poster

Konzumní děti aneb Komercionalizace dětství

  • USA

    Consuming Kids: The Commercialization of Childhood

Dokumentární

USA, 2008, 66 min

  • Hellboy
    ***

    Tvůrci si vytyčili záslužný cíl, ale velká část tohoto dokumentu je jen vatou, zajímavých faktů je poměrně málo a celkově je to velmi manipulativní. To dobře rozepsal Subjektiv. A co především: film vypovídá pouze o situaci v USA. V Evropě podobná situace možná také časem nastane, ale stav, který dokument prezentuje, u nás podle mě neexistuje. ___ Snad každý dnes ví, že kreslené seriály a komiksy G.I. Joe nebo třeba Transformers vznikly jen za jedním účelem, a to prodat víc hraček. A na tom, že dítě chce školní tašku se SpongeBobem místo tašky bez obrázku, přece není nic špatného. ("Je skutečně těžké najít vybavení pro děti, které není polepené známými postavičkami." I kdyby, tak co...) Stejně tak Product Placement. To sice bývá neuvěřitelně otravná praktika, ale zakázat ji? To, že reklamy cílí na stále mladší a mladší děti mě v podstatě také vůbec neznepokojuje. Protože stejně záleží především na výchově, na rodičích. (O výchově v dokumentu nepadne skoro ani slovo. Jsou tu záběry z wrestlingových utkání, ale ani slovo o tom, že tam děti nechodí samy, ale berou je tam rodiče). Původně jsem chtěl ještě dodat, že záleží i na škole, ale ve filmu je vidět, že některé školy vozí děti na "výlet" do hračkářství nebo jiných obchodů... což je teda fakt špatný. Dokument se také zaobírá ratingem ve filmech, naznačuje, že došlo k posunu a dnešní PG-13 je vlastně R. Co by ty "ženský" ale chtěly? Návrat Haysova kodexu? Navíc PG-13 znamená Parental Guidance Recommended, a jsme opět u rodičů, jestli daný film dětem dovolí. Vzpomínám si na aféry s násilím ve hře GTA 4. Ale to je hra, která se smí prodávat jen lidem nad 18 let. Opět - důležitá je především rodičovská kontrola. ___ Takže co si z toho člověk zapamatuje? Že v roce 1984 prošel deregulační zákon, který dovolil zaměřovat reklamy i na děti nejnižšího věku a že od té doby zásadně vzrostlo utrácení za hračky. To je vše. ____ Všude se najdou lidé, kteří nejsou schopni vlastního názoru a zcela bezmyšlenkovitě papouškují to, co bylo řečeno ve filmu. Freemantle, dneska jsi to ty. A pak je tu ještě uživatel Mytologie, který zase počítá s tím, že svému dítěti koupí jeho vlastní televizi, až dosáhne určitého věku. Osm let? Skvěle. Ty si taky můžeš gratulovat.(3.4.2010)

  • SexyAjinka
    ****

    Jistě uznají všichni, kdo o tom něco málo ví, že chyba není jen na straně konzumního světa a reklam. Je to chyba zejména rodičů. To jsou ti, co platí a nemají čas vzít děti do přírody a za kravičkami kydat hnůj. A teď mluvím zcela vážně. Aby mohly děti jíst hamburger, musí existovat zemědělství. No a kdyby změnili přístup rodiče, tak by se ten konzumní svět možná přizpůsobil nebo alespoň zpomalil. Takže jsme na vině všichni. Je skutečně zajímavé, že děti z chudých poměrů mají ve velmi raném věku srovnané hodnoty života. Takže si nemyslím, že by byla na vině pouze reklama. Ta děti sice nepříjemně a negativně ovlivňuje a stimuluje, ale rodiče jsou ti, co rozhodují, nebo ne? Abych se vůbec vrátila k dokumentu samému.. Líbil se mi, zajímavě a velmi poutavě o tom vyprávěli. Ale tak zcela se s jejich názory neztotožňuji.(6.6.2011)

  • Niktorius
    ***

    Osobně si myslím, že rétorika tohoto dokumentu je opravdu odlišná od "emancipovaných mamin brojících proti každému novému GTA (ehm, je snad GTA hra pro malé děti?)", protože svou argumentaci nestaví na vlastních, silně zkreslených představách, ale většinu času prostě popisuje, jakými prostředky a s jakými záměry se snaží všemožní marketéři působit na děti a přirozeně předkládají i určité obavy, jaký to na ně může mít vliv v sociální oblasti. Ano, podobné principy se v reklamně užívají i na jiné cílové skupiny, ale v dokumentu je přímo vysvětleno, proč jeho tvůrci považují některé druhy marketingových komunikací cílených na děti za neetické. On je totiž opravdu rozdíl v tom, do jaké míry ovlivňuje reklama smýšlení dospělého člověka s utvořeným hodnotovým žebříčkem a určitými sociálními návyky a do jaké míry se tak děje u dítětě, které si tyto hodnoty a návyky teprve utváří. Snímek se bohužel nevyhnul klasickým odvolávkám na zkušenosti nejmenovaných osob ("znám spoustu lidí, kteří ....") a jiným logickým klamům, ale jde jen o jednotlivé výroky, jejichž nepřijetí argumentační základnu nijak nenarušuje. Tedy není důvod Consuming Kids okamžitě zavrhovat jako výplod konzervativních páprdů a nezkoušt se zamyslet nad tím, jestli opravdu není načase začít bít na poplach.(26.12.2009)

