Mít někoho do deště

Souhlasím, že kdyby byl filmeček delší, nepostrádal useknutý konec a opíral se o více příhod a nějaké konstruktivní řešení skutečného problému, mohl být lepší. I tak ale Petr Čepek byl skvělý a tvůrci poukázali na fakt, že ne vždy jsou pracovníci školství spravedliví. Zvláště, když za sebou mají vlivné rodiče, což dnes platí víc než tehdy. A taky na to, že rodič by svému dítěti měl věřit. Dítě musí cítit důvěru, neboť když nemá přátele, jsou rodiče jediní, koho má. (19.01.2021)

"Všecky stejně nezbiješ." Školopovinná polosirota Bech, vychovávaná otcom Čepkom pracujúcim na nočné smeny v tlačiarni, prestupuje na novú školu. Výchovná poradkyňa Galatíková naňho od začiatku pozerá krivým okom kvôli predošlej dvojke z chovania a spolužiaci ho privítajú šikanou, na ktorú on pohotovo reaguje päsťami a kopancami. Jediné sympatie prejaví tiežoutsider Strach, ktorý ovšem potvrdí svoje priezvisko keď má svedčiť v jeho prospech v kauze rozbitého televízora. Jediný stabilný bod jeho života nakoniec predstavuje dôveru nestrácajúci otec. Realistický a civilne zahraný príbeh, ktorý by si zaslúžil dlhšiu stopáž a rozvinutie charakterov. Za tri kopance do rozkroku počas bitky na školských záchodoch. (30.03.2024)

Defacto takové nic, ovšem až extrémně reálně natočeno. Třeba takový fotbálek na kluzké školní chodbě, to mě až dojalo, neb se vždy jednalo o tu nejoblíbenější činnost nás kluků hračičků. Také mne zaujal kouřící Čepek mezi dětmi, i když je to divné pouze z dnešního pohledu. Zaprvé se tehdá hulilo i na chodbě u doktora a navíc se v těch dobách "nosil" dost striktně kult dospěláků. Děcka byla tak trochu na druhé koleji aneb drž hubu a poslouchej. Vlastně kdyby to mělo pointu, popř. stopáž, dal bych i 4. (16.09.2020)

Československý televizní film o desetiletém Honzovi Kroupovi, jenž žije pouze s otcem a jenž se stává ve škole terčem šikany dvojice hlupáků. Obtloustlého a nebojácného outsidera, jenž se brání nespravedlnosti po svém, což později vyústí v kázeňské tresty u ne zrovna empatické výchovné poradkyně V. Galatíkové, ztvárnil L. Bech, pro něhož byl Létající Čestmír herecký vrchol. V roli otce, jenž pracuje na nočních směnách v tiskárně, aby mohl synovi zabezpečit maximální péči se objevil P. Čepek, jenž bohužel nedostal příliš v tomto čtyřicetiminutovém filmu příliš prostor, avšak přesto je jasně vidět jeho herecká výjimečnost. V malé roli nestálého žáka zvaného nelichotivě Šprček se ukázal mladý J. Strach a v ještě menší roli se objevil ředitel školy V. Besser. Závěr Moskalykova snímku je těžce rozpačitý, přesto z něho lze vypozorovat jakési poselství a nosnou myšlenku, jak je pro dítě důležité, aby mu byla i přes nepřízeň okolí projevena důvěra a mělo ve svých nejbližších za každého stavu skutečnou oporu. (02.12.2016)

Zatímco spousta bakalářských nesmyslů by se dala smrsknout do pětiminutovky, tenhle příběh by si zasloužil natáhnout klidně na hoďku, s lepší pointou a větším prostorem pro Petra Čepka. V detailech zaujaly dva momenty, jednak realistické ztvárnění, jak jeden ten chlapec dostal slušně nakopáno do koulí a potom Čepek s cigárem v houfu dětí na chodbě školy. (04.04.2016)