When You're Strange
The Doors - When You're Strange
When You're Strange
Režie:
Tom DiCilloHrají:
Johnny Depp, John Densmore (a.z.), Robby Krieger (a.z.), Ray Manzarek (a.z.), Jim Morrison (a.z.), Adolf Hitler (a.z.), Janis Joplin (a.z.) (více)Obsahy(2)
Americký rockový dokumentární film s komentářem Johnnyho Deppa.
Proslulý nezávislý scenárista a režisér Tom DiCillo (nar. 1953) využil v dokumentu o slavné rockové skupině The Doors: When You're Strange pouze pečlivě nashromážděné filmové a fotografické archivní materiály. Vyhnul se tak vzpomínkám pamětníků a na pozadí politické a společenské situace na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vytvořil nepřikrášlený portrét skupiny The Doors a především jejího zpěváka Jima Morrisona (1944–1971). Ten se svým krátkým bouřlivým životem nejvíc zasloužil o rozporuplnou pověst skupiny. Sebestředný Morrison (který původně studoval film!) se stylizoval do role pohledného a vyzývavého mladíka, ovšem drogy, alkohol a řada excesů při vystoupeních i mimo ně ukončila předčasně jeho život a tím i kariéru The Doors. Jejich hudba však žije dodnes a je nedílnou součástí doby, jak dokazuje např. Coppolova Apokalypsa, využívající působivým způsobem jejich skladbu The End. Dokument nás seznamuje se stěžejními událostmi i koncertními vystoupeními skupiny a je doprovázen důkladným komentářem v podání Johnnyho Deppa. Vznik, tvorba i rozpad skupiny jsou rovněž zobrazeny ve známém snímku Olivera Stonea The Doors (1991), v němž úlohu Morrisona přesvědčivě ztvárnil Val Kilmer.
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (165)
Trochu sklamanie. Pre nezasvätených dokument prináša určite zaujímavé informácie, no fanúšik skupiny sa zrejme nič nové nedozvie. Oceňujem autentické zábery a ukážky nielen hudobných nahrávok, ale aj Jimovej poézie. Uvedené fakty sa mi však občas zdali trochu nepresné, resp. nepresne podané a samotný "rozprávač" miestami príliš domýšľavý. Po formálnej stránke určite dobré spracovanie témy plné dobových záberov, po obsahovej stránke mi ostáva nejasné, komu je dokument vlastne určený. ()
Skvěle natočený a výborně Johnny Deppem podaný dokument o jedné velké kapele a speciálně o jejím hlavním zpěvákovi, který dělal to, co dělal, a stal se slavným (i když já mám ten názor, že to jeho hudba stojí za jeho slávou, jsem taky jeho fanda). Dozvěděl jsem se mnoho zajímavých věcí a jsem rád, že se do zapadlých českých kin dostane i takovýto snímek, což pokládám za menší zázrak. ()
Bez hromady drog a barelů alkoholu asi není svoboda. To je smutné zjištění, ale na druhou stranu se vždy najde někdo, kdo obětuje svá játra, ledviny, srdce či mozek za to, abych si mohl vychutnat svobodnou tvorbu. Zejména morrisonovic Jim se dokáže rozdat lidem do poslední buňky, ale já jsem již poněkolikáté zjistil, že mne manzarkovic Ray bavil mnohem víc. Tento dokument zkrátka obsahuje všechno, co by měl obsahovat a že se v něm neobjevuje nic nového, lze snadno vysvětlit tím, že kapela je od roku 1973 mrtvá. Až Jim obživne, tak jistě vznikne důvod něco nového natočit a nebo to alespoň bude důvod k zamyšlení, jestli toho fetu nebylo už dost. ()
Nejnovější dokument o vynikající kapele The Doors, jenž obsahuje dost nezveřejněných scén (Nejlepší byly ty při koncertech, kde Morrison předváděl své "kousky", zatčení od policistů atd.) a informací, které asi jen tak nikde neseženete ... byl víc jak povedený. Líbilo se mi, jak se tvůrci dokumentu snažili ukázat psychedelii kapely. Prostě pro fanouška Doors je to povinností. ()
The Doors patří a vždy bude patřit mezi mé nejoblíbenější kapely. Každý člen skupiny byl něčím unikátní - zpěvák neuměl příliš zpívat a sám se považoval spíše za básníka; kytarista začínal na elektrickou kytaru, do té doby hrál jen flamenco na španělku; klávesista chtěl vykompenzovat absenci bassové kytary tím, že hrál současně na dvoje klávesy - na jedny hrál basovou linku a na druhé hrál melodii písně a bubeník přešel k The Doors z jazzové kapely. Všichni tito mimořádní hudebníci vytvořili tak zajímavou směsici, kterou už těžko někdo překoná. Vždyť za 54 měsíců kariéry zvládli mnohem víc, než se většině podaří za celý život. Teď ovšem k dokumentu. Hodila by se nějaká kritika, ale žádná mě nenapadá, myslím, že i sám Jim by to chtěl takhle. Doporučuji každému, koho uchvátila byť jedna písnička, protože zde jde opravdu o hodně zajímavý příběh. Kam se se*ou Beatles a Stouni. Nechci srovnávat, ale dokument se mi možná líbí ještě více než film. ()
Reklama