Vnučka
Režie:
Lenka KnyKamera:
Diviš MarekHudba:
Michal PavlíčekHrají:
Jaroslava Adamová, Pavel Landovský, Helena Dvořáková, František Němec, Anna Polívková, Alois Švehlík, Matěj Hádek, Marian Roden, Iva ŠindelkováVOD (3)
Obsahy(1)
Pátrání po rodinném tajemství, které je ukryto v minulosti. Řehoř si žije spokojeně. Jeho žena Evženie ne. Po šedesáti letech manželství přichází osmdesátiletá Evženie za svou vnučkou – právničkou Katkou, aby jí pomohla rozvést s pětaosmdesátiletým manželem Řehořem. Katka je šokována babiččiným rozhodnutím i její tvrdostí a neústupností. Co se muselo stát ve vztahu prarodičů, že to ani celá desetiletí nezahladila? Katka nechce rozbít svou milovanou rodinu a pokusí se rozluštit babiččin důvod. Odkryje dramatickou minulost vlastní rodiny, ale tajemství prarodičů pro ni zůstane neodhaleno. Babička riskuje ztrátu vnučky a pravdu jí zatají, tíhu dávné viny nechce přenést na další generaci. Sama se pokusí s minulostí vyrovnat a smířit. A Řehoř? Ochrání ho Katka? (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (61)
Lenka Kny předvedla standard televizních filmů na ČT v neděli v osm. Téma vyrovnávání se s minulostí si zdá se čeští režiséři poslední dobou oblíbili, v tomhle podání je ovšem výsledek velice rozpačitý. Mladá právnička kupodivu vůbec neřeší, že její dědeček kdysi na Ukrajině se vší pravděpodobností vraždil židy, zato se celý film diví, proč se s ním chce babička rozvést, ačkoliv je zřejmé, že ti dva si navzájem ze života udělali peklo (manipulativní ženština versus ožrala). Snaha o to nepostavit se na něčí stranu se tu mění v bezradnost. Děj se navíc odehrává ve třech lokacích (kéž by to jistil zručně napsaný scénář) a všechny postavy kromě ústřední dvojky jsou víceméně šablony. P.S. S arogantními slovy o tom, že na to, jaká byla tehdy doba, se vymlouvat nedá, si dovolím nesouhlasit. ()
42% Jako 20minutové školní cvičení by to bylo zajímavé, jako celovečerní film je to tragické. Za prvé je to natočené neskutečně amatérsky. Kamera snímá z divných úhlů, že se dá těžko vstřebat, co se přesně děje, navíc se kameramanovi pěkně třese ruka (točit na ruční kameru je mnohem těžší než na tu klasickou a do málokterého filmu se to hodí, nedšlšjte to, když to neumíte). Ale největší problém je ve střihu, záběry na sebe vůbec nesedí, působí to dojmem, jako by každý druhý zůstal na podlaze střižny a filmu byla jen půlka. Stejný problém mám i dialogy, nějak nesedí k sobě a furt jsem měl pocit, že něco chybí, ztrácel jsem se v ději. čekal jsem na nějakou pointu, hlubokou myšlenku, nic z toho se ale nekoná. Nejvíc mě zklamal hrozně laciný závěr, který už jsem tak od půlky předpovídal ale furt se mi nechtělo věřit, že to tak fakt skončí. Největší problém z celým filmem mám v tom, že je šíleně nudný. Děje neni víc než na 20minutový kraťas. Autorka už asi hodně zoufale tápala, co tam ještě dát, že přidala i neskutečně trapnou scénu masturbace halvní hrdinky, přirtom se nabízelo tolik možností jak propojit linii s přitelem v zahraničí í s příběm prarodičů, ale to zůstalo zcela zahozeno v pozadí. Jediné pozitivum filmu je perfektní casting a herecké výkony všech zúčatněných. I když teda alois švehlík moc nevypadá jako landovského syn (v reálu je mladší jen o tři roky). ()
Stínu možná neuteče, ale můžeš před ním utíkat celých 102 minut, aby byla pořádná nuda. Landovský je fajn - není jasné, jestli teda vůbec ví, že v nějakém filmu hraje, ale jeho permanentní opilost je tady příjemná. Film je vlastně takovou nepovedenou parafrází na Lištičky i Antikrista. A to není dvakrát dobré znamení. Většinou nevíte, proč některé postavy udělají to a tamto a na začátku vás asi hodně vyděsí "herecké výkony". ()
