Noruwei no mori
Nórske drevo
Norwegian Wood
Režie:
Anh Hung TranScénář:
Anh Hung TranKamera:
Mark LeeHudba:
Jonny GreenwoodHrají:
Ken'iči Macujama, Rinko Kikuči, Kiko Mizuhara, Tecudži Tamajama, Kengo Kóra, Eriko Hacune, Tokio Emoto, Reika Kirišima, Kentaró Tamura, Haruomi Hosono (více)Obsahy(2)
Filmová podoba knižního bestselleru Haruki Murakamiho vypráví stejně jako kniha příběh o nostalgii lásky, ztrátě a probouzející se sexualitě. Děj se odehrává na konci 60. let v Japonsku na pozadí studentských bouří. Toru Watanabe je tichý a uzavřený vysokoškolák, který se v Tokiu znovu potkává s křehkou Naoko, přítelkyní z dětství. Jejich vztah se postupně prohlubuje, zároveň je ale vystaven rostoucímu tlaku minulosti, kterou poznamenala tragédie jejich společného přítele. Během divokých nočních večírků, na které Torua bere jeho kamarád Nagasawa, potká Toru impulzivní mladou ženou jménem Midori. Ta mu razantně vstoupí do života a Toru Watanabe se ocitá v situaci, kdy si musí vybrat mezi dvěma ženami, mezi vášní a svými principy, mezi budoucností a minulostí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (223)
Tak takovouto emo jízdu jsem už hodně dlouho neviděl. Původně byl záměr seznámit se s Murakamim alespoň prostřednictvím věrné filmové adaptace, která by třeba vzbudila potřebnou zvědavost a motivaci k tomu, skutečně něco od Murakamiho přečíst. No, nevzbudila, ale naopak, vcelku spolehlivě zabila i to málo. Dobře, nebylo to úplně špatný, to ne..především Rinko Kikuči byla opravdu výborná. A to nejen Naoko, ale doopravdy. I ten děj nebyl úplně tragickej a i když předvídatelnej, nevadí to. Ale...kýbl melancholie, poněkud zkratkovité vyprávění, dobová atmosféra nevýrazná a upozaděná, což je škoda. Slabých 50 procent, nepřesvědčilo, nene.. ()
Pokus zfilmovat knižní předlohu... Odjakživa těžká věc. Snaha dokreslit prázdnotu hudbou (och kéž by to dělal Šostakovič)! No, u mě ten řev smyčců moc nefungoval, ale možná pomohl těm, co to nečetli... Nějaký to "mononoaváre"....Možná by to šlo i líp, film každopádně nemusel sklouzávat k pouhému námětu "chlapec neví na kerou hupsnout" Oceňuji citlivé milostné pasáže a herecky obzvláště Tamayamův padouch se mi líbil. A i když jsem neskousl tu US-KOR míšenku, tak jsem aspoň rád, že ve společných scénách za mistrem Matsuyamou absolutně neztrácela. Na nováčka to byl opravdu výkon. Jsem moc rád, že jsem přečetl knihu a shlédl film v intervalu cca 30 hodin. Slušný zážitek. ()
S filmami podľa knižnej predlohy je to vždy risk 50 na 50. Buďto sa vydaria a knihu dokážu dobre prerozprávať v audiovizuálnej podobe, alebo sa nevydaria a divák, ktorý predlohu čítal, si povie, že radšej nemali byť natočené. Bohužiaľ, druhá možnosť sa týka aj filmu vietnamského režiséra Trana Anh Hunga z roku 2010, snažiaceho sa zachytiť obsah diela Harukiho Murakamiho. Zatiaľ čo v literárnej podobe je Noruwei no Mori, či ak chcete Nórske drevo, silným a komplexným románom, jeho filmové stvárnenie je presným opakom, respektíve iba chabým pokusom naplno zachytiť plnú hĺbku knihy. Tento problém si môže divák, ktorý Murakamiho predlohu čítal, všimnúť hneď na začiatku. V úvodných desiatich minútach má za sebou človek prakticky polovicu deja knihy a viacero vynechaných dôležitých momentov k tomu. V rovnakom duchu sa film nesie