Akage
Obsahy(1)
Režisér Kihači Okamoto oproti dobové tendenci sociálně a politicky kritických samurajských dramat využil žánr filmů se souboji na meče coby prostor pro satiru na téma revoluce požírající své děti. Film začíná jako hurónská hříčka, ale postupem času se od karikovaných postav nenápadně přesouvá do vážnější roviny, aby skončil stejně výmluvně jako režisérova předchozí vážná díla (Zběsilost a Samuraj). (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Naivný hrdina s veľkými ideálmi sa vracia do rodného mestečka aby priniesol zmenu. To je ale plné skorumpovaných úradníkov a chudobných roľníkov. Takmer bez súbojov a bez reálnych konfliktov je prvá polovica filmu ladená komediálne a udivuje bezprostrednou kreáciou Toširó Mifuneho, ako jednoduchého hrdinu so srdcom na správnom mieste. Ten možno na začiatku pôsobí hlúpo. Každý prečin voči morálke končí len úsmevným napomenutím, čo ma v určitých momentoch vytáčalo. V tej druhej je ale práve tento ideál postavený zoči voči skazenosti sveta a slúži ako príjemný a energický kontrast. Po väčšinu času je to konverzačka. Občas to baví, ale väčšinu času nám film skrze dialógy ukazuje postavy malého mestečka v celej ich kráse - či už sú nositeľmi dobrých alebo zlých vlastností. Finále je následne veľmi akčné a fenomenálne. Či už prevedením ale aj významom. Akage sa tak stáva poctivým zárezom samurajského žánru, ktorý je trochu netradičný, ale jeho presahy rezonujú ( dovolím si tvrdiť) aj v súčasnosti. ()
Film se rozjíždí pozvolna, ospale a nezáživně. Zatímco první část působí jako mě špatně srozumitelná komedie plná nesrozumitelných vtípků, v polovině, však příběh začne nabírat na dramatičnosti. A tak se z něj stane netradiční hrdinský film, jehož hrdina je padlý na hlavu. Jeho naivita způsobená natvrdlostí nás vede až k dojemnému závěru. Toshiro Mifune opět hraje jak o život a dělá film o něco zajímavější. ()
Když se u moci násilně střídají elity, kdo na to nejvíc doplatí a kdo celou tu hru zaplatí? A jak v téhle situaci dopadne čestný, ale naivní člověk, plný dobrých úmyslů, který se dostane mezi mlýnské kameny znesvářených stran? "Rudá hříva" na to dává jasnou a nadčasovou odpověď, jejíž váha je umocněná kvalitní kamerou a tradičně vynikajícím hereckým výkonem Toshira Mifuneho. ()
Mifune je jako vždycky famózní, ale to je asi tak vše. S výjimkou posledních 10-15 minut se jedná o poměrně nezajímavou záležitost. Japonský humor asi nikdy nepochopím, prostě ty komediální pasáže mi nijak zvlášť vtipný nepřišly, soubojů je tu minimum a přestože rudá hříva vypadala fakt skvěle, nemůžu se zbavit pocitu, že by ten film vypadal líp černobílej. ()
Okamotovi se podarilo satiru a az misty gagovou komiku smisit s drsnou a vaznou lidskosti. Barevna kamera dodava filmu velice zajimavou naladu. Vubec jsem necekal, jak me tento film zaujme a hlavne prekvapi. Japonsti reziseri se k prelomu ery Edo a Meiji radi vraceji. Cisarske emblemy nad taborem zradcu a proradne postavy shogunatnich agentu nenechavaji nikoho na pochybach na jake strane politickeho spektra reziser stoji. Dejovy zlom v zaveru filmu je primo fascinujici. ()
Galerie (11)
Photo © Toho Company
Reklama