  • Subjektiv
    ***

    Reklamní útočníci jako démoničtí pedofilové a doktůrci Mengele, kteří mají plný sklad? Trochu silná káva... Nerad bych oponoval hlavnímu tvrzení dokumentu, že americké děti jsou v dnešní době bombardovány reklamou s nezdravou intenzitou a že reklama je vymýšlena právě tak, aby na ně co nejvíc působila. Ani tvrzení, že děti ještě nemají rozvinuté kritické myšlení, tudíž na ně reklama dopadá s větší silou než na dospělé, mi není proti srsti. Názor, že reklama mění děti i na hlubší úrovni než jen v oblasti tužeb, co za výrobek koupit, považuji za hodný diskuze. Ale... některé metody, které pro oznámení a prosazení svých názorů používá dokument Consuming Kids (dále jen CK), si také nezadají s demagogickou propagandou. Na počátku si CK vystačí s pouhým naléhavým opakováním a omíláním toho, jak je reklama pro děti všudypřítomná. Důstojné dokumentu to není, ale za lež to považovat nelze. Horší je to již s různým emotivním přirovnáváním. Přemýšlejme: když nějaký politik hlásá vyhlazování Židů, je vhodné jej přirovnat k Hitlerovi? Myslím, že ano. Když se reklamníkovi i pedofilovi hodí pro dosažení svých cílů porozumění dětem, je na místě dát mezi ně "="? Myslím, že ne. Útoků na emoce je tu více, což je u dokumentu s politickým cílem pochopitelné, musí přece svého diváka nejenom přesvědčit, ale i zagitovat. Nicméně mě trochu překvapuje, že jde o cíl velmi konkrétní. A jak se útočí? Máme tu třebas proměnu preferencí dětiček, pokud jde o vytoužené povolání, doloženou však pouze "osobním pocitem" jednoho dětského psychologa a bez výzkumu, zda-li tyto tužby přetrvávají do budoucna. Dalším prohřeškem proti dokumentaristické etice je používání obrazového materiálu buď mimo původní kontext nebo dokonce přímo proti němu. Použité seriály a filmy ve skutečnosti totiž posuzování kvalit člověka podle toho, jakou značku hadrů nosí, nepodněcují, ale zesměšňují. Ano, mohly by být užity jako ilustrační materiál toho, že taková věc se děje, jenže CK nás chtěji přesvědčit, že se děje kvůli filmům a seriálům samotným (jež jsou nasáknuté reklamou, reklama se tím vine jak červená nit). Svá tvrzení dokument chytře dokládá tam, kde to lze učinit relativně snadno a tam, kde je to těžší, prostě k dokazování mlčí a jelikož se předtím tak snažil, divák dost možná uvěří. Tak tu máme kauzálně pospojovanou reklamu a obezitu, reklamu a násilí, reklamu a morálku... Subjektivovi nelíbí. Co se mu naopak líbilo, byla část věnovaná výchově dětí a rozvoji jejich intelektuálních a motorických schopností, s tím spojená (ne)účinnost všelikých výukových DVD. Za kterými samozřejmě stojí masivní reklama (tentokrát kupodivu zamířená na kriticky uvažující rodiče). Za vyloženě zajímavou a v samé podstatě zvrhlou pak považuji metodu výběru politiků, jejichž proslovy ve vztahu k tématu dokument obsahuje a jež jsou zvoleny tak, aby ukázaly onoho politika jako nezodpovědného hazardéra s láskou k penězům, který riskuje morální a duševní zdraví budoucí populace. A kteří to dle CK dělají? George W. Bush, konzervativní republikán, Ronald Reagan, konzervativní republikán. Aaaha, tak odtud taky vane větřík. Nezapomeňte, tento dokument myslí hlavně na děti, jako Jihočeské matky. Ale má i dost světlých míst.(17.3.2010)

  • René.girl
    *****

    "It's about people wanting to convince our children that life is about buying, life is about getting. There's nothing wrong with having nice things, But don't mistake that for happiness and satisfaction." Šokující a tak pravdivé. Jako dítě/teenager jsem milovala všechno americké a hlavně USA samotnou - teď už aspoň vím proč. 98%(7.11.2011)