až do svojho konca, pričom miestami doslova pripomína náhodne pozliepané útržky z natáčania, respektíve snímku s množstvom chýbajúcich záberov a scén potrebných pre plnohodnotné pochopenie príbehu. Ak divák čítal knihu, dokáže sa ešte ako-tak zorientovať. Ak nie, je otázne, do akej miery je schopný chápať jednotlivé dejové súvislosti. Na jednu stranu je pochopiteľné, že ak by chcel režisér zachytiť Murakamiho knihu v plnom rozsahu, potreboval by oveľa viac priestoru. Na stranu druhú je však nutné dodať, že takéto značne okresané spracovanie nie je najšťastnejším riešením. Mimoriadne to totiž negatívnym spôsobom ovplyvňuje celkovú kvalitu filmu. Príliš pozitívne sa nedá hovoriť ani o atmosfére šesťdesiatych rokov dvadsiateho storočia, ktorá má v príbehu zohrávať dôležitú úlohu. Vo filme ju príliš necítiť, pôsobí nevýrazne. Paradoxne preto možno vyznie, že výprava patrí k tomu lepšiemu, čo snímka ponúka. Zle na tom nie je film ani z hereckého hľadiska. Hoci nikto vyložene neexceluje, na mieste nie je ani výrazná kritika. Spomedzi všetkých potom možno vyzdvihnúť Kiko Mizuharu v role Midori, pre ktorú navyše ide o jej filmový debut. Noruwei no Mori - výborná kniha, podpriemerný film. Ak človek ešte nie je nijako oboznámený s príbehom, urobí lepšie, ak siahne po predlohe Harukiho Murakamiho, než po spracovaní Tran Anh Hunga. Kvalita a celkový zážitok z diela sú neporovnateľné. Kniha príbeh a postavy pomaly a komplexne buduje, ide do hĺbky, film vynecháva a množstvom podstatného iba "preletí". ()
Režisér a scénárista zřejmě pochopili knihu jinak. Děj zredukovaný o důležité body, zbytečně natahované pasáže beze slov a významu, deprese Naoko okleštěné hlavně na to že nevlhne a nemůže prcat, Reiko nevysvětlena ani za prd. Záběry v zimě vypadají jak z tv seriálu, snad jen herečka ztvárňující Midori se povedla, zato jí však nedali žádný prostor. Nejvíc mě nasrala skutečnost, že chybí scéna, když se Toru ve špitále láduje okurkou před umírajícím otcem. No tahle adaptace spíš naštve než potěší. ()
Výborná kamera a skvělá hudba Johnnyho Greenwooda nezachrání mezery ve scénáři, filmovému zpracování proti knize chybí části, které by dosvysvětlily příbeh a také mi postavy kromě Torua přišly hodně sterilní a takové trochu bez duše. Nemůžu si pomoct, že z té předlohy šlo dostat víc. ()
Z mnohavrstevnaté Murakamiho předlohy zůstala jen základní příběhová kostra zbavená všeho, co činilo knihu výjíměčnou. Výsledek působí jako depresivní artová telenovela, kde nefunguje vůbec nic. Starší Tranovy filmy mám rád, ale tohle se hrubě nepovedlo. No, aspoň jsem se utvrdil v tom, že "Noruwei No Mori" je nezfilmovatelná. ()
Knížku jsem četl a líbila se mi. Ale nestala se z ní moje modla, aby mě musela jakákoliv adaptace (rozuměj: jiná než jak jsem si ji vysnil) nutně zklamat. Z toho důvodu a také proto, že jsem si pamatoval obsah jen v nejasných obrysech a z četby ve mně zůstal jen jakýsi neurčitý pocit, jsem přistupoval k filmu s otevřenou hlavou pln zvědavosti, zda bude s tímto pocitem rezonovat. Anh Hung Tran oproti mé paměti některé motivy upozaďuje, jiné staví do popředí, a je pravda, že občas ve mně film přeci jen vzbudil dojem, že tak činí na nesprávném místě. Bohužel trochu trpí klasickým problémem adaptace: určité prvky jsou na plátno prostě nepřevoditelné a některé pasáže tak působí notně zkratkovitě. Na druhou stranu nemohu říci, že by mě film úplně zklamal. Něčeho z oné pocitovosti, kterou jsem měl z knížky zafixovanou, se mi dostalo, a to nové, ten jiný pohled, považuju za přínosný. Podívat se na již zažité z jiného úhlu může být prospěšné a Norské dřevo je pro mě ten případ. Celkově zajímavá připomínka příjemných chvil strávených nad knihou. ()
