poster

Stínu neutečeš

  • Česko

    Vnučka

    (neoficiální název)

Drama

Česko, 2009, 102 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Slarque
    **

    Volyňští Češi jsou v české kinematografii v podstatě naprosto nevyužitým tématem. Lenka Kny něco nakousla, ale jen ona sama ví, jestli tímto filmem chtěla i něco říci. Měl jsem v úmyslu kritizovat některé herce, ale jelikož netuším, co po nich vlastně autorka chtěla, tak toho nechám. Jaký smysl mohla mít ve filmu postava ztvárněná Matějem Hádkem? Povědomý statista? Vylhané drama o jedné vylhané rodinné historii dokazuje, že českému filmu zoufale chybí scénáře, které mají hlavu a patu.(8.9.2014)

  • HonzaBez
    ****

    Už jsem zvykl na to, že hodnocení řady českých filmů tu bývá (nejen) z mého pohledu podhodnocené. V tomto případě se sice mohu ztotožnit s názory těch kritiků tohoto filmu, že zde je několik nelogičností a minimálně nedovysvětlených věcí. Hlavně fakt nechápu důvod, proč v 80 letech někdo přijde s tím,že se chce rozvádět kvůli něčemu,co se stalo před 60 lety.Ale beru to jako startovní situaci pro rozehrání celého příběhu na, zdá se, nyní velmi populární téma vyrovnání se s vlastní minulostí. A ta minulost,kterou film postupně rozplétá, je fakt docela drsná. A kromě toho jde o historii zasazenou, na poměry českého filmu, do velmi nezobvyklého prostředí. Už jen za to,o čem film vypráví, si zaslouží respekt. Ale možná právě proto,ten film některým lidem vadí. Dalším plusem filmu jsou herecké výkony hlavních protagonistů. Nechápu, proč tu někteří píšou, že Landovský tu roli ožraly vlastně ani hrát nemusel. Přijde mi to dost nemístné. Podle mě ta jeho role určitě nebyla snadná. Ale jemu vysloveně sedla a myslím, že mu i byla psaná na míru. A z výkonu Adamové člověka místy až mrazí. Když k tomu přidám velmi zajímavou hudbu M. Pavlíčka,tak si myslím, že to vůbec není tak špatný film, jak jej tu většina prezentuje.(30.7.2014)

  • Jinny
    **

    Lenka Kny předvedla standard televizních filmů na ČT v neděli v osm. Téma vyrovnávání se s minulostí si zdá se čeští režiséři poslední dobou oblíbili, v tomhle podání je ovšem výsledek velice rozpačitý. Mladá právnička kupodivu vůbec neřeší, že její dědeček kdysi na Ukrajině se vší pravděpodobností vraždil židy, zato se celý film diví, proč se s ním chce babička rozvést, ačkoliv je zřejmé, že ti dva si navzájem ze života udělali peklo (manipulativní ženština versus ožrala). Snaha o to nepostavit se na něčí stranu se tu mění v bezradnost. Děj se navíc odehrává ve třech lokacích (kéž by to jistil zručně napsaný scénář) a všechny postavy kromě ústřední dvojky jsou víceméně šablony. P.S. S arogantními slovy o tom, že na to, jaká byla tehdy doba, se vymlouvat nedá, si dovolím nesouhlasit.(11.12.2009)

  • Ony
    **

    Babička je senilní a zlá, takže zabývat se jejími nápady = nic víc než mít záminku pro natočení tohoto filmu. Podobných vychytávek je ve scénáři víc a bohužel k nim musím připočíst i závěr, od kterého jsem si bůhvíproč dovolila něco očekávat. Určitě se ale dají najít i klady, především depresivní atmosféra venkovské samoty (kameraman Diviš Marek se nezapře) a Pavel Landovský (jeho postava je jako jediná vyšinutá správným způsobem). Během projekce jsem cítila spíš nervozitu než napětí, ale i to se počítá; na nudu si stěžovat nemůžu. Co mě ale rušilo, byly zbytečné a směšné scény. Z toho, jak se vždycky tvářili osudově, když pluli na tom voru, jsem málem mlátila hlavou o zem. Navíc všichni divně mluví a ta holka je divná celá. Ještě otázečku: Proč krájela ten dort?(8.12.2009)

