Sartre, l'âge des passions
Sartre: Years of Passion
Obsahy(1)
Dvoudílný film věnovaný Jean-Paulu Sartrovi zachycuje tohoto světoznámého francouzského intelektuála v letech 1958-1964 na pozadí vzrušené politické atmosféry. Sledujeme Sartrovy politické postoje a angažovanost, filosofii, divadelní, literární a žurnalistickou tvorbu, soužití se Simone de Beauvoirovou a samozřejmě jeho vztah k druhému pohlaví. Sartre se stavěl proti válce v Alžírsku a v časopise Temps Moderns (Moderní doba) publikoval svůj rozhodný článek. Setkáváme se s velkými jmény doby, Raymondem Aronem, Albertem Camusem, André Mauriacem, Jeanem Genetem, tedy Sartrovými souputníky. Sartra sledujeme přes příběh mladého studentského páru Frédérica a krásné italské studentky Carly, která hltá každé Sartrovo slovo, stejně jako názory Simone de Beauvoirové. Jako mnohé francouzské intelektuálky té doby i ona podlehne Sartrovu kouzlu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (11)
První část měla slušně nakročeno k něčemu zajímavějšímu. Ale pak přišly výlety na Kubu a do Moskvy a začalo to vypadat spíš jak komedie. Také postava studenta Frederika chvíli vypadala, jako by to měl být vypravěč a pak na ni tvůrci skoro zapomněli... (Nic by se nestalo, kdyby na ni zapomněli úplně.) ()
1. část - zajímavá polemika a pohled na svobodu, vztahový pakt, tvůrčí invenci a fragment francouzských dějin. J. P. Sartre se nebál vystoupit se svým protichůdným názorem, věřil svým myšlenkám, dokázal na svou stranu strhnout hodně lidí. I jeho filozofie mu byla přednější než jeho zdraví, které si vědomě a drasticky ničil. Myslitel, co směle vedl svůj harém a vykal si se svou družkou přezdívanou Bobr. Byl komunista s liberálními postoji a velkým dílem existencialista. 2. část - najednou tu máme světoznámého Sartra, který navštíví Kubu a prožije tam chvíle s Castrem a Che Guevarou (nechápu tu idylu), zato ve Francii umírají Alžířané. Sice je pro jejich nezávislost a svobodu, ale jeho myšlenky jim nepomůžou. Každým pádem se mi více líbila první část. ()
Informačně prázdná nuda. Bezkoncepční kompilát jakýchsi výroků s povrchním milostným a dramatickým pozadím bez špetky zajímavosti. Možná zaujme frankofily pokusem o portrét doby, ale jinak snad ničím nikoho. Kromě strukturní špatnosti koukají dráty i z jednotlivých scén a dialogů. Nedokoukatelné. Možná jsem to vzdal příliš brzy, ale nemohl jsem dál. ()
Jak to jen říci - filmy na motivy života někoho slavného mají dobrý potenciál, který je ovšem většinou sprostě nevyužit. Snaha zobrazit život v celé koplexnosti většinou dokáže zabít jakékoli umění, což by se u kohokoli neslavného nestalo, protože proč zobrazovat každý nepodstatný detail života? Navíc herecký um kohokoli naprosto k pláči - navíc snad nikdy Sartre nemluvil normálně a pokud jo, choval se jako namyšlené dítě, když odporoval "Bobrovi, kterého neoblafneš", což jsem mu věřil ještě méně... ()
Ač bezmála tříhodinový film, informačně moc nabitý nebyl. Tvůrci si měli vybrat nějaké nosné téma a jít trochu více do hloubky, takhle se jen lehce dotýkali mnoha témat bez hlubšího ponoru, což by si například jeho vztah k ženám. Dialogy byly hrozné, Sartrovi byly do pusy dávány věty z knih (snad z jeho vlastních). I takový filosof snad někdy mluví civilně. Neskutečně komicky a jako karikatury působily postavy Fidela a Che. Téměř celým filmem prochází se stejným rádobyvševědoucím, ale prázdným výrazem "Bobr", působí zde jako směšný přívěšek Sartrův, kterým ale asi nebyl. Jako nastínění politické situace ve Francie na přelomu 50. a 60. let docela slušný film. ()
Reklama