No jo, starý známy problém - film vs. kniha. Celkom ma prekvapuje to nízke hodnotenie tu, pretože dnes som tento film videla, kino bolo preplnené a počas premietania sa nikto ani nepohol. Všetci boli zažratí do plátna, kde-tu to zašumelo, občas sme sa zasmiali. Hudbu k filmu som už predtým počúvala, tak som nebola prekvapená, ale vyzdvihujem soundtrack, je vkusný a hodí sa k atmosfére, ktorú dotvára aj krásna príroda. Film je dosť melancholický, čo ide ruka v ruke so silným príbehom a veľkými citmi. Pre mňa fajn zážitok. A som rada, že knihu nepoznám, lebo by som si skazila kinematografický zážitok a piplala sa v detailoch a v tom, že niektoré postavy vykreslili menej, ako v knihe a podobné veci, ktoré sa pri adaptáciách nevyhnutne stávajú. Niektorým možno prišla prepiata scéna ako Tóru reve na útese a tečú mu pritom sliny. Lenže viem, že Murakami má rád naturalizmus (čítala som Sputnik a Afterdark), preto je tá scéna podľa mňa v poriadku a metaforicky vyjadruje osamelosť a smútok. ()
Drama o složitém výběru mezi dvěma ženami, mezi vášní a vlastními principy, mezi budoucností a minulostí. Drama odlehčené vtipnými porno-sexuálními dialogy, zasazené do nám neznámého prostředí Japonska v šedesátých letech. Svými makro detaily, dlohými téměř nehybnými záběry si získá opravdu jen náročné diváky. ()
Nórske drevo je moja druhá najobľúbenejšia Murakamiho kniha (po South of the Border, West of the Sun). Nie je dokonalá, no je určite zaujímavá, pútavá a vyslovene originálna. A určite ťažko sfilmovateľná, pretože preniesť Murakamiho štýl rozprávania na plátno je (takmer) nemožné. Angh Hung Tran sa o to napriek tomu pokúsil a výsledok je - zaujímavý, nie až tak pútavý a vyslovene neoriginálny. Na film sa celkom dobre pozerá, predsa len sa odohráva v prostredí a lokáciách bežnému stredoeurópanovi nevšedných, hlavný hrdina je dobre obsadený (na rozdiel od predstaviteľky Naoko) a má určitú poetiku. Postupne sa však na povrch derie režisérova neschopnosť a nedostatok invencie, ktorý vrcholí pri scéne Torouvho vyrovnávania sa (SPOILER) so smrťou Naoko. Od tohto okamihu je film vyslovene otravný a divák už len útrpne čaká na jeho vytúžený koniec. Celkový dojem je tak niekdy uprostred - film je síce verný predlohe, ale iba do určitej miery, keď sa sústredí na artového diváka (so snahou o zobrazenie priam antickej drámy) a úplne zanedbáva ľahkosť, sviežosť a celkový "feeling" knihy. A viem si predstaviť, že pre diváka neznalého predlohy môže byť tento film vysloveným utrpením, ako pre ten mladý pár, ktorý odišiel po cca 100 minútach zo sály a už sa nevrátil. Nemôžem povedať, že by som im to vyčítal. ()
