o tom jak metal propojuje rozdílné kultury celého světa, nehledě na náboženství, barvu pleti nebo cokoliv jiného. Dokument obsahuje rozhovory s fanoušky a záznamy vystoupení kapel v různých koutech světa: Brazílie, Japonsko, Indie, Čína (podle mě nejzajímavější), Indonésie, Izrael a Střední východ. Závěrečných 5 minut je momentem, na který navazuje Dunnův nejnovější dokument Iron Maiden: Flight 666, který rovněž doporučuju ke shlédnutí. Na závěr slovy JP: United, united; United we stand; United we stand one and all! ()
"Zní to, jako když za řevu leteckých motorů bičují divoká zvířata. Mastňák třese hrncem plným kamenů a blije u toho do kovové roury." Tolik k názorům mého fotra, který se svého času decentně rozplýval nad tím, když Brouci spustili na svou dobu brutální "All my loving". Dříve jsem vždycky jen pohrdlivě pohodil mastnou, bujnou kšticí a poslal ho do hajzlu! Teď už nemám moc čím pohazovat, ale do hajzlu jej posílám furt. A vsadím se, že podobnými "vtipnými" bonmoty jej kdysi častoval i jeho fotr, jenž se cítil jako největší frajer, když žoviálně protáčel babku u nějakého, tehdy kůl extravagantního, swingového kvarteta. A tak to jde z generace na generaci. I já, když teď slyším nějakého DJ Pitchuse s kšiltovkou dozadu, jak za konstantního duc duc techno trancu hobluje vinylové desky a čtrnáctky napuštěné extází se u toho můžou posrat, intenzivně přemýšlím, jak udržím své děti od téhle kakofonie disharmonického šílení. No, až tak to zas neprožívám! Mám totiž kovové srdce, bořím zdi Jericha a vím, co je Zákon, který nás všechny drží v jednotě svobodné! Ať už ťaman, arabáš, židák, pandžábský kočovník nebo normální člověk, "We need it as a liquid in our veins instead of blood!!!!" ()
Galerie (1)
Photo © Seville Pictures
Reklama