Coco Chanel & Igor Stravinsky

Nakoľko ide svet vážnej hudby a módy úplne mimo mňa, ani s jedným z hrdinov nie som dôverne oboznámený. Ich spoločný príbeh - či skôr dočasný prienik ich životov - je nádherne nasnímanou epizódkou z hrdinského veku umeleckých avantgárd, ktorý však trpí nedopovedanosťou a doslovnosťou súčasne. Úžasný úvod ukazuje jeden z veľkých okamihov umenia 20. storočia - a potom tu už máme iba intímny príbeh a komornú drámu bez väčších súvislostí, so zaujímavou, ale zbytočnou odbočkou ohľadne vzniku slávneho parfému Chanel No. 5 A čo viac - nebyť tých veľkých mien, o ktorých sa jedná, videli by sme "iba" (ne)obyčajnú históriu jedného romániku medzi ženatým otcom rodiny a silnou nezávislou ženou, či menej typickejšie medzi umelcom a jeho mecenáškou. Kounenove filmy nie sú pre každého - a takisto je aj každý z nich pre úplne iné publikum. IGOR STRAVINSKIJ A COCO CHANEL je určený tým, ktorí aspoň o jednom z nich vedia všetko - alebo vôbec nič. Pretože si niečo doplnia, potvrdia - alebo (tak ako ja) sa aspoň niečo dozvedia. Avšak nie dosť. Vizuálne až extrémistický režisér si veľmi vhodne vybral éru extrémneho estetizmu a oživil ju v manieristickom snímaní manieristického prostredia. Je to umenie pre umenie... ale bez citového priblíženia a súvislostí. Proti silným individualitám Igora a Coco sa potom ako prudký kontrast vyníma Stravinského milujúca žena a matka - veľmi ľudská, krehká a súčasne silná žena. Hlavní hrdinovia však zostávajú pred neznalým divákom uzavretí - zistíme o nich len to, že jeden je skladateľ, ktorý to mal ťažké s uznaním svojej hudby a ona že je úspešná, zámožná návrhárka - a jediné, čo si z filmu vezmeme o ich vnútre sú banálne zistenia, že sa chovali ako umelci a zároveň muž a žena. (29.04.2020)

Dear Jan, i saw your last movie. I was glad to see that you still use psychedelic substances. You chose great actors, your Coco was most sexy of all the three Cocos this year. Thanks for photography, great camera drive, but the only thing I carry off after the projection is that Igor wanted to fuck, so much, so much. (10.08.2011)

Celková stylizace (nejen ta vizuální) pro mě není úplně nejkomfortnější. Ve výsledku je snad až přespříliš (nervy) drásající ... na můj vkus ... stejně jako úvodní balet. Nicméně ... ze strany Coco Chanel to nemusel být jen pouhý rozmar, když utrousila pár drobků ze svého bohatého stolu jeho rodině, jen aby ho získala. Dost možná jí opravdu učarovala jeho hudba, nicméně on sám z toho dobrodružství nevyšel beze ztrát. Vlastně by se dalo říct, že v klasickém milostném trojúhelníku byl tím nejslabším článkem ... mezi dvěma ženami jeho života, z nichž ta první - zákonitá manželka - prokázala neobyčejně silný charakter ... 3,5* (12.05.2021)

"Musíte se zcela ztratit v hudbě..." "Ztratit" se ve Stravinského hudbě nemuselo být pro jeho posluchače ve své době docela takový problém :D Úvodní poměrně dlouhá scéna z velmi kontraverzní premiéry Stravinského Svěcení jara to jasně dokladuje. Na konci filmu můžeme naopak vidět Stravinského úspěch při druhém provedení tohoto díle o pár let později. Hezky je zde tak ukázáno na to, jak proměnlivý bývá umělecký vkus lidí. Faktem totiž je, že "lidé se vždy bojí něčeho nového". I tento životopisný film je v něčem jiný. Vlastně to klasický životopisný film ani není. Spíše jde o zajímavou vizuální koláž s minimalistickými dialogy.... To mi asi brání dát filmu 5 hvězdiček, i když ty vizuální vjemy v kombinaci se Stravinského vášnivou hudbou jsem si jinak užíval plnými doušky. (13.01.2020)

Stravinského hudbu často nevyhledávám, ale "Svěcení jara" se mi líbí moc, tím pádem také vrchol filmu - původní baletní inscenaci přesycenou symbolikou a folklorními motivy v Nižjinského famózní choreografii - jsem měla za sebou celkem brzy. Mads se na postavu Igora hodil perfektně, snad ještě Ralpha Fiennese bych si v té roli chtěla umět představit, ale podobně jako většina herců a práce kostýmních výtvarníků zůstal jen trestuhodně nevyužitý. Skvělý úvod se brzy překlopil do zbytečného filmu. Snad že ruské postavy mluvily rusky, to kvituji a za tu krásnou titulkovou scénu, která překvapivě odrážela i dílčí dějové obrazy, zaokrouhlím nahoru. (24.04.2012)