Dávala jsem si na čas, než jsem se na Norské dřevo podívala. A opravdu jsem byla zvědavá, jak dokáží zfilmovat něco podobného. Jsem ráda, že se scénáristi drželi předlohy - to leckterý fanoušek knížky (Řekla bych, že asi každý) ocení. Jenomže pro nečtenáře to bude jen sotva pochopitelý film, pokud se mezi nimi nenajde hodně dobrý empatik. Většina věcí - ať ve filmu nebo v knize - je duševních, neukazují se na povrchu, tak jak to chcete probůh zfilmovat? To prostě logicky nejde. Ale Norské dřevo jako snímek nikoho neurazí, snesla bych ho o pár minut kratší (Některé scény byly zbytečně protáhnuté), ale jinak nevidím chyby. Všechny podstatné scény tam byly a ano, byly emotivní přesně tak, jak jsem si představovala při čtení. Takže za mě mohu doporučit jedině to, že než se na Norské dřevo podíváte, přečtěte knížku, protože teprve pak si jeho kvalitu plně vychutnáte. ()
Depresívnejší film som asi nevidel. Nechutne dlhé scény často aj bez pohybu alebo zvuku. S knihou to porovnať ani nebudem, pretože sa to nedá. ()
Murakamiho knihy jsou moje oblíbené, mám doma všechny, co u nás vyšly. Některé jsou pro mě naprosto skvělé (1Q84 nebo z poslední doby Tancuj), v podstatě mezi nimi nejde najít vyloženě slabý kousek. U Norského dřeva jsem nikdy nechápal to nadšení, co ta kniha měla mezi lidmi. Pro mě byla vždy jedna z těch slabších, ale pořád ne špatná. Pamatoval jsem si z ní vždy jen ten pocit, co ve mně vzbuzovala. Ten film ho ve mně probudit rozhodně nedokázal. Navíc pro člověka, co to nečetl, to muselo občas působit strašně chaoticky. Celá ta atmosféra v tom působí navíc strašně uměle, nevěříte tomu. Možná tam je ta poetiky a melancholie až moc. Ano v těch knihách to často je taky, ale působí to krásně přirozeně. ()
Příliš mnoho smyčců, dlouhých záběrů na přírodní scenérie a málo důrazu na knižní předlohu a vykreslení postav. ()
Melancholická sonda do Japanska 60tých let. Jaká je kniha, takový je i film. Nemá cenu chodit na tento film, pokud jste nečetli knižní předlohu. Ve filmu jsou vynechány důležité zvraty, které by možná zvedly procentuální hodnocení. Film je natočen tak, aby neurazil knižní předlohu. Ale proč tedy byl natočen? Dala by se lépe melancholická kniha uchopit, než bylo v těch 133 minutách? Japansko zase pro jednou ukázalo, že je to svět sám pro sebe. Možná že ty nehybné tváře davají chvíli pro diváka, aby si vzpomněl na jeho první sex, jeho první vzdychy - a jestli máte tohle před sebou, tak vám to asi bude připadat mírně perverzní. Ale takový Haruki Murakami je. Film jako celek potdrhuje vynikající hudba, která sedne jako ulitá. ()
Výběr hlavní ženské role je daleko lepší než celý scénář. Představte si, že máte v ruce knihu a scénář z ní vytvoříte vytrhnutím každé čtvrté stránky z knižní předlohy. A každou z vybraných stránek do mrtě rozpitváte. Vyjde vám z toho neskutečně pádící děj, jehož jednotlivé kapitoly jsou na druhou stránku děsně zdlouhavé. Vše doplněno o dobrou hudbu, avšak s příšerným střihem. Autentičnost filmu je maximálně v dobové atmosféře, ovšem ne v knižní předloze. Nerozumím, jak s tímto filmem mohl souhlasit autor knížky Haruki Murakami. ()
Je to takova vizualne nadherna, navonena japonska nuda...oproti knize slaby cajicek. Casting uchazejici (libil se mi jen Toru), Naoko i Midori maji nesympaticke herecky tolik, ze postavy, ktere mate v knize radi, vas neuveritelne stvou... vizualne pekne, obsahove prazdne...radsi si znovu prectete knihu ()
