Synku, synku, cos to proved

Ne, nemyslím si, že jsem běžný divák. Jsem pro úchylárny, které mě budí ze sna, ale My Son, My..etc., je jen menším prologem pro něco epického. Je jako králíček ušáček, který na Vás vztyčí prostředníček. Rádoby drsné, ale přitom neuvěřitelně prvoplánové. Nebudu se ospravedlňovat, chci si dupnou a říct, že ne vše, co se tváří jako psychologická hra, dopadne jako Inland Empire, který považuju za piedestal bizarností. Krásných, mimochodem. Jenže v tomhle zmatku a křiku už snad chyběla jen Lady GaGa s obručí hula-hop! (25.10.2010)

Herr Herzog se svými čtyřmi dekádami zdravého zájmu o šílenství, kterému svým umaštěným stetoskopem probrázdil snad každý záhyb nesvéprávného trupu. Ale tam to neskončilo. Michael Shannon je tu ve své obvyklé póze vyšinutého psychouše, jehož ujetost pomalu bublá směrem k převtělení do Orestatea říznutého špetkou náboženského fanatismu a všichni jeho herci soukmenovci mu zručně drží vlečku. Předchozí sonda do New Orleanského podsvětí prostřednictvím obskurního Nickyho a jeho bolavých zad byla jakýsi v bizarnosti střídmý předskokan My son, my son, what have you done, který skořápku racionality drtí přesněji než slimák vhozený do soustavy ozubených kol a pomalu spěje k úměrně bizarnímu závěru. Klíčem k nedocenění snímku jsou každopádně špatná očekávání, neboť vlk se zákruty mozkovými naladěnými na špatnou vlnu dokáže i chutnou ovečku vyzvrátit v oslizlou chlupatou kouli, tak se proboha živého ujistěte, do čeho jdete, abych jednoho nestanul jako hysterický Weissager lamentující nad špatným hodnocením dobrých filmů a situací na Blízkém východě. (25.06.2013)

Mám rád Michaela Shannona. I tady má jeho plameňáky obklopený podivín něco do sebe. Ale já nejsem člověk, který by se vyžíval v podivnosti. Co mi nedává smysl, tak to ve mně většinou nezanechá takový ten uspokojícně uzavřený dojem, což mě štve. Přesto jsem si ten film svým způsobem užil - všechno, co předcházelo matkovraždě. (14.11.2010)

Shannon byl opět skvělý, viděla jsem i mého oblíbence Peñu. Co se může stát, když vám začne haprovat v hlavě a není ani divu, že matinka do tohoto stavu přispěla měrou vrchovatou. Jenže tak trochu mi to přišlo nedotažené, i když San Diego musí být krásné město a Peru, to hovoří samo za sebe. Ale i tak, víc jak tři hvězdičky nedám, i když na filmu spolupracoval Lynch. Smůla. (17.12.2016)

Prohlašuje, že se jmenuje Farouk, křičí něco o Bohu a háže po nás ovesnou kaši. Je to trochu matoucí. Kdo by to byl řekl. Lynch a Herzog jsou autoři, kteří se pohybují v takové té šedé zóně zdegenerované filmové řeči, v níž si běžný divák (a teď to sousloví nemyslím vůbec pejorativně, sám se v tomto případě do takto vymezené skupiny řadím) nemůže být jistý, co je myšleno vážně, co je myšleno v sebereflektivní nadsázce, co má býti symbolem pro něco jiného a co žádný smysl nemá. Existují tedy v zásadě asi dva fundamentální způsoby, jak si díla spadající do této zóny užít - buď na ně být dostatečně intelektuálně vyspělý, anebo "jen" přístupný tajemné hře s něčím, co nepřinese výsledek a poznání, nýbrž pouze ehm ... radost ze hry. A já si s těmito pány zahraju vždycky rád. 8/10 (08.10.2010)