Průvodce

Navdzory jiste schematicnosti me tento film zaujal pro svuj jimavy, ale zaroven vlastne celkem dost cerny humor. Krasna hudba, skveli herci, pozvolne - pro me velmi prijemne tempo. Lze souhlasit se Subjektivem, ze film je svym zpusobem vlastne nejaponsky. Mozna take pro mnoztvi jistych klise. Nadruhou stranu nosne tema jez si tvurci vybrali je pro japoskou spolecnost vice nez tipicke. Nejen tedy smrt, ale pristup vetsinove spolecnosti ve vztahu k lidem pracujicim se zesnulimi. (27.02.2011)

Úplně chápu proč to dostalo Oscara za nejlepší Cizojazyčný film, ale tohle bohužel neni žánr nebo řekněme styl filmu, kterej by mě ohromil a já bych na něj všude pěl samý chvály, sice se mi taky líbilo s jakou lehkostí, umem a lidskostí/uvěřitelností to je natočený a příběh je jednim slovem perfektní, ale stále tu zůstavá ten fakt, že bych o tomhle filmu nikde nevyprávěl, jaký to je skvělý dílo a asi hlavně proto nedávám plný hodnocení (31.03.2009)

Úžasně citlivý a melancholický mix velice jemné a chvilkové komedie a lidského dramatu tak, jak by si s ním evropská ani americká kinematografie nikdy neporadila. Záběr s kamenem geniální svojí jednoduchostí a úplný svojí efektivností, ale jinak Okuribito vyzní tak nějak nikam. Vnitřně rezonuje, ale klidně bych snesl i pár minut navíc díky kterým by ten konec pořádně dozněl. Jinak ale v podstatě nemám, co bych vytknul. Minimalistická režie, která na sebe nepoutá pozornost, neskutečně civilní herecké výkony a krásná hudba, vše jak má být. 80 % (04.04.2010)

Je nespravedlivé odsuzovat tento film za to, že porazil ostatní zahraniční firmy na Oscarech. I já jsem byl naštván, když si sošku neodnesl film Valčík s Bašírem. Nyní mu napíšu omluvný komentář. Okuribito je tak neškodný film, že ho nemůžete nenávidět. Je plný dojemných chvil, postavených na detailech a několika zajímavě výstředních vedlejších postav. Příběh je složen ze základů Aristotelovy poetiky a tak se u něj projevuje snadná předvídatelnost. Ale to nebrání tomu, aby se vás dotkl. (27.02.2011)

Úchvatný film předvádějící důstojné rozloučení se zesnulým člověkem. Tento způsob už se asi opravdu uvidí jen v některých asijských zemích. I v této části světa se však začínají projevoval vlivy konzumního západního stylu života se vším všudy. Možná to bylo malé morální napomenutí pro japonské pozůstalé, že má člověk právo na prokázání úcty. Z hlediska psychologie je lepší smrt vidět a účastnit se příprav k pohřbu, prý se člověk se smrtí lépe vyrovná. V západním světě je dnes smrt anonymní, nedůstojná, obtěžující - je brána jako produkt a výnosný obchod. Dalším morálním (a praktickým) kopancem bylo možná i upozornění, že až zemřete, jediné co po Vás zůstane jsou Vaše děti. A když je opustíte když vás nejvíce potřebují co je vlastně Vaším smyslem života? Co když po Vás zbude jen jedna lepenková krabice? Tak bych tedy nechtěla dopadnout. (15.01.2010)