Chcete mě?

vztahy člověk-zvíře by měly bejt fifty-fity, žádný já tě budu krmit, čtyřikrát deně tě chodit vyklopit, čistit smradlavý chlupy z gauče, mejt když se vyválíš v bahně, vodit tě po veterinách a platit za tebe vočkování (no to tak, na to by sis umě, musel vydělat) a ty mě zato naoplátku necháš vklidu vyspat....jak se může člověk třetího tisíciletí dobrovolně vzdát svobody ve prospěch chlupatýho automatu na hovna...nu dobrá dobrá, taky jednu takovou zrůdu vlastním, ale my máme dohodu,,,"..já tě budu od teď po tři roky krmit, a po třech letech,,ty - nakrmíš - mě."...což je nejenom fifty-fifty ale taky, jak by horních 40 promile tohodle převýchovnýho zařízení řeklo, ňamy-ňamy (13.03.2009)

"Chtělo by to paničku nebo páníčka, kteří by byli hodní a měli by ho rádi." Jsem velkým milovníkem psů, avšak oni mne z nějakého nepochopitelného čtyřnohého důvodu nesnáší. Vrčí na mne, štěkají na mě, koušou mě, ale mou lásku k nim to nijak nepodlamuje. Právě naopak. Pokud jednou najdu pejska krásného jak Marta Kubišová v roce 1968 a roztomilého jak Zdeněk Srstka po sedmdesátce, tak mu klidně přenechám svůj dům a půjdu spát do boudy. Jsem si však jist, že v tomto pořadu to nebude, neboť jsem ho dosud ani jednou nedokázal dokoukat od začátku do konce. (16.09.2015)

Srstka maznavo šušlavý, Kubiška hlboko rečniaca a vážne aktívna speváčka za zenitom tvorby, taká česká Bardotka. Zmysel je pomôcť núdznym zvieratkám. Program, pri ktorom som sa viackrát rozplakal (bez ohľadu na trochu podivnú dramaturgiu a celkový koncept) nemôžem hodnotiť nízko. Súhlasím s whackom a dodávam, že ak chceš viac porozumieť ľuďom, adoptuj si zviera z útulku! Dokonca aj pri takomto type citovo srdce rozsekávajúceho programu som si našiel aj časť, kde som sa úprimne zasmial: bola tam mini reportáž o tom, ako prebehla Českom vlna záujmu o domácu opateru o mini-prasiatka. Sú predsa inteligentné, dokážu zvládnuť veci a myseľ tak na úrovni troj-štvorročného mláďaťa človeka a predovšetkým sú malinké. Bytoví chovatelia týchto rozkošných prasačích trpaslíkov precitli po tom, ako malinké tvory dospeli. Zo škaredých ružovkavých káčat sa vyliahli riadne guľaté svine. Na sprievodných záberoch bolo vidieť ľudí, ako si na prechádzku vodia normálnych bravov a prasnice. No, možno trošilinku menších. Vyzeralo to teda riadne bizarne, ale potom ma napadlo: vlastne prečo nie? Prečo by každé jedno prasiatko nemalo mať svojho domáceho priateľa? V každom prípade táto reportáž pobavila pre vystrašené reakcie sprievodcov ošípaných o tom, že čo za veľké hebedá si uviazali na krk. (07.09.2014)

U tohoto typu pořadu nezáleží dle mého soudu na filmové kvalitě, ale pouze na umění prezentovat ta nebohá a opuštěná zvířata. Kdokoli ho bude uvádět, může si večer před spaním namalovat do sešitku velký modrý puntík a uléhat s hrdostí, že dělá něco pro naše čtyřnohé kamarády a potažmo pro lidi, kteří takovýto typ pořadů chtějí a mají rádi. Zhlédnutí bych rád doporučil také lidem, kteří si myslí, že jsou na tom špatně. Mohlo by jim to zvednout náladu. (04.12.2008)

TV/// Obsazení 6/10 Děj 6/10 Hudba 4/10 Efekty 5/10/// +ty roztomilý a někdy smutný zvířátka, určitě oba průvodci pořadem -čistě jen záležitost pro určitou skupinu diváků/// Pořad na kočičku a taky pro pejska :-))) Ale teď vážně: nevím do jaké míry, ale myslím si, že tohle je užitečný pořad. Je to způsob jak něco udělat pro ty němé tváře. Pořad jsem nesledoval pravidelně. Dokonce jsem ho ani nevyhledával, ale při tak dlouhé životnosti pořadu nejde aby jste si ho nevšimly. Je pěkný, občas zábavný, můžou ho vidět děti...jen jsem si někdy připadal jak v autobazaru :-(/// Celkem 55%/// (15.05.2009)