Jasná hvězda

Tohle není film o Keatsovi, tohle je film zejména o Fanny a její sestře a bratrovi. A je krásný. Konkrétně třeba Edie Martin jako mladší sestra Toots byla úplně odzbrojující. Jinak zbožňuji, jak čistě a jednoduše Jane Campion svůj záměr vypráví. Postavy, včetně vedlejších, jsou živoucí a charismatické, nesou energii příběhu v sobě a v přesných výmluvných dávkách ji nechávají prosáknout na povrch. V záplavě přebujelých, neuvěřitelných a nekonzistentních emocí, jaké se na mě v poslední době valí z jiných filmů, jsem extrémně ráda, že pořád dokážu pocítit, když mi nějaký filmař doopravdy zmáčkne srdce. (29.03.2017)

Ben Whishaw opět udivuje svým velice působivým a sympatickým subtilním zjevem, a Abbie Cornish nabízí divákům postupné proniknutí do podstaty její přirozené krásy. Jsme tak svědky, kolikrát až moc, citově zabarveného dialogu, který vlastně oslavuje lásku cudnou, či staromódní, chcete-li. Spojte si Finding Neverland, Piano, Pýchu a předsudek, Pokání a výjde Vám tahle historická lovestory, která sama o sobě není originální, což nejde ani tím nejnajivnějším způspbem očekávat, avšak v samotném důsledku ukňourané zamračené východočeské neděle, to nehrje pražádnou roli. To vše se děje za přítomnosti skvěle naexponovaných obrazů anglického venkova (především jednotlivé obrazy měnící se v závislosti na ročním obdobím), které dávají ostatním divákům jásný impuls, dát si tuto exkurzi do citově čistých, ale v jistém směru přehnaných vod lidského milostného spojení, spíše na plátně, větších rozměrů, než na obrazovce s malou úhlopříčkou... (06.02.2010)

Žensky senzitivní a zasněný film, věrně přibližuje ideál romantické lásky. Pokud nemáte rádi kostýmní dramata a lásku chápete jako zásun 3x týdně, tak na to prosím nekoukejte. Nebo alespoň následně nepište komentáře ve smyslu, že film je pomalý a příliš emotivní. Je to jako vytýkat akčnímu filmu, že je příliš rychlý a moc se v něm střílí.... (30.03.2010)

Převelice POCITOVÉ ... v upřímné snaze o zachycení zjitřené, až bolestně tklivé atmosféry zasněných básní Johna Keatse - v přímé spojitosti s jeho krátkým a nepříliš šťastným životem. Ne nepodobné bezmocnému třepotání motýlů mezi čtyřmi zdmi dívčina pokoje. Těžko říct, zda své vězení lépe snášejí ti, kdož se v něm už narodili - nebo ti druzí, kteří poznali každodenní zázrak pozvolného svítání, třpytivé kapky ranní rosy, lehký dech svěžího vánku, oslnivou záři poledního slunce, jasné barvy a omamnou vůni lučních květů i měkké stíny večerního soumraku. Ať tak či tak, svůj osud změnit nedokážou, stejně jako mladý zamilovaný pár: Básník, odsouzený svým nadáním k nekonečnému skládání romantických veršů ... a jeho dívka, lapená v síti své doby - a donucená k pasivitě a trpnému čekání ... na zázrak ? Nic pro chlapy, ale ženská duše čas od času nějakou tu srdceryvnou unylou romantiku potřebuje, takže to vidím na trochu slabší 4*. P.S.: To ovšem nic nemění na tom, že někdy byli na pěst ... oba dva. Na druhou stranu - kdo z nás není, že ano ... (11.04.2016)

Láska pronášená veršem múz. Láska květnatě pěstěná, provoněná rajským procesím šepotů, do všech míst, koutů a zátočin. Porozuměj a setrvej ve slokách many poezie. Nebraň se okusit rtů velkého poety. Blahodárný doušek citu. Ryzí číše, z níž křehké štěstí pít, je známosti nakloněn spanilý ryk. Básník – žebrák, srdcem bohat. V prosté kytlici prochladl, churav. Ohlušen andělskou melodií. To zápalem nitra lákán, volán. Už odplul na druhý břeh. Slyšitelný bolesti nával. Milá se souží, pláče. Nelze odejmout, slíbat ten žal z její slzavé tváře. (09.04.2016)