Hneď na začiatku ma napadlo, že takýto príbeh sa niekde musel stať, to sa nedá vymyslieť. A skutočne som sa dopátral, že takýto príbeh sa odohral v reálnej rodinnej histórii režisérky filmu. A keďže sa na film pozeráme predovšetkým očami vnučky Katky tak chápem, že sa v danej situácii ťažko orientovala, podobne ako väčšina tu komentujúcich divákov. Takže pekne poporiadku. V rokoch 1868 až 1880 na vyzvanie cárskeho Ruska odišlo z Rakúska Uhorska viac ako 16 tisíc Čechov (dôvod boli ťažké životné podmienky doma a výhody ktoré ponúkala cárska vláda) na Ukrajinu do Volyňskej gubernie. Tu postupne založili 200 osád (Rovno, Dubno, Luck, Žitomír, Ostroh, České noviny, Český Boratín, Český Straklov a množstvo ďalších). Českí prisťahovalci veľkou mierou prispeli k zvýšeniu hospodárskej aj kultúrnej úrovne v tejto oblasti. V roku 1929 tu vzniká Organizácia ukrajinských nacionalistov, ktorý viedli teroristické operácie proti Poliakom, Sovietom a Maďarom (cieľ bol vytvorenie samostatného štátu). Po vypuknutí druhej svetovej vojny z tejto organizácie sa odštiepila frakcia Stepana Banderu (prápor Nachtigall) 30.6.1941 vytvorili Ukrajinský samostatný štát. Ukrajina s nadšením vítala príchod Nemcov, ktorých vnímali ako nepriateľov našich nepriateľov. A keď nacistická okupácia tieto nádeje nenaplnila dostali sa s nimi do otvoreného konfliktu. Rozvinula sa činnosť Ukrajinskej povstaleckej armády, príležitosť to bola dobrá veď Volyň a celá Ukrajina bola pod tlakom množstva ozbrojených organizácii nemecká armáda, ukrajinské, poľské a sovietske partizánske organizácie, ukrajinské a poľské policajné zbory v nemeckých službách. Hodnota ľudského života nebola žiadna, do konca roku 1941 vyvraždili okolo 200 000 ľudí (nie len Židov). Tu niekde sa v rámci Ukrajinskej povstaleckej armády (UPA, banderovci) pohybovala a vraždila aj hlavná postava filmu Hrihorij (Řehoř). Pri jednej z akcii keď kradol sliepky, prichytila ho Evženia (Žeňa) a chcel ju podrezať. Tak sa zoznámili a zamilovali sa do seba. Evženia ho prinútila, aby od Banderovcov utiekol. Zabezpečila mu doklady ako Volyňáka a tým mu zachránila život, stal sa z neho Řehoř a dostal aj jej meno Vik. Keď sa front dostal až na Volyň, takmer všetci bojaschopní Česi sa dobrovoľne hlásili do 1. československého samostatného práporu, prihlásilo sa ich okolo 12 tisíc (z toho 600 žien). Na základe toho počtu vzniká 1. československý armádny zbor. Aj Řehoř Vik sa dostáva do tejto jednotky (podľa knižky odbojára od 17.2.1944 do 5.5.1945). Po vojne došlo k repatriácii veľkej väčšiny volyňskych Čechov do pôvodnej vlasti. Aj hlavní hrdinovia Řehoř s Evženiou a synom Viktorom dostali dom v Sudetoch po odsunutých Nemcoch v Dolnom Žlebu u Děčína. S Řehořa sa stal vojnový veterán, hrdina a bol niekoľkokrát vyznamenaný aj po vojne. A tu pri preberaní v roku 2008 keď mu vyznamenanie preberala manželka a on ho odmieta slovami, že dostáva medaile za zabíjanie som spozornel a vedel som, že za tým bude niečo iné. A keďže tieto dejinné udalosti, ktoré som rozpísal ja ovládam, preto mám na tento výborný film trocha iný pohľad. Celý príbeh sa odvíja v dvoch rovinách, tá súčasná sa nerozvíja, dôležitá je ta minulosť. A tu sa dostávame k otázkam Volyňských Čechov (Nemci ich mali za boľševikov, Sovieti ich mali za fašistov a Česi za Rusov), ďalej Ukrajinská UPA, respektíve banderovci, násilie na Ukrajincoch – hladomor, Veľká vlastenecká vojna ale aj povojnové riešenie otázok Rusov, Ukrajincov v Československu, keď boli násilím deportovaní do gulagov. O hereckých kvalitách sa nezmieňujem, ja výhrady nemám žiadne, každý sme nejaký. Takže nakoniec sa režisérke podarilo film rozuzliť tak, že sme začali v podstate mu rozumieť. Netvrdím, že všetko bolo vysvetlené, ten zostatok si musíme rozuzliť každý sám. () (méně) (více)
Pokus o české citové drama, které až moc často klopýtá. Ošklivé rekvizity (hodně takových těch starých, nepotřebných věcí, které najdete v babiččině bytě) a ošklivé chování zahořklé babky a starého ožraly vytvářejí poměrně působivou atmosféru. Škoda, že tu zlou čarodějnici a ochlastu od Adamové a Landovského člověk tak nějak čeká. Oceňuji, že se Lenka Kny nesnažila do filmu propašovat milý český humor a stvořit tak další tragikomedii. Nicméně i tak je tu hodně školometských chyb co se týče vedení herců (ten divadelní přednes hodně tahá za uši) a zdlouhavého vyprávění. ()
Galerie (9)
Zajímavosti (2)
Související novinky
Jaroslava Adamová 1925 - 2012
V sobotních ranních hodinách zemřela v Praze ve věku 87 let herečka Jaroslava Adamová. Začínala jako statistka v Národním divadle a divadle Větrník už za studií na konzervatoři, kde absolvovala v… (více)
Reklama