nečudujem sa, že všetci komentátori, čo dali tomuto spracovaniu päť hviezdičiek, sú ľudia, čo si už dávnejšie zamilovali Murakamiho román. tento film ho totiž značne pripomína, ale nie je to jedno a to isté. čitateľ knihy s ľahkosťou pochopí motivácie postáv a chronológiu deja (ktorá mimochodom otrocky kopíruje poradie kapitol), ale čo bežný divák bez skúsenosti s knihou? silno pochybujem, že nebude tápať. toto inak vizuálne dôkladne prepracované dielo ponúka jedinú zaujímavú vec - atmosféru. tú poskytne hudba, príroda, kamera, ale sám príbeh nie. vizuál totiž ide na jeho úkor. to sa zákonite musí stať ak je režisér ochotný venovať spomalenú scénu tomu, ako si Tóru nešťastne poreže ruku v obchode s platňami (mimochodom, to nie je žiadna kľúčová scéna, čo by o niečom podstatnom vypovedala), ale nádherné vedľajšie postavy ako Reiko okreše na púhych štatistov s neexistujúcim charakterom. pre mňa je to jednoducho zlá interpretácia knižnej predlohy. a to aj napriek tomu, že román ma ako čitateľku nepriviedol k žiadnej neskutočnej katarzii. uznávam však, že je to krásna mozaika príbehov o strate, sexualite a bezhraničnej láske až posadnutosti, jednoducho dielo, v ktorom sú podstatné všetky drobné kúsky tej skladačky. toto možno ani film nie je schopný sprostredkovať. ()
Zase něco, co můžu srovnat s knížkou. Ta je barevná i temná, vtipná i deprimující, roztomilá i vážná, nudná i zajímavá. Jednoduše je to skvělé Murakamiho dílo, které jsem si hned oblíbila. Po těchto vlastnostech se ve filmu trošku slehla zem. Je dobře natočený, ale zůstal jen barevný a nudný. Midori je stejná jako v knížce, za což je třetí hvězdička. -.-" ()
Ačkoliv mě to mrzí, nemohu se nezeptat, co to mělo být? Poté, co jsem zhltla Murakamiho knihu, jsem věřila, že mi film může jedině pomoci vizualizovat si příběh, ale tento snímek mi pomohl pochopit, jak příšerně se adaptace může zvrhnout. Kdybych nečetla knižní předlohu, neměla bych ani ponětí, oč ve filmu běží. Děj je plytký, herci chvílemi vypadají, že dělají školní besídku z donucení rodičů, jakoby se nechtěli nebo neuměli do svých rolí vžít. A nedá se to svést jen na japonskou rezervovanost a zafixované dobré mravy. Navíc se tvůrci odklonili od předlohy právě v bodech, které ji tvořily a udělali z toho příběh alá "teenageři a jejich trable, no nepo*rali byste se z toho?". Odpověď je ano. Několik mimořádně dlouhých scén na konci, kdy Tóru (podle předlohy) trpí na cestách, ve filmové adaptaci tedy stojí nakřivo u moře nebo divně sedí, završených tím, že namísto pláče zuřivě slintá na svůj svetr, se dá přežít jen stěží. Všechno, co mi v knize přišlo krásné, dobře znázorněné a popsané, zajímavé nebo emocionální, se ve filmu rozpilo nebo zabilo. Film je místy protknut intenzivním dramatickým nepochopitelným soundtrackem, který většinou napíná uši tak dlouho, až radši vypnou. Celkový dojem podtrhují mlaskavé zvuky a orgasmy na způsob plyšových králíků. Celkově snímek působí jako jeden velký Brechtovský zcizovací efekt proti pocitům z knihy. V poslední řadě bych vytkla divnou volbu herců. Například knižní Reiko je v obličeji krásně vrásčitá žena s krátkými rozcuchanými neposednými vlasy, která má charisma a hraje na kytaru Bacha, navíc se s ní na závěr Tóru miluje rád a přátelsky. Co Murakami tomu režisérovi udělal? Souhlasím s DaViD´82 a vyjadřuji upřímnou soustrast těm, kteří to viděli v kině. ()