Reklama

Reklama

The Doors - When You're Strange

  • USA When You're Strange (více)
Dokumentární / Hudební / Historický / Životopisný
USA, 2009, 86 min

Americký rockový dokumentární film s komentářem Johnnyho Deppa.
Proslulý nezávislý scenárista a režisér Tom DiCillo (nar. 1953) využil v dokumentu o slavné rockové skupině The Doors: When You're Strange pouze pečlivě nashromážděné filmové a fotografické archivní materiály. Vyhnul se tak vzpomínkám pamětníků a na pozadí politické a společenské situace na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vytvořil nepřikrášlený portrét skupiny The Doors a především jejího zpěváka Jima Morrisona (1944–1971). Ten se svým krátkým bouřlivým životem nejvíc zasloužil o rozporuplnou pověst skupiny. Sebestředný Morrison (který původně studoval film!) se stylizoval do role pohledného a vyzývavého mladíka, ovšem drogy, alkohol a řada excesů při vystoupeních i mimo ně ukončila předčasně jeho život a tím i kariéru The Doors. Jejich hudba však žije dodnes a je nedílnou součástí doby, jak dokazuje např. Coppolova Apokalypsa, využívající působivým způsobem jejich skladbu The End. Dokument nás seznamuje se stěžejními událostmi i koncertními vystoupeními skupiny a je doprovázen důkladným komentářem v podání Johnnyho Deppa. Vznik, tvorba i rozpad skupiny jsou rovněž zobrazeny ve známém snímku Olivera Stonea The Doors (1991), v němž úlohu Morrisona přesvědčivě ztvárnil Val Kilmer. 
(Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (163)

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

Bez hromady drog a barelů alkoholu asi není svoboda. To je smutné zjištění, ale na druhou stranu se vždy najde někdo, kdo obětuje svá játra, ledviny, srdce či mozek za to, abych si mohl vychutnat svobodnou tvorbu. Zejména morrisonovic Jim se dokáže rozdat lidem do poslední buňky, ale já jsem již poněkolikáté zjistil, že mne manzarkovic Ray bavil mnohem víc. Tento dokument zkrátka obsahuje všechno, co by měl obsahovat a že se v něm neobjevuje nic nového, lze snadno vysvětlit tím, že kapela je od roku 1973 mrtvá. Až Jim obživne, tak jistě vznikne důvod něco nového natočit a nebo to alespoň bude důvod k zamyšlení, jestli toho fetu nebylo už dost. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Vlastně se plně ztotožňuju s komentářem kleopatry, která si tenhle dokument nemůže vynachválit. Možná tento dokument úplně nepřináší nějaké nové a šokující informace, zato ale přesně vystihuje to, čím si The Doors, včetně Jima, celou jejich fungující kariéru procházeli. Od začátku až do konce. Vše je naprosto objektivní, díky velice blízkým záběrům hodně osobní a díky Deppovi vyprávěno silně bez emocí. I přesto, že se ví, jak velkým fanouškem The Doors je. Na závěr tedy nezbývá nic jiného, než si na Jima udělat obrázek svůj, což je velké plus tohoto dokumentu. No a jelikož mám The Doors rád a díval jsem se na tento dokument právě z tohoto důvodu, nemohu jinak, než zdejší hodnocení naplnit pěti hvězdičkovou salvou. ()

Reklama

emma53 

všechny recenze uživatele

PRO NĚKOHO BYL JIM BÁSNÍKEM S DUŠÍ UVĚZNĚNOU MEZI NEBEM A PEKLEM. PRO JINÉ BYL JEN DALŠÍ ROCKOVOU HVĚZDOU? KTERÁ SPADLA A SHOŘELA. Záleží na každém, co si vybere, předložená fakta jsou autentická a místy hodně depresivní. Jde o velmi povedený životopisný dokument o Jimovi a jeho vnitřních démonech ! Spoustu hitů mně zní v hlavě stále. Chtěla bych si jednou přečíst jeho básně. Zkrátka pro mnohé byl Jim coooooool a bastaaaa :-) ()

Eddard 

všechny recenze uživatele

Moc velká spokojenost. Nic světoborného, co by bylo pro fanoušky skupiny zásadním způsobem nové a překvapivé a přesto - Deppův komentář a DiCillova režie pomohly novým, intimním záběrům poskládat další hodnotný a zajímavý pohled do kuchyně jedné z největších skupin 20. století. Záběry jako ten, kdy lehce sjetý Jim pomáhá v zákulisí ošetřovat fanynku, která na koncertě dostala židlí po hlavě stojí jednoduše za to... Přesto bych tenhle dokument bez mluvících hlav (čistě archivní materiál) doporučil hlavně pro ty, kdo do Dveří teprve vstupují. 70% ()

Gilmour93 

všechny recenze uživatele

Jsou věci známé a věci neznámé a mezi nimi jsou dveře. Tento Morrisonův výrok převedl DiCillo do svého dokumentu o králích acid rocku naprosto dokonale. Zpočátku hudba bez kompromisů dělána srdcem a pak už jen závislosti, co vás těmi dveřmi nepustí zpět.. No jo, Jimmy, we´d rather cry, you´d rather fly… ()

Galerie (21)

Zajímavosti (2)

  • Stejně jako ve snímku Mrtvý muž (1995) cituje postava Johnnyho Deppa básníka Williama Blakea. (4ward)
  • Název filmu je odvozen z refrénu písně People are Strange. (Zeebonk)

Reklama

Reklama