Synku, synku, cos to proved

Herzogův film, který produkoval Lynch, hraje v něm Grace Zabriskie a úvodní titulky vypadají trochu jak od Wenderse? Neznělo to vůbec špatně, jenže se potvrdilo, že Herzog je prostě Herzog a Lynch je prostě Lynch. Sice některé prvky mají ve svých filmech podobné (třeba důraz na psychiku hlavních postav), ale víc je těch, které prostě ne. Každý má jiný stal atmosféry, jiný styl kamery, střihu... Tady se to Herzog snažil propojit (ve spolupráci s Lynchem) dohromady. A i když je většina uživatelů v komentářích nadšená, mě přišlo, že z toho nakonec nebyl cítit ani Lynch, ani Herzog. Hlavně Herzog by už nikdy neměl používat digitální kameru, vůbec to s ní neumí a nedokáže s ní vyvolat žádnou atmosféru. A především kvůli tomu mě ten film strašně nudil, i tím výběrem hudby, která je většinou strašně otravná a absolutně se tam nehodí. Líbilo se mi sice, že si Herzog z toho Lynchova stylu místy dělá prdel (zápletkou, některými dialogy), to mě pobavilo, ale na to aby se mi to líbilo, je to zoufale málo. Pokus to byl zajímavý, ale nepovedený a jen to dokazuje, že jak Herzog tak Lynch, jsou každý jinak skvělý, jinak geniální a jinak talentovaný. 2* (29.04.2020)

Pro mě velmi těžce koukatelná a stravitelná nuda. Michael Shannon je beze sporu zajímavý herec, v jiných filmech mi poměrně seděl (např. Nouzový východ), ale celkově jsem to fakt nepobral. Zkrátka...buď vás tenhle film posadí v kladném slova smyslu na prdel, a nebo se u něho budete šíleně nudit. To záleží, jaký jste filmový fanoušek. Neříkám, že to byla stupidita, ale mě osobně se týkal spíše ten druhý případ. 45% (14.08.2012)

Prohlašuje, že se jmenuje Farouk, křičí něco o Bohu a háže po nás ovesnou kaši. Je to trochu matoucí. Kdo by to byl řekl. Lynch a Herzog jsou autoři, kteří se pohybují v takové té šedé zóně zdegenerované filmové řeči, v níž si běžný divák (a teď to sousloví nemyslím vůbec pejorativně, sám se v tomto případě do takto vymezené skupiny řadím) nemůže být jistý, co je myšleno vážně, co je myšleno v sebereflektivní nadsázce, co má býti symbolem pro něco jiného a co žádný smysl nemá. Existují tedy v zásadě asi dva fundamentální způsoby, jak si díla spadající do této zóny užít - buď na ně být dostatečně intelektuálně vyspělý, anebo "jen" přístupný tajemné hře s něčím, co nepřinese výsledek a poznání, nýbrž pouze ehm ... radost ze hry. A já si s těmito pány zahraju vždycky rád. 8/10 (08.10.2010)

Mám rád Michaela Shannona. I tady má jeho plameňáky obklopený podivín něco do sebe. Ale já nejsem člověk, který by se vyžíval v podivnosti. Co mi nedává smysl, tak to ve mně většinou nezanechá takový ten uspokojícně uzavřený dojem, což mě štve. Přesto jsem si ten film svým způsobem užil - všechno, co předcházelo matkovraždě. (14.11.2010)

Je to dost o mně. Takhle nějak asi vypadám po pár dnech kontemplací, exhaltací a všemožných mentálních disociací. Ve všem pak najdeš sebestřednou kružnici, a přitom nikdy víc být tím, co již bylo navždycky. Staneš se němým po-tvorem, vždyť řeč předchází mlčení. Tupost vytřeštěných zornic je zatím jen proroctvím, dnes vysmívaným před-krokem na rozptýlené cestě. Poslední etapa, poslední propast. Proč na mne všichni tak civí? Proč na mne celý svět civí? Proč na mne všichni tak civí? Proč na mne celý svět civí? ...a náhle se celý ten svět téměř zastavil. 80% Jedna hvězda jde dolů za tu detektivní pointu (dvojice rukojmích), která je předvídatelná a zbytečná. (23.03.2011)