Biutiful

Vonkoncom nie zlé, možno keby som tvorbu Inarritu doteraz nepoznal prihodím aj štvrtú hviezdu. Avšak v porovnaní s jeho predošlými viac ako vynikajúcimi snímkami (21 Gramms, Babel) sa predsa len tento krát jedná o slabší kúsok. Forma je podobná = dráma s obrovskou stopážou (150 min.), ale na rozdiel od predošlých snímkou sa nejedná o príbeh viacerých postáv, ktorý neskôr splynie do jedného, ale o príbeh jednej postavy, na ktorú sa postupne nabaľujú príbehy viacerých postáv (Číňania, manželka, černoška atď). Každá scéna je do detailu vyšperkovaná. Nič nie je samoúčelné, film sa snaží pokladať plno morálnych otázok. Vyznie veľmi emotívne, len tie emócie plynú tak nejako „po povrchu“ a nie a nie sa dostať divákovi pod kožu. Možno režisér tento krát nechcel priveľmi tlačiť na pílu, ale tento námet si to priam žiadal - hlavne, keď je divák zvyknutý na jeho predošlé filmy. Navyše je prestrelená aj stopáž, tento krát na príbeh naozaj nepotreboval dve a pol hodiny, údernejšie by určite pôsobil aj pri skromnejších 100 minútach. Kontrastne k tomu pôsobí záver, ktorý ako by bol useknutý v polovici Režisér sa bohužiaľ stratil vo vlastnej „genialite“, ktorú nadobudol ocenenými predošlými snímkami, prestrelil a aj keď natočil veľmi dobrý film nemôžem sa zbaviť pocitu, že by to v jeho podaní šlo aj lepšie. CELKOVO: 3,5* (09.11.2012)

4/10 Byl bych opatrny s rozdavanim jakychkoli superlativu - videl jsem filmy, co posledny dny, deprivaci a snahu o odcieni ci napravu zvladli docela bravurneji - ani Javier me svym proudem kravave moci o svem nijak nepresvedcil o svem herecem mistrovstvi. Cely film zbytecne doplatil na zbytecne natahovanou delku, roztristenost pribehu a hloupe opakovani stejnych scen z uvodu na zaver - jako formalni ramovani mozna dobre, ale jinak dost lacine. Reziser/scenarista je kalkulant, protoze jinak by sel do pravdive postaveneho zaveru, ze se cernoska pani vrati do Afriky bez nahrad, coz by se v realu take stalo, ale producenty a vetsinu divaku by to dost semlelo. Takze kamo, kdyz na to nemas a hrajes si s naturalismem bez tocit radsi reklamy na nejaky napoji s vyssim nez malym obsahem cukru. (10.03.2011)

Především Bardemovo herecký koncert. O Biutiful se dá říct, že se jedná o skutečně sociálně tíživý snímek, který v sobě zahrnuje všemožná témata spodiny barcelonské společnosti, od problémů migrace, obchodu s bílým masem, korupce až po hlavního hrdinu, bývalého narkomana, ve kterém se všechny zmíněné problémy lámou. Přes jeho nepochybně dobré úmysly, je už možná pozdě napravovat před svou smrtí vše, za co se cítí zodpovědný. Silný a krutý portrét, který hodnotím vysoko, přesto, že režisér sám zřejmě úplně nevěděl, na které téma se koncentrovat a tomu odpovídá i stopáž. (22.03.2012)

Aneb jak Alejandro González Iñárritu natočil svůj nejzbytečnější film. Předchozí multikulturní trilogii diváci milují proto, že mexický tvůrce nabídl intenzivní mozaikovité příběhy, které umožnovaly objevovat lákavé spojitosti mezi jednotlivými postavami. To, co přináší nyní, je přinejmenším rozpačité. Příběh je maximálně prostý. Otec dvou dětí se dozvídá, že ho pokročilé stadium rakoviny prostaty pomalu zabíjí. A tvůrci teď neví, o čem chtějí vyprávět. Kritizovat západní svět, vyprávět o umírajícím otci, který má hluboce zakořeněné morální zásady nebo chtějí něco úplně jiného? Ať tak či onak, nefunguje ani jedno, i když jsou jednotlivé části působivé a Bardem se úctyhodného prostoru na plátně zmocňuje se vší vervou.. prostě bohužel.. (11.08.2011)

Poetické, smutné, ale také extrémně manipulativní. A to nezachrání ani ten opravdový vztah, který tu sehrává téměř bez jediného zaváhání Javier Bardem s Maricel Álvarezou. Je mi to líto, ale Iñárritu je příliš průhledný a násilně zpracovávající nejzákladnější emoce, se kterými si počíná jako s vloženou investicí a ono opravdu, ziskem je uznání a srdceryvný pláč. Toho se účastnit zájem nemám. (26.06.2017)