  • Volodimir2
    *****

    Hneď na začiatku ma napadlo, že takýto príbeh sa niekde musel stať, to sa nedá vymyslieť. A skutočne som sa dopátral, že takýto príbeh sa odohral v reálnej rodinnej histórii režisérky filmu. A keďže sa na film pozeráme predovšetkým očami vnučky Katky tak chápem, že sa v danej situácii ťažko orientovala, podobne ako väčšina tu komentujúcich divákov. Takže pekne poporiadku. V rokoch 1868 až 1880 na vyzvanie cárskeho Ruska odišlo z Rakúska Uhorska viac ako 16 tisíc Čechov (dôvod boli ťažké životné podmienky doma a výhody ktoré ponúkala cárska vláda) na Ukrajinu do Volyňskej gubernie. Tu postupne založili 200 osád (Rovno, Dubno, Luck, Žitomír, Ostroh, České noviny, Český Boratín, Český Straklov a množstvo ďalších). Českí prisťahovalci veľkou mierou prispeli k zvýšeniu hospodárskej aj kultúrnej úrovne v tejto oblasti. V roku 1929 tu vzniká Organizácia ukrajinských nacionalistov, ktorý viedli teroristické operácie proti Poliakom, Sovietom a Maďarom (cieľ bol vytvorenie samostatného štátu). Po vypuknutí druhej svetovej vojny z tejto organizácie sa odštiepila frakcia Stepana Banderu (prápor Nachtigall) 30.6.1941 vytvorili Ukrajinský samostatný štát. Ukrajina s nadšením vítala príchod Nemcov, ktorých vnímali ako nepriateľov našich nepriateľov. A keď nacistická okupácia tieto nádeje nenaplnila dostali sa s nimi do otvoreného konfliktu. Rozvinula sa činnosť Ukrajinskej povstaleckej armády, príležitosť to bola dobrá veď Volyň a celá Ukrajina bola pod tlakom množstva ozbrojených organizácii nemecká armáda, ukrajinské, poľské a sovietske partizánske organizácie, ukrajinské a poľské policajné zbory v nemeckých službách. Hodnota ľudského života nebola žiadna, do konca roku 1941 vyvraždili okolo 200 000 ľudí (nie len Židov). Tu niekde sa v rámci Ukrajinskej povstaleckej armády (UPA, banderovci) pohybovala a vraždila aj hlavná postava filmu Hrihorij (Řehoř). Pri jednej z akcii keď kradol sliepky, prichytila ho Evženia (Žeňa) a chcel ju podrezať. Tak sa zoznámili a zamilovali sa do seba. Evženia ho prinútila, aby od Banderovcov utiekol. Zabezpečila mu doklady ako Volyňáka a tým mu zachránila život, stal sa z neho Řehoř a dostal aj jej meno Vik. Keď sa front dostal až na Volyň, takmer všetci bojaschopní Česi sa dobrovoľne hlásili do 1. československého samostatného práporu, prihlásilo sa ich okolo 12 tisíc (z toho 600 žien). Na základe toho počtu vzniká 1. československý armádny zbor. Aj Řehoř Vik sa dostáva do tejto jednotky (podľa knižky odbojára od 17.2.1944 do 5.5.1945). Po vojne došlo k repatriácii veľkej väčšiny volyňskych Čechov do pôvodnej vlasti. Aj hlavní hrdinovia Řehoř s Evženiou a synom Viktorom dostali dom v Sudetoch po odsunutých Nemcoch v Dolnom Žlebu u Děčína. S Řehořa sa stal vojnový veterán, hrdina a bol niekoľkokrát vyznamenaný aj po vojne. A tu pri preberaní v roku 2008 keď mu vyznamenanie preberala manželka a on ho odmieta slovami, že dostáva medaile za zabíjanie som spozornel a vedel som, že za tým bude niečo iné. A keďže tieto dejinné udalosti, ktoré som rozpísal ja ovládam, preto mám na tento výborný film trocha iný pohľad. Celý príbeh sa odvíja v dvoch rovinách, tá súčasná sa nerozvíja, dôležitá je ta minulosť. A tu sa dostávame k otázkam Volyňských Čechov (Nemci ich mali za boľševikov, Sovieti ich mali za fašistov a Česi za Rusov), ďalej Ukrajinská UPA, respektíve banderovci, násilie na Ukrajincoch – hladomor, Veľká vlastenecká vojna ale aj povojnové riešenie otázok Rusov, Ukrajincov v Československu, keď boli násilím deportovaní do gulagov. O hereckých kvalitách sa nezmieňujem, ja výhrady nemám žiadne, každý sme nejaký. Takže nakoniec sa režisérke podarilo film rozuzliť tak, že sme začali v podstate mu rozumieť. Netvrdím, že všetko bolo vysvetlené, ten zostatok si musíme rozuzliť každý sám.(28.8.2020)

  • - Původní název byl Vnučka. (sator)

  • - Ačkoliv ve snímku hrají Pavel Landovský a Alois Švehlík postavy otce a syna, ve skutečnosti je od sebe dělí necelé tři roky. (Olík)