Consuming Kids: The Commercialization of Childhood
Obsahy(2)
Film Consuming Kids (Deti konzumu) vrhá zúfalo potrebné svetlo do praktík neúprosnej multimiliardovej marketingovej mašinérie, ktorá teraz predáva deťom a ich rodičom všetko. Od nezdravého jedla a násilných video hier až po falošné vzdelávacie produkty a autá. (oficiální text distributora)
Recenze (78)
Jací rodiče, takové děti? Často to platí. Konzumují-li rodiče to a ono, pak taky děti k tomu mají sklony. Stojí to hodně odvahy se tomu vzpříčit. A k tomu je nepodporuje ani škola (konzumní učitelé), ani pracoviště (konzumní zaměstnanic), ani organizace (konzumní organizátoři organizace). Kde tedy má vidět dítě jiný příklad než v komzumu? A tak čemu se divíme? Konzumní děti patří k zdejší civilizaci. ()
Co nám dokument sděluje? Že reklamní iluzionisté útočí skrz děti na rodiče. Jaká to novina. Svět zachází do extrémů v každé své oblasti, to by televize nevysílala nic jiného. Leda, že by dokumenty byly lépe zpracované. Je hezké dozvědět se, jaký názor mají Američané na situaci v Americe, ale přeci jen; svět je trochu větší. Co se propírané problematiky týče, pokud by snad někdo měl něco změnit, pak jsou to jedině rodiče. Není divu, že rozmazlené dítě chce těstoviny se Shrekem, a k tomu, aby si na zahradě mohlo hrát na piráta z karibiku, potřebuje kompletní výbavu za polovinu měsíčního platu. Ryba smrdí od hlavy. ()
Ano, je to tak. I k tomuto dokumentu se musí člověk stavět kriticky, protože je mimo jiné reklamou na názory určité části veřejnosti. Tak se ovšem v guláši (pravda, docela hutném) tendenčně předestíraných informací málem ztrácí nemálo velice důležitých faktů. Ne snad překvapivých novinek, ale věcí, jež je třeba čas od času formulovat, aby nepřešly do kategorie „obecně známých klišé“, o jejichž existenci víme, ale považujeme za nadbytečnou práci opět se jimi zabývat. A můžeme slyšet také moudra, jež jsou dnes podobně „samozřejmá“, až se stala zbytečnými. Například, že „není špatné, obklopovat se krásnými věcmi, ale je špatné vzbuzovat zdání, že nás ty věci mohou učinit šťastnými“. Konzumní společnost je samozřejmě uzavřený kruh, ve kterém hrozí když ne zánik, tak alespoň úbytek individuality a osobní svobody — ať už vnitřní nebo vnější. V určitém ohledu je totiž ideální, pokud si její příslušník již v dětství osvojí návyk pasivního přijímání, a to včetně zábavy. Později mu tak vůbec nepřipadne nepřirozené pasivně přijímat (čili nakupovat dle nabídky) úplně všechno (tedy kromě zboží a služeb také myšlenky), protože sám se kreativitě nenaučil. Můžeme samozřejmě optimisticky spoléhat na své „zdravé jádro“ – což také většinou činíme – a předpokládat, že tato efektivní, oboustranně výhodná symbióza (kapitalismu a demokracie, chcete-li) bude trvat věčně a s případnými zádrheli se správně evolučně vyrovnáme. To je možné a snad i pravděpodobné. Mezi symbionty však vždy existuje určité pnutí, skrytý boj, který brání, aby jeden z nich nepřekročil meze a jeho činnost nezačala druhému škodit. Berme tento dokument jako drobné připomenutí, že se tento nenápadný boj stále vede, a to i na frontách, o jejichž existenci nemusíme mít ani tušení. ()
Hodně, především ve Spojených státech, problematické téma reklam útočících na děti je hodně vděčné téma. Každý dnes odsuzuje konzum, reklamy a vše okolo, ale málo kdo si uvědomuje, že Spojené státy si za svou situaci mohou sami svým jednáním a směrem svého vývoje, který nechtějí měnit. Rozhodně nejzajímavější jsou právě ty samotné reklamy, které Čech často nepamatuje... Jinak zpracování mohlo být mnohem lepší. Ke mě přijít dítě s tím, že Dior je nejlepší a chce jeho botičky na podpatku ve svých 5ti letech, tak si sundám svůj Diesel pásek z pravé kůže a dítě hodně rychle utíká:)) PS: dětství jsem strávil u televize a nikdy jsem podobné myšlení ani deziluzi nezažil. ()
Jistě uznají všichni, kdo o tom něco málo ví, že chyba není jen na straně konzumního světa a reklam. Je to chyba zejména rodičů. To jsou ti, co platí a nemají čas vzít děti do přírody a za kravičkami kydat hnůj. A teď mluvím zcela vážně. Aby mohly děti jíst hamburger, musí existovat zemědělství. No a kdyby změnili přístup rodiče, tak by se ten konzumní svět možná přizpůsobil nebo alespoň zpomalil. Takže jsme na vině všichni. Je skutečně zajímavé, že děti z chudých poměrů mají ve velmi raném věku srovnané hodnoty života. Takže si nemyslím, že by byla na vině pouze reklama. Ta děti sice nepříjemně a negativně ovlivňuje a stimuluje, ale rodiče jsou ti, co rozhodují, nebo ne? Abych se vůbec vrátila k dokumentu samému.. Líbil se mi, zajímavě a velmi poutavě o tom vyprávěli. Ale tak zcela se s jejich názory neztotožňuji. ()
Galerie (12)
Reklama