Proměna

Ztrácí se, rozjíždí pevná půda pod nohama. Mysl šeří, zatmívá pravé jméno identity, známé tvary intimity. Kdo karty obrátil? Kdo ji odvrátí? Já, ta samá, ta druhá persona? Nepoznávám sebe ani vaše tváře. Sypou se, třesu se střepů v hlavě. Předstup před, zapátrej, podívej se za zrcadla. Vzrůstající svůdná záhada ve stylu noir. Hra škrabošek, siamských koček na rozličných, prachových poduškách. Temné pnutí emocí, vymazané dětství - rukojmí klamu cizoty. Otevřené dveře ukazují ztracený, jiný život o ní. Tam píše se poutavá autobiografie. Bloudivý obraz dvojího kalendáře. Odraz jednoho těla, jedné duše... (13.12.2017)

"V základu je žena svědkem zločinu. Ve své blízkosti zaslechne výbuch. Všichni kolem ní se snaží trauma bagatelizovat. Ale ona krátce na to ohluchne. Dává to do spojitosti s výbuchem. Ale její manžel si na nic nevzpomíná, i když tam byl. Jako kdyby to měl vymazáno. Takže začne podezřívat jeho, lidi kolem sebe, protože se k ní chovají divně. Špehuje ostatní, prohledává... Máte strach, že by ji mohli zabít." Potom přišla pointa a mě nenapadlo nic jiného než: "Slez ze mě, ty hajzle!". Naštěstí se i ta pointa nakonec pěkně vybarvila. Za ty nádherné HRAJÍCÍ ženy, hloubkový ponor do duše "blázna" a skvěle vyvedený proces samotné proměny si Proměna určitě zaslouží vyšší hodnocení. (03.06.2010)

Nevím, zda se to občas stane také jiným divákům, mně se to stalo už podruhé… a sice to, že jsem se chtěl podívat na úplně jiný film se stejným názvem. :-) Až po nějakém čase jsem zjistil svou chybu, ale i tak jsem dal filmu šanci. Ani jsem nemusel, nestál za to. K plusům patřily dvě hlavní představitelky (Monica Belluci a Sophie Marceau), které i přes blížící se padesátku vypadaly k světu, místy tajemná atmosféra a občas zajímavý efekt. Výtek bylo rozhodně více. Především to bylo režisérsky nezvládnuté. Asi se není co divit... vzhledem k hodnocení ostatních filmů režisérky. Příběh od základu nedával smysl. (Možné drobné spoilery.) Halucinace hlavní hrdinky zpočátku nikdo neřeší, pak je všichni řeší blbě, aby si nakonec sama musela dojít k tomu, že jde o nevyřešené šrámy na duši z dětství. To by jí jistě nikdo celý život neřekl. Měnící se tváře a postavy jsou zajímavý nápad, ale tady to nedávalo smysl. Nebo lépe napsáno, jen mě to mátlo. Režisérka nedokázala s příběhem a s celým filmem dobře pracovat a poskládat to tak, aby to bylo pro diváka srozumitelné. Viděl jsem už mnoho zašmodrchanějších filmových vyprávění a většina z nich to dokázala ukočírovat lépe. Sophie jedna hvězda, Monica druhá hvězda a třetí… si film a režisérka nezaslouží. (17.05.2024)

Věděl jsem, do čeho jdu a neočekával jsem převratné filmové dílo. Dokážu pochopit, že se kritici a novináři v Cannes chechtali, ale zlomyslný smích si Ne te retourne pas rozhodně nezaslouží. Měl jsem tedy svoji vlastní teorii o pointě, která se nám nakonec vyjevila a nejsem si jistý, zda se můj nápad překrývá s autorčiným. Přesto se podle mě jedná o zajímavý pokus o mysteriozní thriller, nepovažoval bych ho za vykrádačku Lynchových filmů. Přesto, když jsem měl těžkou volbu, zda jít na předpremiéru Antichrista či Ne te retourne pas, jsem rád, že jsem volil první možnost. (20.02.2010)

Zatímco první polovina byla atmosferická a divná, ta druhá už mě jenom nudila. A to závěrečné vysvětlení (které i tak nedává se vším smysl) tomu prostě nepomůže. Je to fakt škoda, protože potenciál tam byl, bohužel od té chvíle, kdy jede za psychiatrem, mě to přestalo bavit. Navíc, nikde jsem to nemohl sehnat v originále a tak jsem se na to musel dívat v českém dabingu, který je na nic, protože asi půlka filmu se odehrává v Itálii, všichni tam mluví italsky a že by tam k tomu dali aspoň nějaké titulky, to fakt ne... Takže jsem si je musel shánět, abych zjistil, o čem to tam vůbec mluví... No, a pak jsem se dozvěděl ten "zvrat". On ten film začíná dobře, má atmosféru a je napínavý, potom ale začne nudit a to vysvětlení ho celkem zabije. Velká škoda. Slabé 3* (06.01.2019)