Režie:
Alejandro González IñárrituKamera:
Rodrigo PrietoHudba:
Gustavo SantaolallaHrají:
Javier Bardem, Maricel Álvarez, Hanaa Bouchaib, Guillermo Estrella, Eduard Fernández, Ana Wagener, Diaryatou Daff, Raul Moya Juarez, Martina García (více)Obsahy(1)
Příběh filmu ukazuje životní cestu Uxbala, konfliktního bývalého narkomana, který hledá smíření se svým otcovstvím, láskou, duševnem, zločinem, vinou a smrtelností, obklopený nebezpečným podsvětím moderní Barcelony. Jeho obživa stojí mimo zákon a oběti, které je ochoten položit pro své děti, neznají hranic. Uxbalovi díky rakovině zbývají pouhé dva měsíce života, během nichž se snaží zajistit budoucnost svých dvou potomků, kteří bezcílně proplouvají životem. Zároveň se konfrontuje s přítelem z dětství, který je nyní policistou, se svojí bývalou manželkou, která je maniodepresivní prostitutkou, a dalšími výraznými postavami. Uxbal ztělesňuje velmi rozporuplného muže - oddaný otec, zhrzený milovník, pouliční zločinec, duchovně založený člověk. Jako život samotný, i tento příběh končí tam, kde všechno začíná. Obklopen osudem a překračující hranice, začíná Uxbal vidět svoji dosud mlžnou cestu jasněji a uvědomuje si svůj otcovský odkaz dětem. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (332)
Alejandro opět předkládá tu filmařinu, kterou umí dělat nejlépe. Syrové a melancholické drama zaměřující se na nelehké osudy lidí, obtížné, kruté události, které je doprovázejí a na otázky o životě, bolesti, ztrátách a schopnosti se se vším umět porvat a vyrovnat se. V Biutiful jde především o jednu postavu, která celému snímku vévodí. Javier Bardem exceluje a mučivý výraz v jeho tváři zmizí za celý film jen málokrát. Biutiful není sice tolik silný, propracovaný a atmosféricky hutný, jako Iñárritova předchozí díla, ale i tak si stále udržuje jeho osobitý rukopis. ()
Iňárittu počtvrté a opět stejně a nebo spíše hůře. Další hra na příběhy, která potěší skvělým Javierem Bardenem, bezchybným vizuálem, syrovou atmosférou a minimalistickou hudbou. Bohužel divák velice rychle zjistí, že je film vlastně o ničem a při zjištění, že má skoro dvě a půl hodiny se spíše vyděsí než aby ho zajímalo, jak vše dopadne. ()
Hmm, jak okomentovat Biutiful? Asi nejzajímavější pro mě byly vztahy v podivně fungující rodině hlavního hrdiny, film měl silnou depresivní atmosféru, ale protože v sobě nemám ani zbla sounáležitosti s celosvětovou migrací, nechávaly mě některé dojemné okamžiky zcela chladným. Po skončení snímku u mě navíc převládl pocit, že mě svědí kůže po celém těle, a že bych se měl co možná nejdříve osprchovat a následně vyluxovat celý byt. ()
Biutiful není v první řadě dramatem umírajícího muže, který má jen pár měsíců, aby se vypořádal se světem. Pro mě je to hlavně zrcadlo moderního západního světa a současné Barcelony, která se tak trochu zrcadlí v postavě Uxbala. Silně duchovně založeného člověka, který miluje své dvě děti, které se snaží ochránit před jejich psychicky nemocnou matkou, přitom jim ale sám nedokáže dát všechno, co by potřebovali. Člověka, který si přivydělává obchodem s bílým masem, ale přitom má hluboce zakořeněné morální zásady a v momentě, kdy jeho vlastní svíčka začíná pohasínat, by nejraději dal všechno do kupy. Jenže velké chyby a hluboké rány se nedají napravit ze dne na den... Alejando Gonzáles Iñárritu natoči pro něj velmi netradiční film, žádné skládanky, žádné otazníky, jednoduchý přímočarý příběh, který se ale zabývá mnoha problémy najednou a místy lehce tápe a neví, čím být dřív. Jestli dramatem umírajícího otce, kritikou zkorumpovaného západního světa, nebo snad duchovním zamyšlením? Je to škoda, protože jednotlivé části filmu jsou výborné, ze spousty scén přímo mrazí, kamera i technická stránka, to je radost pohledět a navíc Javier Bardem je prostě herecká první liga. Ale dohromady ty téměř dvě a půl hodiny snímku působí značně nesourodě a kdyby byla stopáž poloviční, neřekl by asi film o nic víc, ani o nic míň, než říká teď. ()
Vonkoncom nie zlé, možno keby som tvorbu Inarritu doteraz nepoznal prihodím aj štvrtú hviezdu. Avšak v porovnaní s jeho predošlými viac ako vynikajúcimi snímkami (21 Gramms, Babel) sa predsa len tento krát jedná o slabší kúsok. Forma je podobná = dráma s obrovskou stopážou (150 min.), ale na rozdiel od predošlých snímkou sa nejedná o príbeh viacerých postáv, ktorý neskôr splynie do jedného, ale o príbeh jednej postavy, na ktorú sa postupne nabaľujú príbehy viacerých postáv (Číňania, manželka, černoška atď). Každá scéna je do detailu vyšperkovaná. Nič nie je samoúčelné, film sa snaží pokladať plno morálnych otázok. Vyznie veľmi emotívne, len tie emócie plynú tak nejako „po povrchu“ a nie a nie sa dostať divákovi pod kožu. Možno režisér tento krát nechcel priveľmi tlačiť na pílu, ale tento námet si to priam žiadal - hlavne, keď je divák zvyknutý na jeho predošlé filmy. Navyše je prestrelená aj stopáž, tento krát na príbeh naozaj nepotreboval dve a pol hodiny, údernejšie by určite pôsobil aj pri skromnejších 100 minútach. Kontrastne k tomu pôsobí záver, ktorý ako by bol useknutý v polovici Režisér sa bohužiaľ stratil vo vlastnej „genialite“, ktorú nadobudol ocenenými predošlými snímkami, prestrelil a aj keď natočil veľmi dobrý film nemôžem sa zbaviť pocitu, že by to v jeho podaní šlo aj lepšie. CELKOVO: 3,5* ()
Galerie (49)
Zajímavosti (10)
- Iñárritu během konkurzů po celém Španělsku nenašel nikoho vhodného pro ztvárnění postavy trpící maniodepresivní poruchou. Až těsně před natáčením zkusil casting v Argentině a narazil na tamní divadelní herečku Maricel Álvarez. (Olík)
- Prvá scéna s prsteňom je skoro doslovnou citáciou prvej scény Formanových Lások jednej plavovlásky (1965). (zachary_m)
- Javier Bardem za svůj výkon získal Zlatou palmu na festivalu v Cannes. (POMO)
Reklama