Fish Tank

Ze začátku jsem vlastně vůbec netušila na co to koukám - holka, žijící vcelku v patetických poměrech, nevychovaná, drzá. Moc jsem nechápala tu mentalitu, ale o to víc jsem čuměla s držtičkou i očima dokořán. Velmi silný zážitek. // S odstupem jednoho dne zvyšuju počet hvězd na maximum, protože tohle byla fakt emoční bouře. (13.03.2011)

Britské sociální drama má slušnou tradici a i Fish Tank se vám zařízne pod kůži jako neposedná tříska. Režisérka Andrea Arnold (došla si už pro druhou cenu poroty na festivalu v Cannes) dokáže emoce vtlačit do uvěřitelných mezí, udrží v divákovi při každé příležitosti jemné napětí a potvrdila, že patří k tomu nejzajímavějšímu, co mohou Britové z ženských autorek nabídnout. Ta ve svém vyprávění nemoralizuje, jednání hrdinů nehodnotí, protože moc dobře ví, jak tvrdá je tahle realita. Příběh se točí kolem rodinky ryze ženského složení, která žije v dosti bídných sociálních podmínkách v husté anonymní panelové zástavbě kdesi v Essexu. Hlavní hrdinka, dospívající Mia na hranici holky i kluka, se s ničím dvakrát moc nepáře a rozděluje svůj čas mezi flákání a chlast - a hlavně tanec. Hip-hop a breakdance jsou pro ní vysvobozením ve ztraceném světě bez skutečných přátel. Bezcílný život jen podtrhuje její postavení ve vlastní rodině - té vládne promiskuitní alkoholická matka, které jde víc o vlastní pohodlí než o Miu nebo druhou dceru, dvanáctiletou Tyler. Odcizenost všeho kolem v moderním světě možná zvrátí sympatický Connor, další z koloušků jejich matky. Mezi ním a patnáctiletou Miou se však vyvine nebezpečná náklonnost, která je tak intenzivní jako pouto, které navazuje režisérka s jednotlivými postavami. Debutující Katie Jarvis na hranici dospělosti má v sobě kus spratka i nevinné dívky v pasti. Michael Fassbender znovu dokazuje, že bychom si ho měli poctivě hlídat (Jezero smrti, Hlad, Hanebný pancharti). Nesmírně přesvědčivá je i Miina sestra, bezprostřední, předčasně vyspělé a sarkastické dítě, které to možná bude mít ještě těžší, než její sestra. Její závěrečné láskyplné „nenávidím tě“ je naprosto odzbrojující. (11.06.2010)

Jednoduše dobře natočené sociální drama. Režisérka Andrea Arnold totiž, a to je pro tyto filmy děsně důležité, hlavní postavy Mii nijak nesoudí, nesměřuje film do nějakých zbytečných situací a nechává postavu plynout. Ta tak jedná naprosto spontáně a nevykalkulovatelně (viz. "únos"), tak, jak by zmatená 15 letá mohla klidně jednat. Filmu přidává, že je točen ruční kamerou, která se drží většinu času Mii velmi těsně, čímž si divák zákonitě buduje, k téhle neutrální hrdince, vztah. Neutrální, protože o Mii toho moc nevíme, její motivace jsou nejasné, sem tam udělá pořádnou botu, sem tam jí člověk lituje, sem tam je to správná mladá holka... Asi tak jak to v tomhle období bývá. Skvěle je zde taky vykresleno nízké sociální postavení Mii, panelové sídliště a "betonový" dojem. Fish Tank bych v tomhletom dokonce přirovnal k Dětem ze stanice ZOO , které tohle vykreslili snad nejlépe. Kapitolou samo pro sebe je Katie Jarvis, na které jde krásně vidět "neherečké" pozadí a tím pádem obrovské splynutí s postavou. Dokonce jsem uvažoval o plném počtu pěti hvězd. Nechám si ho však ještě v záloze a uvidím, jak Fish Tank vynikne na další projekci. Don't forget to text me! Say hello to the whales for me! (19.08.2010)

Tak se nám letos a myslím si, že zcela po zásluze urodila další filmová pětka. Příběh mladičké, hlavní hrdinky je natočen velice autenticky a musím se přiznat, že při pohledu na tuhle velmi nefunkční rodinu, mě kolikrát až jímala hrůza, ale život je,(aspoň někde) holt takovej a pokud se na tohle téma povede ještě výbornej snímek, je to jen dobře. Katie Javis a Michal Fassbender byli oba dva výborní a i když by se možná nějaké malé mušky našly, tak je to určitě jeden z nejlepších filmů, co jsem letos viděl. (25.11.2014)

O snu oděném do teplákovky s kapucí staženou hluboko do čela, který se potápí na betonové dno nádrže naplněné nekonečnou panelákovou šedi. Pokus vizuálně zaujmout neatraktivní všedností je v první hodině filmu poměrně zajímavý, hodina druhá už ale dost nudí, což si nejspíš uvědomovala i sama Andrea Arnold vzhledem k tomu, jak moc se na konci snaží lapit druhý dech za pomoci bizarního dějového vývoje. Příběh samotný je vychytrale zahalen do téměř nekritizovatelně naturalistického hávu. Ovšem odhlédnu-li od tristního osudu hlavní hrdinky, nepřináší děj vůbec nic nového a vlastně ani zajímavého. Sond do duší revoltujících teenagerů už bylo vysláno hodně a stejně jako většina těch předešlých se i tahle vrací s již dávno známými poznatky. 3/5 hlavně za výbornou Katie Jarvis. (18.01.2010)