Van Diemen's Land

Má to koule. Byly chvíle, kdy jsem si říkal, že to vypnu s tím, že tyhle pocity při filmu opravdu zažívat nemusím, ale nakonec právě tuhle nepříjemnou pichlavost musím ocenit. Na běžný drsný survival pro masy to je moc nedějové, nepříjemné a málo excesivní (žádné detailní záběry) a na artovou blitku o ničem/s výpovědí (vyberte si) zase přiliš syrové. Výborná práce s tichem, ostatně ten tagline k filmu je jeden z nejvýstižnějších, co jsem četl - Hunger is a strange silence. -- Pokud bych to měl aspoň pro představu k něčemu přirovnat, tak několikrát znásobte nepříjemnost Hillcoatova Proposition a uberte děj. Výborná pocitovka. 70%. P.S. Chtělo by to plátno, samé celky a polocelky. P.P.S. Tak hodinu po skončení mám z filmu v hlavě čím dál lepší dojem. Jsem zvědavý na další názory (21.01.2010)

V tomto vězení nejsou třeba žádné mříže, nebo mnoho stráží. Nikdo by si netroufl utéci, když tisíce mil v okolí není nic, než opuštěná krajina. A přece se osm vězňů pokusí o nemožné - přejít skrze nevlídné lesy a dostat se zpět do civilizace. Jenže ani jeden z nich netuší, že jde možná o úkol, který je nad jejich síly ... Na první pohled vypadal námět docela zajímavě. Boj o přežití v nelítostné pustině - to už se několikrát ve filmové branži povedlo. Jenže to by to musel dostat do rukou někdo, kdo chce natočit koukatelný film. V prvních dvou třetinách filmu jde o velmi koncentrovanou nudu, kdy dlouhé záběry do krajiny (sice pěkné, ale příliš statické) jsou střídány dlouhými rozhovory o ničem (ony ty rozhovory samotné nejsou nikterak obsáhlé, ale když krátká věta zabere i několik minut) - chvilkama jsem asi opravdu zadříml. Naštěstí v poslední třetince filmu se začíná něco dít - i když, dít - sem tam někdo někoho vezme sekerou po palici - což dotyčnému většinou ani moc nevadí a je třeba jej třísknout několikrát. Chápu, že někdo chtěl natočit podobně šokující film jako byl třeba Přežít, ale tomu tento paskvil nesahá ani po kotníky... (07.12.2011)

Toto nie je horor, ale pojednáva o kanibalizme, tak to sem dám. Najhrôzostrašnejšie na scenári je, že operuje so skutočnými udalosťami. V roku 1822 z tasmánskej trestaneckej kolónie utiekla skupina väzňov, ale skôr, než sa stihla prebrodiť nehostinnou a na potravu chudobnou novozélandskou divočinou... sa navzájom zjedla. Prežil len jeden, toho chytili, zasa utiekol, zasa nie sám a zasa jedol ľudí. Tak keď ho chytili následne, prestalo ich to baviť a popravili ho. O tomto incidente pojednáva i dokumentárne ladený film z roku 2008 Posledná spoveď Alexandra Percaea. (11.01.2017)

Nádherná příroda Tasmánie, tedy pokud tam zrovna nejste v trestanecké kolonii, živoříte a rozhodnete se pro útěk. Tamní krajina je totiž sice nádherná, ale zároveň drsná, nelítostná a hlavně taky záleží, s kým utečete. Pokud totiž nemáte dostatečné zásoby a jediným zdrojem potravy se můžete stát vy sám, je tady problém – zvláště když ostatní mají velký hlad a žádné morální zábrany. Některé scény byly vážně docela drsné (zvláště pak zabití prvního z vězňů), některé pasáže zas pro změnu zbytečně nudné a nezáživné. Tady si člověk prostě nevybere. Příběh zajímavý, krutý – drsný, herecké výkony některých zúčastněných taky nebyli marné, nicméně jsem postrádal pořádně vygradovaný a brutální závěr – pak už jen závěrečné titulky a jak dopadl jediný přeživší – nu špatně… (21.01.2022)

Zajímavý film a rozhodně ne pro každého. Nevěril bych, že Tasmánie dokáže být tak depresivní, to ještě umocněné depresivní hudbou a vlastně celým námětem. Bohužel i přes nádherné záběry se člověk začne po čase trochu nudit, ze které ho vytrhne několik drsnějších scén. Nezatracuji to, ale podíval bych se na to znova až po dlouhé době. 6/10 (25.02.2010)