Biutiful

Ťaživý film, s veľmi hutnou a depresívnou atmosférou - to je presne to, čo mám na dráme najradšej. Takže v tomto smere je všetko na jednotku. Po obsahovej stránke ma zaujal viac ten rodinný život, problémy medzi Uxbalom, jeho ženou a ich deťmi. Opäť to chcelo trocha empatie, preniesť sa do toho špinavého bytu a do mysle chudáka Uxbala, ktorý aj keď stojí na hrane zákona a pred bránou smrti, stále je to milujúci otec, ktorý sa snaží všetkými možnými prostriedkami zabezpečiť svoje deti. Páčilo sa mi, že to nikdy nevzdal, to je obrovská vec. Čo je možno trocha na škodu, na atmosfére uberala sonda do Barcelonského podsvetia, aj keď aj tam by sa našlo pár smutných, dramatických momentov. Ale to je čisto len môj subjektívny pocit, čo sa tohto týka, mám radšej vzťahové, rodinné drámy ako krimi mafiánske podsvetie a veteš. Maximálna spokojnosť, najlepší Iňárritu. 85/100 (04.02.2015)

Tak ja pôjdem trochu proti prúdu a prejavím spokojnosť so štvrtým Innarituovým pokusom o dieru do umeleckého sveta. Našťastie pochopil, že trikrát opakovaná scenáristická schéma navzájom sa preplietajúcich príbehov by už bola únavná a tak natočil klasický priamočiary film. Jeho najväčšou devízou je fakt, že aj pri svojej dĺžke nemá hluché miesta, nenudí a vždy v pravý čas pripraví nejaký zaujímavý a nečakaný zvrat. Problém mám skôr s jeho posolstvom, ktoré sa snaží byť opäť všeobímajúce, lenže problémy s načierno pracujúcimi prisťahovalcami a problémové životy feťákov sú všeobecne známe. Menší problém mám so záverom a kontroverzným rozhodnutím černošky, mierne optimistický záver by tomuto filmu slušal viac a vyznel by silnejšie a logickejšie. Alebo som niečo prehliadol a vrátila sa? Tak pardon, prehliadol som. (19.09.2012)

Alejandro opět předkládá tu filmařinu, kterou umí dělat nejlépe. Syrové a melancholické drama zaměřující se na nelehké osudy lidí, obtížné, kruté události, které je doprovázejí a na otázky o životě, bolesti, ztrátách a schopnosti se se vším umět porvat a vyrovnat se. V Biutiful jde především o jednu postavu, která celému snímku vévodí. Javier Bardem exceluje a mučivý výraz v jeho tváři zmizí za celý film jen málokrát. Biutiful není sice tolik silný, propracovaný a atmosféricky hutný, jako Iñárritova předchozí díla, ale i tak si stále udržuje jeho osobitý rukopis. (29.03.2012)

V porovnání s předchozí Iñárritovou tvorbou byl tento jeho (prozatím poslední) počin pro mě rozčarováním, ale ve srovnání s ostatními dramaty zůstává Buitiful nadprůměrným filmem, avšak nijak výstředním.// Nevím, zda-li se svým až příliš doslovným (a mnohdy zbytečným) zachycením jednotlivých scén a (překvapivě) uceleným scénářem snažil oslovit širší publikum, nebo jestli ho přemohla deprese, že se našli lidé, kteří jeho předchozí filmy nepobrali, ale tohle jsem tedy nečekala. Na druhou stranu nemůžu mluvit o nějakém zklamání, protože Javier Bardem a samotný příběh byl dobrý. Jen mám pocit, že toho mohl říct mnohem víc a jiank, než za užití nadbytečných scén a jasně čitelným scénářem. Vždyť to přece umí. // Nemusím nutně skládat roztříštěnou mozaiku, ale chci tam vnímat tu atmosféru, to kouzlo... a u Buitiful to bylo "jen" kouzlo Bardema, který (jako jediný) dostal prostor a hrál "několik rolí" (umírající otec, milenec-trpitel, citlivý obchodník s lidmi, mystik). A hrál skvěle. Proto původně zamýšlené 3 a půl * zaokrouhluji nahoru. (23.03.2011)

Vonkoncom nie zlé, možno keby som tvorbu Inarritu doteraz nepoznal prihodím aj štvrtú hviezdu. Avšak v porovnaní s jeho predošlými viac ako vynikajúcimi snímkami (21 Gramms, Babel) sa predsa len tento krát jedná o slabší kúsok. Forma je podobná = dráma s obrovskou stopážou (150 min.), ale na rozdiel od predošlých snímkou sa nejedná o príbeh viacerých postáv, ktorý neskôr splynie do jedného, ale o príbeh jednej postavy, na ktorú sa postupne nabaľujú príbehy viacerých postáv (Číňania, manželka, černoška atď). Každá scéna je do detailu vyšperkovaná. Nič nie je samoúčelné, film sa snaží pokladať plno morálnych otázok. Vyznie veľmi emotívne, len tie emócie plynú tak nejako „po povrchu“ a nie a nie sa dostať divákovi pod kožu. Možno režisér tento krát nechcel priveľmi tlačiť na pílu, ale tento námet si to priam žiadal - hlavne, keď je divák zvyknutý na jeho predošlé filmy. Navyše je prestrelená aj stopáž, tento krát na príbeh naozaj nepotreboval dve a pol hodiny, údernejšie by určite pôsobil aj pri skromnejších 100 minútach. Kontrastne k tomu pôsobí záver, ktorý ako by bol useknutý v polovici Režisér sa bohužiaľ stratil vo vlastnej „genialite“, ktorú nadobudol ocenenými predošlými snímkami, prestrelil a aj keď natočil veľmi dobrý film nemôžem sa zbaviť pocitu, že by to v jeho podaní šlo aj lepšie. CELKOVO: 3,5* (09.11.2012)