Reklama

Reklama

Přízrak lásky

  • Itálie Fantasma d'amore (více)
Trailer

Obsahy(1)

Život Nina Contiho ubíhá jako vlak v dobře vyjetých kolejích. Má uspokojivé zaměstnání i manželku na úrovni. Jednoho dne potkává Annu, kterou miloval před dvaceti lety, ale namísto příjemných vzpomínek se dostavují noční můry a přízraky minulosti. A Ninovy psychotické stavy přiživují i pochybnosti o smysluplnosti jeho současného života. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (52)

dyfur 

všechny recenze uživatele

....malo to atmosféru,výborných hercov,vyborné herecké výkony,ALE.... málinko spoileru:od začiatku som si myslel,že hlavný hrdina patri do rúk špecialistov-psychiatrov - a tak aj bolo...nebyť R.Schneider a M.Mastroianniho - by to išlo úplne ku dnu.Nejedná sa o horor ani o drámu ani o mysteriózny film - skôr o neskorú diagnostiku duševnej poruchy. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Některé věci mi přišly nedořešené, ale jinak vynikající duchařina, dobře natočená, s realistickými postavami i výbornými výkony. Co dokázal Mastroianni zahrát jen očima nebo mimikou obličeje, tomu by se dnešní rádoby herci měli povinně učit, jak dokonale to zvládal. Pouštěl jsem si to v noci, a věřte, měl jsem pak strach jít na WC. ()

Reklama

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Poté, co jsem se dočkala dolisu od LK, mohla jsem si přidat další dílek puzzle do svého soukromého studia filmové dráhy věčně nevděčné Romy Schneiderové. V tomto sólu Marcella Mastroianniho se Romy dočkala zajímavé práce s vlastní proměnou ve dvojím časovém horizontu a tedy dík za její herecký výkon de facto náleží týmu maskérů. Ostatně Marcellovo objevování pravdy a jeho vnitřní komentáře prostého děje tvoří základní dominantu a spolu s hudbou Rize Ortolaniho jsou tím nejlepším z celého filmu. Co na tom, že Schneiderová tak blízko vlastní smrti sehrála ducha? To už by byl přeci jen docela jiný příběh. ()

PetrPan 

všechny recenze uživatele

Přeslazené melodrama s nesympatickým a slabošským donchuánem pod pantoflí Mastroiannim, jehož pro našeho diváka díkybohu alespoň vylepšil skvělý Eduard Cupák. Klasická červená knihovna opepřená mysteriozní zápletkou, kde se nabízí hned dvě možná vysvětlení, nadpřirozené nebo psychologické. Obě varianty vyvolávají otázky, jejichž nezodpovězení mne však zanechalo zcela chladným, stejně jako celý příběh o lásce bez hranic...božínku. Dvě hvězdy za český dabing a podříznutou domovnici. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Dino Risi prostřednictvím románu ripleyovské autorky Patricie Highsmithové "This Sweet Sickness" nás pouští zadní brankou do lacanovského "Reálna", zalidněného (doslova) přeludy, přízraky, podivnými koincidencemi, stejnými tvářemi z různých dob a různými tvářemi v jedné. Přitom je (zřejmě nám všem) archetyp "neskončené lásky" velice blízký. Lásku (byť jen jednou procítěnou) nelze přerušit ani ukončit. Působí v nás i nadále, a často dostává obsesivní charakter, kterému se podvolujeme nebo s kterým bojujeme tak, jak nám to dovoluje (nebo spíš přikazuje) naše psychická kondice. Komicko-logický, každopádně překvapující závěr má přece jen optimistický nádech. Pozn.: Chválím oficiální text distributora, ve třech větách popsal podstatu věci. Opravil bych jen chybu "namísto příjemných vzpomínek" za "vedle příjemných vzpomínek", protože tak to chodí, láska je emoce plná rozporů.............. Pokud film nevyvolá bouři myšlenek, neodolatelnou chuť o něm pojednat nebo jeho témata prodiskutovat s přítelem, je v podstatě bezcenný. Poslední uvedená možnost, e-mailová reakce LADISLAVA FANTY: Dlužno říci, že k působivosti filmu Přízrak lásky" patří také vynikající český dabing obou hlavních hereckých představitelů, především nezaměnitelného Eduarda Cupáka coby advokáta Nina Contiho. Jeho niterná naléhavost mi při sledování děje v mysli povědomě vybavila větu, kterou jsem si zapamatoval z četby knihy prozaika Václava Kahudy ("Vítr–tma–přítomnost"): „Ale na hlas Eduarda Cupáka se zkrátka nedá zapomenout" (cituji po paměti, ale snad přesně). Proč zrovna lacanovské "Reálno"...? Ne že by to nemělo něco do sebe, pokud bych už však cítil potřebu užít podobný přívlastek, který by obsáhl onu archetypální sféru skutečnosti se vším, čeho se film významově dotýká (Tvými slovy: „ přeludy, přízraky, podivnými koincidencemi...(i) archetypem "neskončené lásky"), přišlo by mi jako vhodnější užití slova "jungovské", neboť to byl v první řadě C. G. Jung, kdo do této "temné" oblasti z moderních badatelů na poli psychologie systematičtěji pronikl. Ty jsi však po mně chtěl, abych věc rozvedl ve formě vlastního komentáře, jenž bys připojil ke svému hodnocení na stránkách CSFD jako jeho apendix, takže se o to ještě dodatečně určitě pokusím. Za poukaz na Tvůj výborný text nicméně velmi děkuji. ()

Galerie (29)

Zajímavosti (4)

  • V listopadu 1980 se Romy Schneider odebrala do Pavie, aby se připojila k natáčení a jejímu partnerovi Mastroiannimu. V den D, kdy se mělo začít natáčet, nereagovala na výzvu. Nikdo nevěděl, kde ji najít. Vzteklý ředitel produkce zburcoval jejího manžela Biasiniho v Paříži. Ten po dlouhé cestě našel svou ženu v hotelovém pokoji ve stavu, který připomínal noční můru: „Otevřel jsem dveře a ihned jsem trochu ustoupil. Romy se na mě dívala vyvalenýma očima a upřeným pohledem. Měla na sobě župan. Vypadalo to, jako by její pohled zamířil ke mně, ale nezastavil se. Minul mě a ztratil se v neurčitu. Napůl ležela na posteli. Její pohyby byly pomalé, jakoby ve zpomaleném tempu. Zpočátku nebylo vůbec možné s ní mluvit, byla naprosto zoufalá. Trvalo, než jsem z ní trpělivě dostal nějaké vysvětlení. V jejích věcech jsem pak našel několik krabiček optadilonu. Chyběly tři čípky. Přiznala se, že si udělala „koktejl“ ze tří lahví červeného vína. Byla jako ochrnutá.“ (theSaint)

Reklama

Reklama